Ruská agrese proti Ukrajině zaskočila nejen občany v Evropě, ale i samotný systém, tedy Evropskou unii. Přesně to vysvětlil Jacques Rupnik, který mi řekl: „Evropská unie vznikla po druhé světové válce z potřeby negace války. Jde tedy od samého počátku o mírový projekt, který chtěl zamezit existenci válek na území Evropy. Tím v důsledku negoval geopolitiku.“

Připomeňme si, že geopolitika je vědní disciplína, která se snaží o vysvětlení vlivů geografických faktorů, tedy velikosti zemí, na politiku a historii lidstva. S tím termínem přišel švédský politolog Rudolf Kjellén, který nahlížel na stát jako na živý organismus dle tzv. sociálního darwinismu. Tato teorie tvrdí, že velikost území státu má zásadní význam pro vládu nad světem. Názorně mi to těsně před okupací Československa v roce 1968 vysvětlil básník Jevgenij Jevtušenko na jeho dače v Pěredělkinu: Nejen, že se mi vysmál, když jsem se mu snažil vysvětlit důvody našich reforem tzv. socialismu, tvrdil, že jsme tak malí, že nám nezbývá nic jiného než, poslouchat velkou zemi. Nedovolil mi skončit ani pingpongový zápas dřív, než jsem mu dovolil, aby jako Rus zvítězil. V mládí jsem hrával totiž ping-pong závodně.

A byla to právě geopolitika, která ve dvou válkách zničila Evropu, a střední Evropu zvlášť, protože, jako napsal Milan Kundera, z ní učinila unesený Západ. Rozdělila Evropu na sféry vlivu dvou neevropských velmocí. Josif Stalin to řekl jasně: „Já chaču zasčitnyj paljus vokrug pervoj socialističeskoj strany mira,“ tedy: „Já chci záchranný pás okolo první socialistické země světa.“ To v důsledku znamenalo příkaz podřídit okolní země ideologii i vojenskému a hospodářskému systému tehdejšího Sovětského svazu.

Po roce 2014 a 2022 se nám geopolitika vrátila, a najednou je třeba zase myslet geopoliticky a začít se bránit. S takovou situací Evropská unie nepočítala a musí se přeorientovat. Evropa kvůli tomuto dělení nemyslela na svou obranu, všichni spoléhali na Spojené státy a na NATO. Brzy ale může být v USA zvolen jiný prezident s heslem Amerika na prvním místě a všechno bude jinak. Válka nám klade nebezpečnou otázku: Jak definovat Evropu jako subjekt v rámci transatlantického vztahu.

Jinými slovy: Jsme schopní a ochotní se sami o sebe postarat za cenu snížení životní úrovně a rezignovat dobrovolně na věčný růst růstu, jak říká Václav Bělohradský. Nyní jde o to, jak lidem vysvětlit, že svoboda je víc než stále vzrůstající touha po dokonalejším a dražším zboží.

Nové je dnes i to, že Rusko se rozhodlo odříznout od Evropy, tedy od nových technologií, a stát se vazalem Číny. Výsledek se zdá být zřejmý: Jediným vítězem v této válce bude Čína: Rusko se stane jejím vazalem. To ovšem Vladimíru Putinovi a jeho okolí zřejmě nevadí, oni vědí, že to bude nějakou dobu ještě trvat a jim jde jen o přežití, co bude následovat, je nezajímá. I Mikuláše I. nezajímalo, jak po jeho smrti prohranou Krymskou válku bude řešit nový car Alexandr II…

Napsáno pro ČRo Plus.