V podzimních komunálních a senátních volbách v roce 2008 vyhrála s obrovskou převahou sociální demokracie, ač Sazka považovala za největšího favorita Občanské demokraty s kurzem 1,12 : 1. Sociální demokraté měli kurz 3,8 : 1. Vsadili na útočnou kampaň a ta se jim vyplatila.

V letošních volbách do Evropského parlamentu, které jsou i v sousedním Německu či ve Velké Británii považovány za první test následujících parlamentních voleb, s útočnou kampaní přišli i občanští demokraté a na billboardech můžeme číst: Evropa nebo Česko, kašlu na všecko. Podepsán Jiří Paroubek. Nebo: Můj program: škodit a strašit a opět podpis Jiřího Paroubka. Sociální demokracie zase spočítala, že díky reformám, které zavedl předseda Mirek Topolánek a jeho koalice, ušetřil on sám na daních 293 732 korun a obvinila z globální krize George W.Bushe spolu s Mirkem Topolánkem a Janem Zahradilem.

Obě masové české strany však zapomněly na jednu ze základních marketingových pouček, která praví, že útočné předvolební kampaně – zvlášť pokud s nimi pracují obě masově strany – snižují účast ve volbách a stlačují politickou kulturu ke dnu.

Jak to bude s volební účastí, se dozvíme za pár dní, ale jedno je zřejmé již z předběžných výzkumů: ve volbách v roce 2004 se v celé Evropské unii dostavilo k volbám padesát procent voličů a u nás to bylo jen osmadvacet procent. V letošním roce celkový odhad počítá s průměrem ve všech zemích okolo čtyřicetiprocentní účastí, ale u nás by to mohlo být méně než minule, tedy méně než osmadvacet procent. Paradox je v tom, že jsme to právě my, kteří skoro nejvíc brblají na bruselskou administrativu, ale zároveň se odmítáme podílet na spolurozhodování o změnách. A navíc menší účast ve volbách nadbíhá komunistům a ODS a nejvíc škodí ČSSD, jejichž elektorát je nejméně stabilní. Na to sociální demokraté rovněž zapomněli.

O tom, že útočné kampaně snižují politickou kulturu, jsme se již mohli přesvědčit v minulých dnech, kdy – jak hlásají média – začal vajíčkový hon na Jiřího Paroubka právě z ČSSD. Na Facebooku se dokonce objevila skupina Vejce pro Paroubka v každém městě a v pátek večer již sdružovala 15 000 lidí. S takovým počínáním sice nelze souhlasit, ale zamyslíme-li se nad kořeny takového jednání, musíme připomenout, že to byla právě sociální demokracie, která nejprve s Milošem Zemanem a pak s Jiřím Paroubkem a Davidem Rathem – nepočítáme-li extrémisty – přinesla do celostátní politiky útočnou vulgaritu, která pak samozřejmě otevřela prostor i podobným protiaktivitám, podle hesla: když mohou politici, proč ne my. Takové akce jsou přece výrazem bezmocnosti a i strachu, který právě práce s prefabrikovaným morálním kýčem, jenž vytěsnil skutečnou politiku, zavinil. Lidé ztrácí víru v lepší budoucnost.

Po krajním využití primitivních marketingových návodů získaných v několikahodinovém workshopu, v nichž zvítězilo přesvědčení, že jde jen o přebití konkurence (a to se stalo jediným měřítkem politického výkonu), se zcela zapomnělo, že každý takovýto zjednodušený výkon má i svou odvrácenou tvář. Vajíčka jsou jen jedním z ještě méně nebezpečných projevů této odvrácené tváře, která právě vyhřezla. Pokud tyto posuny nebudeme důkladně reflektovat, budeme ještě mnohem více překvapeni. Společnost nevolnosti, jak současný stav nazývá filozof Václav Bělohradský, není nikdy moc vybíravá.

Napsáno pro ČRo6