Podle posledních údajů statistického úřadu z července 2009 u nás žije oficiálně 439 762 cizích občanů, neoficiálně může být toto číslo dle odborníků ještě o sto tisíc vyšší. Rozhodně ale můžeme říci, že to je asi pět procent obyvatelstva, zatímco ještě před pár lety, po roce 2000, to bylo jen 2,5 procenta. Přesto je to v porovnání se starou Evropou stále málo. Poválečné rasově a kulturně homogenní Německo se během pěti desetiletí proměnilo ve společnost s desetiprocentním podílem etnických a národních menšin, přičemž v některých městech a městských čtvrtích je tento podíl, jako třeba v Berlíně, více než dvojnásobný. I ve Velké Británii se jen za uplynulé desetiletí podíl těchto menšin zvýšil na téměř deset procent, což znamená imigraci v řádu milionů lidí.

Naše chlouba: automobilový průmysl, kde v některých továrnách pracuje i 60 procent cizinců, by bez nich zkrachoval, podobně jako levná tržiště či malé krámky, kde je možné koupit jídlo dlouho do večera, by bez cizinců nejspíš neexistovaly. A to už nehovořím o stavebních dělnících, o prodavačích: ti už jen výjimečně hovoří česky, zvláště ve velkých nákupních centrech. Podobně je tomu i v sousedním Německu, kde navíc najdete cizince skoro ve všech čistírnách a jako popeláře.

Připomínám to proto, že pondělní Lidové noviny z 31. srpna přinesly obsáhlý rozhovor s ředitelem cizinecké policie Vladislavem Husákem, který i za této situace říká velice razantně, že cizince sem nikdo nezval a oni sem nemusí jezdit. Když se jim tu nelíbí, ať zůstanou doma. To je vyjádření netaktní i krátkozraké: k hostům se má každý chovat slušně a krátkozraké je to proto, že je potřebujeme a při demografickém vývoji, který je nezpochybnitelný, je budeme potřebovat čím dál tím víc. Pokud své chování nezměníme, může se nám to brzy vymstít.

Ještě horší je, že ve zmíněném rozhovoru pan ředitel lže, když hovoří o tom, že na pracovištích cizinecké policie se žadatel domluví anglicky a německy. Jak před časem prohlásila právě jeho mluvčí Kateřina Jirgesová na radiu Wave, státní úřady mají ze zákona jako jednací jazyk češtinu, a proto hovoří česky. To za dané situace ukazuje na aroganci a vede to samozřejmě jak k podpoře mafiánů, kteří za klienty vše vyjednávají a cizince pak drze okrádají o výdělek, a zároveň i k tomu, že řada cizinců zde zůstává načerno a jsou nepojištění. Ředitel Husák v celém rozhovoru vůbec nehovoří o tom, jak chce situaci vylepšit, změnit a učinit vstřícnější, ale naopak jen tvrdí, že vše činí dobře a podle zákona. To – jak známo – je velmi málo. Podle zákona se v Česku korumpuje i krade.

Rychlost, rozsah a reakce na rostoucí míru kulturní rozmanitosti všech států a společností zvláště v Evropské unii ukazují, že tuto situaci je třeba definovat jako neustále se zrychlující proces komunikace mezi nově příchozími kulturami a dominantní většinovou kulturou. Přibližně za deset let – lze odhadovat – dosáhne počet cizinců, kteří u nás budou žít, zřejmě také deseti procent, to znamená, že jejich počet se zdvojnásobí a my bychom se na to měli připravovat. A hlavně bychom si měli uvědomit, že tato komunikace neznamená automaticky, že budeme cizincům lépe rozumět. Taková komunikace bude zvyšovat i napětí ve společnosti, a to dokonce i mezi etniky, která jsou nám blízká.

To, jak pan ředitel Husák hovořil, ovšem svědčí nejenom o něm, ale zřejmě o stavu celé státní správy, jinak by jeho dikce musela být úplně jiná. V našem státním aparátu zřejmě převládá arogantní iluze, že všechny cizí kultury se nakonec vždy podřídí kultuře domácí a přijmou její základní politické a jiné tradice podle xenofobního hesla: Čechy Čechům. Toto přesvědčení je ale veskrze falešné a vlastně ve svém principu velmi nebezpečné. Možná právě z toho pramení i náš problém s Romy, s kterými žijeme nejdéle, ale i náš problém s Evropskou unií. I tyto postoje nás odsouvají na periferii Evropy a činí z nás nevypočitatelné partnery.

(Napsáno pro ČRo 6)