Výjimečnost Karla Schwarzenberga na české politické krajině byla v tom, že nemusel sobě ani ostatním nic dokazovat.

Narodil se jako princ a od roku 1965 byl XII. Knížetem ze Schwarzenbergu. Toto společenské postavení ho činilo neobyčejně svobodným. Necítil se jako bohatý člověk, kterému patří obrovské majetky v Německu, Rakousku a v České republice, ale pouze jako správce rodinného majetku, který má za úkol ho předat v co nejlepším stavu další generaci. A i politiku proto vnímal pouze jako službu, ať byl ministrem, poslancem či senátorem, stejně jako jeho otec, který byl historik a heraldik. Byl to také on, který byl autorem prohlášení historické šlechty ze září 1939 adresované prezidentu Háchovi, kde stálo: „Jádro tohoto stavu vždy patřilo k českému národu netoliko kulturně, nýbrž i krví a jazykem…“

Karel Schwarzenberg, který většinu života prožil na rodinných zámcích, vyrostl v dějinách. Znal své předky od roku 1172. Původně byli bezvýznamnými zemany ve Francku a jmenovali se ze Seinsheimu. Za prvního významnějšího předka považoval Erkingera ze Schwarzenbergu. Ten se narodil roku 1362 a koupí zámku Schwarzenberg povznesl rodinu do stavu panského. A již on se poprvé objevil v Čechách ve službách krále Zikmunda. Jeho syn se sice z Čech vrátil do Francka, ale vzal si českou ženu rozenou z Kolovrat. V Čechách se usadili trvale až v padesátých letech sedmnáctého století a byl to Jan Adolf, který povznesl rodinu do stavu knížecího. A později, jak mi řekl, víceméně náhodou, zdědili ještě vévodství krumlovské, neboť vdova Eggenbergová, která vládla na Krumlově, byla rozená Schwarzenbergová. Její dědic byl synovec Adam František a ten postavil palác a starou oboru na Hluboké. Dominium tohoto rodu bylo v Čechách největší, ostatní vlastnili sotva polovinu. Ale protož již první Schwarzenberg Jan Adolf nabádal své potomky, aby se učili česky, vyrostl i Karel Schwarzenberg bilingvně a později si k češtině a němčině přidal i angličtinu. A jak jsem již nedávno připomenul, protože pro šlechtu je nejdůležitější, zrovna tak jako pro sedláka půda, jeho vlastenectví má kořeny na Orlíku, kde trávil dětství.

S Karlem Schwarzenbergem jsme se znali od počátku roku 1989, kdy jsme spolu vedli rozhovor pro naši první knihu Knížecí život, která měla čtyři vydání. Později jsme ještě vydali Knížecí rozhovory a souborné vydání s názvem Knížecí kniha. Zvláště v posledních letech jsme se vídali častěji, když už nemohl chodit, vozil jsem za ním návštěvy, a dokonce mi přišel i za tohoto stavu pogratulovat k mým osmdesátým narozeninám.

Často zdůrazňoval, cituji: „Odbourat závislost člověka na státu, to je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nejdůležitější úkol a předpoklad zdravě fungující společnosti. Je třeba dát možnost člověku, aby se samostatně vyvíjel.“ Tento citát jsem vybral z našich rozhovorů hlavně proto, že je velice aktuální. „Ti, kdo občanům slibují, že za ně vyřeší všechny problémy, jsou jejich největšími nepřáteli a nabízejí lidem jen přijatelnější formu novodobého nevolnictví. Dobře fungující demokratická společnost byla a je vždy postavena na co nejsilnější vrstvě lidí, kteří dokáží se postarat sami o sebe, o svou rodinu, o své spolupracovníky a zaměstnance.“

Karel Schwarzenberg zemřel v sobotu 11. listopadu ve věku 85 let.

Napsáno pro ČRo Plus.