Nebezpečná otázka, kterou bychom si vždy měli klást, zaznívá-li bezvýhradný jásot médií i občanů jako v případě rozpuštění Dělnické strany dne 17. února 2010 (podle agentury SANEP s rozpuštěním DS souhlasí bezmála 75 procent z 6377 dotázaných), zní: Nezakrývá naše radost nějaké naše hlubší selhání, které nechceme slyšet?

Připomeňme jednu z nejprovokativnějších akcí členů Dělnické strany z nedávné doby:

Dne 17. prosince 2007 uveřejnila Česká tisková kancelář zprávu, z níž vyplývalo, že pravicoví extremisté po akcích v Praze v den výročí Křišťálové noci ve dnech z 9. na 10. listopadu si vybrali za další cíl provokace Plzeň, kde ohlásili pochod za svobodu slova na 19. ledna 2008, což je datum, které těsně koresponduje s odjezdem prvního transportu Židů z Plzně do Terezína. V tomto městě byl sběrný tábor, z nějž pak vyjížděly další vlaky do pracovních a likvidačních táborů, které se nacházely většinou na území dnešního Polska.

Pravicoví extremisté ústy Václava Bureše, který pochod ohlásil 12. listopadu 2007, otevřeně přiznávají, že jde o reakci na zásah policie v Praze, která podobnou akci znemožnila o dva dny dříve, než o ni požádali v Plzni. Pan Václav Bureš dokonce v témže roce kandidoval za Dělnickou stranu do zastupitelstva v Plzeňském kraji. Podle MF Dnes z 9. září 2008 bylo na kandidátce této strany více účastníků extremistických pochodů.

Národní odpor, tedy hnutí – jak sami uvádějí – které spojuje s Dělnickou stranou stejná národně sociální ideologie – na svých webových stránkách dokonce účastníky vyzýval, aby se na shromáždění dostavili ozbrojeni. Ve výzvě doslova stálo, aby si „kamarádi a kamarádky, kteří vlastní zbrojní průkaz, zažádali o povolení mít zbraň na shromáždění s sebou“.

V rozhovoru na jejich webu jsme mohli mimo jiné číst: „Spíše než vzhled je důležitá rasová příslušnost. Aktivista hnutí Národního odporu má patřit k árijskému, tedy indoevropskému typu. Je to kvůli … jednotě, ať už ideové, či kulturní, bez které by nebylo pro naše hnutí možné dosažení vytyčených cílů. Odmítáme multikulturalismus. Každou kulturu (popř. rasu) hodnotíme jako vlastní, odlišnou a samostatnou jednotku světového celku… Vycházíme z předpokladu, že ideál, který se projevil skrze politiku a filosofii národního socialismu, je správným ideálem.“ Dodejme, že národní socialismus byl ideologií fašistické strany NSDAP. A podobně jako tato strana, i Národní odpor na svých stránkách vyzývá k fyzické konfrontaci.

Z uvedeného textu, který byl vystaven na webu vedle svolání k demonstraci, jednoznačně vyplývá, že jde o hnutí antisemitské, tedy rasistické, které se veřejně hlásí k fašistické ideologii. Je-li ale Listina základních práv a svobod součástí našeho právního systému (a je-li normou nejvyšší právní síly, jak říkají právníci), pak ji lze využít a právo svobody omezit, aby (cituji) „byla ochráněna práva a svobody druhých a veřejný pořádek, zdraví, mravnost atd.“

Obávám se, že v tomto případě je úvodní otázka víc než na místě, zvláště když ze stejného průzkumu, který cituji v úvodu, vyplývá, že přes 55 procent respondentů nepovažuje boj policie s extremismem za dostatečný.

Kdyby totiž v minulých dvaceti letech zvláště naše policie a soudy byly ochotné a schopné razantněji zasahovat proti všem projevům xenofobie a šovinismu, které nesou zřetelné známky rasové nesnášenlivosti, mohly by být mnohem dříve vymezeny mantinely podobným uskupením, malá Natálka by nemusela být zmrzačena, strana by se musela chovat jinak, nebyla by tak přitažlivá pro vykolejené jedince, ti nejagresivnější by již dávno byli ve vězení a zbylé by mohla mít policie snáze pod kontrolou.

Nic z toho se nestalo: státní aparát ani před rokem kvůli lajdácké práci svých úředníků nebyl schopen u Nejvyššího správního soudu prosadit rozpuštění Dělnické strany a musel si na to za 70 000 najmout externího právníka Tomáše Sokola, který vykonal důkazní práci za úředníky. A příslušníci Dělnické strany v letošních volbách budou stejně kandidovat, jen pod jinou hlavičkou, kterou měli již pro tuto příležitost připravenou: budou na kandidátce Dělnické strany sociální spravedlnosti, která je registrována na jméno matky předsedy Dělnické strany Tomáše Vandase. Radovat se tedy nemáme věru proč.