Poslanec Miloš Melčák podal ústavní stížnost proti ústavnímu zákonu o zkrácení volebního období, který umožnil konání předčasných voleb ve dnech 9. a 10. října. Najednou jsme překvapeni, ale dalo se to čekat. Připomeňme, že již po pádu vlády o tomto problému hovořili odborníci, a to nejen spoluautoři ústavy, jako jsou profesoři Klokočka a Cepl, ale i děkan Právnické fakulty Karlovy univerzity a šéf katedry ústavního práva profesor Gerloch, docent Kudrna či soudce správního soudu Šimečka (i já jsem o tom na svém blogu psal). Některé věci je třeba stále připomínat. Všichni zmiňovaní pánové upozorňovali na neústavnost ústavního zákona o předčasném zkrácení volebního období Poslanecké sněmovny za účelem zrychlení rozpuštění celé sněmovny.

Poslanci tento návrh většinou obhajovali tím, že je to nejméně špatné řešení ze všech možných. Oponenti namítali neústavnost takového kroku a upozorňovali, že v krajním případě by mohlo dojít i k následnému zneplatnění voleb, pokud se nenajde 43 poslanců či 17 senátorů, kteří ještě před volbami dají zákon k Ústavnímu soudu. Ten by totiž mohl vydat nález o tom, že takový zákon je od počátku neplatný. Protivníci namítali, že to nejde, protože jde o ústavní zákon, jenže dle odborníků znění zákona neodpovídá definici ústavního zákona, a proto je možné stížnost bez problémů podat. Aby mohl být nějaký zákon pojmenován jako ústavní, musí splňovat podmínku obecnosti, musí platit do budoucna a vztahovat se na neomezený počet právních vztahů. V právním státě proto není přípustný zákon, který cíleně upravuje jednu konkrétní situaci. Navíc hrozí ex post, tedy po volbách žaloba, kterou může podat kterýkoliv poslanec či senátor, že mu v rozporu s ústavou byl zkrácen volební mandát, což by nutně – i podle signálů z Ústavního soudu – mohlo vést k vyhlášení neplatnosti voleb a ty by se musely opakovat. Pan poslanec Melčák tuto možnost využil ještě před volbami. Jedna ze základních dalších zásad právního státu zní: Není přípustné retroaktivně, tedy zpětně měnit podmínky výkonu nabytého mandátu.

Zásadní otázka je: Z čeho úvahy protivníků zkrácení volebního období vycházejí?

Odpověď je jednoduchá: Z ústavního článku číslo devět, odstavce druhého, kde stojí: Změna podstatných náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. Mezi tyto náležitosti patří i délka mandátu vyplývající z voleb. Neústavnost ústavního zákona pak totiž není dána jeho obsahovým rozporem s ústavou, nýbrž nedostatečným zmocněním ústavodárce k nepřímým změnám ústavy.

Dle ústavních právníků v celé demokratické Evropě mezi tyto podstatné náležitosti právního státu patří mimo jiné respektování výsledků voleb, tedy získání mandátu konkrétními kandidáty na předem stanovené volební období za předem stanovených podmínek.

Zastánci ústavního zákona o zkrácení mandátu oponují tím, že podobný zákon byl již přijat v roce 1998, a proto se stává zvyklostí. Odpůrci celkem logicky namítají, že již tehdy byl obhajován tento zákon jako výjimečné řešení a od počátku byl kritizován ústavními právníky. V analýze Senátu (jehož hlavním autorem je právník a místopředseda Senátu Petr Pithart) stojí, že za ústavní zvyklost lze považovat pouze dlouhodobě praktikovaný ústavní postup, nikoliv postup, který již v době vzniku byl považován za naprostou výjimku.

Za takové situace se zdálo, že nejméně špatným řešením by byla ústavní změna směřující k předčasným volbám pomocí přímé novelizace ústavy, která by zakotvila v ústavě obecné pravidlo usnadňující rozpuštění Poslanecké sněmovny. Takový návrh v Senátu existuje, jen by se kolem něj měla již dávno vést odborná diskuse hlavně v bodě, který se týká počtu hlasů, který by měl rozpuštění v obou komorách odhlasovat. Odborníkům se zdá zřejmě přijatelnější, že by to měla být ne prostá, ale ústavní většina, s čímž dosavadní návrh zatím nepočítá.

Protože k takovému řešení nebyla ochota, dostali jsme se do pasti. Je samozřejmě trapné, že takový krok činí právě pan Melčák, který sám postupoval dle odborníků protiústavně, když přestoupil od sociálních demokratů ke koalici, protože v poměrném hlasovacím systému není vázán mandát na jméno, kandidátky sestavují politické strany. Stejně nekorektní je od pana Melčáka i termín, v kterém podání zaslal Ústavnímu soudu: zdá se, že za šest neděl může taková instituce těžko rozhodnout. Rozsudek ale může být přesto velmi užitečný, jak už v komentáři připomněl Jiří Pehe, protože vymezí meze ústavnosti jednání Parlamentu v podobných případech a mohl by napříště neústavnímu jednání, které má bohužel v Česku starou tradici, zabránit. Připomeňme, že i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk (jak zdokumentoval Antonín Klimek) byl zvolen neústavně, protože v plénu chyběli slovenští poslanci, jejichž vlak měl zpoždění.