Je dobře, že Mirek Topolánek odstoupil z místa volebního lídra ODS i z kandidátky, a je škoda, že to neudělal o nějaký týden dřív, jeho nástupce by měl větší manévrovací prostor. A odstoupit už Topolánek musel, protože pro stranu se stal velkou zátěží: spolustraníci se začali panicky bát toho, co by mohl ve zbývajících šedesáti dnech říci, co by ODS mohlo ještě více tlačit ke dnu.

Proto nemá cenu v této souvislosti ani rozebírat kontext jeho posledních výroků či chyby médií, protože pro ODS je mnohem důležitější širší kontext Topolánkova celkového ustrojení, který ukazuje na soustavnou neschopnost sebekontroly, empatie a sebereflexe. Přece útočit na církev a být volebním lídrem na jižní Moravě může snad jen Paroubkův spojenec či Topol stejně, jako vést Evropu a prohlásit o Lisabonské smlouvě, že je to „hovno“. Autora neomlouvá ani to, že to řekl anglicky.

Topola nahradil klidný a rozvážný Petr Nečas, který se svou střízlivostí výrazně liší od naježeného a na moc roztřeseného a stále supějícího Jiřího Paroubka, což mu bude trochu komplikovat situaci. O panu Nečasovi - a cítím již při psaní, že v tomto případě oslovení pan nepoužívám jen kvůli korektnosti - bezpečně víme minimálně tyto tři skutečnosti:

Zaprvé nikdy nebyl a není zapleten s lobbisty.

Zadruhé hned z jeho prvních rozhovorů, které dal Lidovým novinám a idnes, víme, že pokud by on byl v čele strany (Mirek Topolánek se ještě nerozhodl, jestli odstoupí a podle Práva s odchodem spěchat nebude) do vlády s Jiřím Paroubkem by nešel. Velkou koalici by považoval za myšlenkový zkrat, fatální politickou chybu, která se skoro blíží katastrofě. Mirek Topolánek velkou koalici nevylučoval.

Zatřetí mezi panem Nečasem a prezidentem Klausem neexistuje žádná tenze a lze tedy očekávat, že by se prezident vůči ODS mohl chovat vstřícněji, což by mohlo ovlivnit příznivě i některé voliče.

Co ale o Petru Nečasovi rozhodně nevíme je, jak se bude chovat pod silným vlivem lobbistů. Takovému tlaku doposud nebyl nikdy vystaven. Zcela je ignorovat nemůže, protože část jeho stranického týmu je na ně napojena a odmítne-li je, lze spekulovat o tom, že ho odstraní stejně jako Vladimíra Špidlu z čela ČSSD. Nahradit by ho pak mohl – jak se někdy spekuluje - David Vodrážka, který by se mohl ve funkcích chovat podobně jako Stanislav Gross, což by stranu mohlo stáhnout ještě rychleji ke dnu.

Zůstane-li ale Mirek Topolánek ve funkci předsedy strany a prohraje-li pan Nečas jako volební šéf ODS volby, může se Mirek Topolánek pokusit svést prohru na Petra Nečase a jiné kritiky a vyprovokovat další vnitrostranické boje. I toto řešení by bylo nešťastné. Ve hře je evidentně zatím příliš mnoho neznámých a signály, které teď vyslala ODS svým straníkům a veřejnosti jsou zatím příliš nejasné, nezřetelné a nečitelné. Mirek Topolánek v čele ODS zaručuje napojení na lobbisty a pan Nečas představuje jen pouhý příslib možné změny. V sobotu odpoledne, kdy komentář píši, lze tedy konstatovat, že změna může v nejlepším případě zamezit dalšímu pádu preferencí, ale nic víc.