Kaťuša na Mariupolu, projev okázalé nekultury
Před pár dny zpívala stejnojmennou píseň čínská operní pěvkyně Wang Fang na troskách válkou zničeného divadla v Rusy okupovaném Mariupolu. Právě v tomto divadle v prvním měsíci ruské invaze zemřely stovky Ukrajinců včetně žen a dětí, kteří se tam schovávali před bombardováním.
Rozkvétají jabloně a hrušky,
nad řekou odpluly mlhy.
Na břeh vyšla Kaťuša,
na vysoký, strmý břeh.
Vyšla, zazpívala píseň
o stepním sivém orlu.
O tom, kterého milovala,
jehož dopis u sebe střeží.
Ať si vzpomene na prostou dívenku,
ať uslyší, jak zpívá,
ať brání rodnou zem
a Kaťuša ubrání svou lásku!
Tak zní ve zkratce slova písně Kaťuša, kterou proslavila ruská zpěvačka Lidija Ruslanova za druhé světové války, dodnes ji zpívají Alexandrovci i zpěváci v mnoha zemích.
Stalo se tak skoro současně s prohlášením ředitel Institutu USA a Kanady Ruské akademie věd, veřejně uznávanou autoritou, Nikolajeviče Garbuzova, otištěném v Nězavisimoj gazetě. Text s názvem O ztracených iluzích odcházející epochy by mohl mít jako motto tuto jeho větu: „Pro sebepoznání Ruska jsou zapotřebí vědomosti, nikoliv mýty.“ V článku můžeme dále číst: “Na planetě existují pouze dvě neformální impéria: USA a Čína. Rusko představuje bývalé impérium, dědice sovětské supervelmoci, který prožívá krajně bolestivý syndrom náhle ztracené imperiální vznešenosti. Rusko je rukojmím vlastního imperiálního komplexu.“
Událost z Mariupolu je flagrantním obrazovým svědectvím zmíněného komplexu, který zneužívá mýtickou píseň, kterou si zpívali sovětští vojáci při hrdinné obraně vlasti proti fašistickému Německu v čase, kdy se Putinovo Rusko samo chová stejně jako Hitlerovo Německo. Ba ještě hůře: Němci se za svá zvěrstva, která páchali v koncentračních táborech, styděli a před ukončením války se snažili stopy po továrnách na smrt zničit. Rusko si pozvalo čínskou zpěvačku, aby zpívala na místě, které je jedním ze symbolů ruských zvěrstev páchaných na cizím státním území. Kulturní výkon v Mariupolu má doma posloužit utužení mýtu, že Rus na Ukrajině brání své území, ale při pohledu zvenčí má opačný efekt, protože pracuje se starým marketingovým trikem: Co nelze skrýt, je třeba vystavit.
Kultura byla Rusy v Mariupolu zneužita. Slovo kultura jako pojem je římského původu, je odvozeno od colere, pěstovat, hlídat, chránit a označuje kult bohů a péči o to, co jim náleží. První, kdo toto slovo použil, byl asi Cicero, který hovořil o cultura anima, o kultuře ducha. Zpěv na území obsazeném agresory nad hrobem mrtvých je incultus, projev okázalé nekultury ducha. Může za to mimo jiné ztráta postavení autorit ve společnosti, která vždy vedla k politickým krizím. A Nikolajevič Garbuzov je nezpochybnitelná autorita, byl ale odvolán.
Napsáno pro ČRo Plus.
Rozkvétají jabloně a hrušky,
nad řekou odpluly mlhy.
Na břeh vyšla Kaťuša,
na vysoký, strmý břeh.
Vyšla, zazpívala píseň
o stepním sivém orlu.
O tom, kterého milovala,
jehož dopis u sebe střeží.
Ať si vzpomene na prostou dívenku,
ať uslyší, jak zpívá,
ať brání rodnou zem
a Kaťuša ubrání svou lásku!
Tak zní ve zkratce slova písně Kaťuša, kterou proslavila ruská zpěvačka Lidija Ruslanova za druhé světové války, dodnes ji zpívají Alexandrovci i zpěváci v mnoha zemích.
Stalo se tak skoro současně s prohlášením ředitel Institutu USA a Kanady Ruské akademie věd, veřejně uznávanou autoritou, Nikolajeviče Garbuzova, otištěném v Nězavisimoj gazetě. Text s názvem O ztracených iluzích odcházející epochy by mohl mít jako motto tuto jeho větu: „Pro sebepoznání Ruska jsou zapotřebí vědomosti, nikoliv mýty.“ V článku můžeme dále číst: “Na planetě existují pouze dvě neformální impéria: USA a Čína. Rusko představuje bývalé impérium, dědice sovětské supervelmoci, který prožívá krajně bolestivý syndrom náhle ztracené imperiální vznešenosti. Rusko je rukojmím vlastního imperiálního komplexu.“
Událost z Mariupolu je flagrantním obrazovým svědectvím zmíněného komplexu, který zneužívá mýtickou píseň, kterou si zpívali sovětští vojáci při hrdinné obraně vlasti proti fašistickému Německu v čase, kdy se Putinovo Rusko samo chová stejně jako Hitlerovo Německo. Ba ještě hůře: Němci se za svá zvěrstva, která páchali v koncentračních táborech, styděli a před ukončením války se snažili stopy po továrnách na smrt zničit. Rusko si pozvalo čínskou zpěvačku, aby zpívala na místě, které je jedním ze symbolů ruských zvěrstev páchaných na cizím státním území. Kulturní výkon v Mariupolu má doma posloužit utužení mýtu, že Rus na Ukrajině brání své území, ale při pohledu zvenčí má opačný efekt, protože pracuje se starým marketingovým trikem: Co nelze skrýt, je třeba vystavit.
Kultura byla Rusy v Mariupolu zneužita. Slovo kultura jako pojem je římského původu, je odvozeno od colere, pěstovat, hlídat, chránit a označuje kult bohů a péči o to, co jim náleží. První, kdo toto slovo použil, byl asi Cicero, který hovořil o cultura anima, o kultuře ducha. Zpěv na území obsazeném agresory nad hrobem mrtvých je incultus, projev okázalé nekultury ducha. Může za to mimo jiné ztráta postavení autorit ve společnosti, která vždy vedla k politickým krizím. A Nikolajevič Garbuzov je nezpochybnitelná autorita, byl ale odvolán.
Napsáno pro ČRo Plus.