Média jsou plná toho, že byl zatčen jinak velmi opatrný starosta za ODS v Brně Žabovřeskách Aleš Kvapil a že druhým zadrženým je další funkcionář ODS Radovan Novotný. Oba jsou obviněni z korupce: hovoří se o úplatku ve výši jednoho až čtyř milionů korun.

Současně v parlamentu poslanci projednávají návrh na zrušení anonymity akcií na majitele, neboť situace je u nás tak neprůhledná, že ani v případě státních zakázek občané nevědí, kdo jsou majitelé firem, kteří v tendru vyhráli. Jinými slovy jde o to, jestli si politici a úředníci nepřihrávají zakázky svým vlastním firmám nebo firmám, s kterými jsou úzce provázáni, jako by tomu mohlo být v případě bývalého ministra Aleše Řebíčka a firmy Viamont nebo v současné době s firmou Haguess, která vydělala stamiliony na Opencard či firmou Eurovisin a poslancem Davidem Šeichem. ODS ústy Ivana Langera ale tento návrh považuje za velmi radikální.

Jedna z možností jak alespoň některé formy korupce znemožnit zůstane zřejmě opět nenaplněna. Přeloženo do přirozené řeči: Pro Ivana Langera je korupce běžnou praxí dnešní politické reality a je jí ochoten zřejmě tolerovat, i když za stávající situace ohrožuje právě korupce výsledek ODS v nastávajících volbách.

Další formy úplatků mají ale nejrůznější více či méně rafinované formy, a proto jsou ještě hůře postižitelné.

Některé jsou velmi těžko dokazatelné, jako jsou například neúměrně vysoké honoráře za přednášky, falešné cestovní výlohy, vysoké honoráře za poradenské služby, zapůjčené kreditní karty, z nichž si dotyčný může vybírat neomezené částky peněz po celém světě atd. Existují ovšem i formy průhlednější: senátor lidovců Josef Kalbáč za hlas pro prezidenta Klause při jeho volbě se stal jeho poradcem a dodnes veřejnost neví, co na Hradě dělá a kolik činí jeho plat, ač ho právě my – občané – ze svých daní platíme. Selhání nás občanů je v tomto případě evidentní: neumíme si s takovou informací vymoci u soudu, jsme tudíž mimo jiné i kvůli takovéto liknavosti jako občané nejslabším článkem v české politice, jak zdůrazňuje profesor ústavní filozofie na univerzitě v Cardiffu Jiří Přibáň.

Za této situace hovoří naši politici včetně prezidenta čím dál častěji o tom, že politika je vyprázdněná. Paradoxem je, že tak bez uzardění činí právě oni, kteří za obsah politiky spoluzodpovídají. Současná situace je totiž symptomem něčeho podstatnějšího: vyprázdnění naší člověčiny, které zase nejspíš souvisí se ztrátou taktu v celé naší společnosti.

Podle Theodora Adorna TAKT vyžadoval smíření nepsaného požadavku konvence (která se vytvářela staletí) se vzpurným požadavkem jedince. Problém současné vyprázdněnosti politiky v postkomunistických zemích tedy nejspíš souvisí s tím, že obě totality (nejprve nacionálně-socialistická: nacistická a potom internacionálně-socialistická: komunistická) v nichž jsme posledních padesát let do roku 1989 žili, všechny chatrné konvence (česká měšťanská vrstva se emancipovala pozdě: někdy od půlky XIX. století a česká šlechta byla už dávno před tím vyhnaná ze země) v naší společnosti poničily, a proto dnes tak snadno vítězí vzpurnost bezskrupulózních jedinců. Pokusit se dát politice obsah a nepoužívat jen fráze a klišé o vyprázdněnosti politiky, znamená pracovat soustavně na vrácení taktu do našich vztahů. To je ale práce na generace jak pro politiky, tak pro občany.

Klasik praví, odepisujeme-li konvenci jako překonanou, zbytečnou a povrchní ozdobu, stvrzujeme to, co je ze všeho nejpovrchnější: život bezprostředního ovládání. Naše současné znechucení politikou starou moudrost jen potvrzuje. Chybí-li totiž takt i vůle k moci se stane karikaturou, protože není korigována základní konvencí: prospěchem státu (a dnes i minimálně kontinentu) a starostí o jeho úspěšnou budoucnost, zbude jen to ovládání.

Ze starobylého povolání politiků, které stálo na zodpovědnosti vůči občanům, se stal pouhý byznys, kterému naopak řádná politika měla dávat přísný řád. Je-li ale vůle k moci karikována, stane se i z politiky jen parodie.