Propůjčil jsem tomuto textu tento titulek proto, že si dovoluji tvrdit, že Pavel Rychetský, který byl nejdříve politikem a pak soudcem, je po Václavu Havlovi druhá nejdůležitější osobnost, která se zasloužila o budování státu po roce 1989 až dodneška.

Rozdíl mezi politikem a státníkem Jiří Přibáň v naší knize Tyranizovaná spravedlnost definoval, řečeno ve zkratce, takto: Zatímco státník využívá své ústavní moci k tomu, aby posílil stát a jeho zákony případně i proti síle kulturních tradic, které jsou u nás díky dvěma autoritativním režimům, ty tu vládly padesát let před rokem 1989, velmi slabé, politik dělá vše, aby v obyvatelstvu existující kulturní tradice naopak posiloval, ba dokonce mu je symbolizoval, a tím si získal popularitu a volební hlasy, což v důsledku znamená, že využívá malou vážnost, kterou přikládá česká společnost státu a právu: Prohlašuje, že Ústavní soud je zbytečný či, že z něj tamní soudci dělají třetí komoru parlamentu. Vytváří atmosféru, v níž se snaží Ústavní soud nějakým způsobem ovlivňovat.

Zatímco tento s soud v první dekádě se převážně snažil napravovat chyby minulosti, v dalších dvou dekádách se Pavlu Rychetskému podařilo uhájit na Ústavním soudu jako jedinému předsedovi ve střední Evropě nezávislost justice před pokusy Václava Klause i Miloše Zemana ji podřídit vlivům a potřebám výkonné moci. A v dobách, kdy se snažil Miloš Zeman zvrátit současný režim a přiblížit nás zpět k Rusku a k Číně, dokázal překročit roli soudce a veřejně promluvit jako státník. Snažil se zabránit posunu našeho státního politického systému, což nebylo lehké. Nejtěžší podle něj bylo období v posledních prezidentských volbách, kdy proti sobě stáli Petr Pavel a Andrej Babiš podporovaný Milošem Zemanem a hrozilo, že po dvou předchozích prezidentských volbách, se již nevrátíme k tomu, co jsme zažívali za Václava Havla i po něm. Pro Respekt řekl: „Babiš chtěl řídit stát jako podnik. Stát, to je i Ústavní soud, a představa, že by někdo řídil Ústavní soud z titulu nějaké politické funkce, pro mě byla tak hrozná, že jsem se nemohl udržet a neříct svůj názor.“

Ústavní soud, jehož byl Pavel Rychetský posledních dvacet let do 6. srpna 2023 předsedou, a který se 17. srpna dožívá osmdesáti let, je totiž v rámci českého ústavního systému zvláštní, protože se s ním počítá nejen jako s hlavním garantem ústavnosti a strážcem ústavních práv a svobod, ale také jako s politickou institucí. A tuto roli v jeho čele dokázal Pavel Rychetský naplnit, i když přišel na soud z politiky: předvedl, že i tuto změnu zvládl, k čemuž mu pomohla gravitační síla této instituce: Dokázal vystupovat neohroženě, nezávisle a důsledně i proti těm, v jejichž řadách býval, což se týkalo v posledním desetiletí hlavně Miloše Zemana, jeho bývalého politického spojence. Pomohla mu k tomu zkušenost z disentu. Sám to komentoval slovy: “Cítím se být zavázaný lidem, kteří tu již kromě Petra Pitharta nejsou a v důležitých situacích by také nemlčeli. Cítím vůči těmto lidem určitou dávku odpovědnosti, abych jejich poselství táhl dál… Lidé musí žít ve společnosti, kde do jisté míry je legitimní, že některá práva nebo postavení nebudou kráceny veřejnou mocí.“

Napsáno pro ČRo Plus.