Fotbal o veřejné peníze
Zápas současné vlády proti korupci se pro nás nevyvíjí dobře. Vládním tým si sice koupil nové kopačky, ale zatím nedal ani gól. Každou chvíli naopak nějaký dostane. Kapitán Petr Nečas působí bezradně a odevzdaně a někteří jeho spoluhráči běhají po hřišti úplně zmateně.
Už samo hřiště působí nevábně. Je zarostlé dvoumetrovou trávou, kterou nikdo léta neseká. Na hráče je špatně vidět, o míči ani nemluvě. Vstup hráčů na hřiště nikdo nekontroluje a hráči si neustále převlékají dresy. Diváci sotva tuší, kdo s kým hraje. Ani nejlepší a úplně nestranný rozhodčí nemá šanci uhlídat regulérnost zápasu. Občas sice zahlédne ruku či ošklivý faul, ale nikdy nevidí číslo či jméno hříšníka. Střelci dostávají nahrávku na gól přímo od obrany soupeře. Gól je zaznamenán jen v případě, že o tom rozhodčího informuje sám brankář. Tak se dá popsat zápas našich současných politiků s korupcí.
Legislativní návrhy předložené Nadačním fondem proti korupci a sdružením Veřejnost proti korupci umožní udělat dva kroky, bez kterých se hra na hřišti nezmění. Za prvé: po letech posekáme trávu. Za druhé: vydáme hráčům registrační karty.
„Posekání trávy“ zpřehlední, kdo stojí za firmami, které jsou placeny z veřejných peněz. Taková firma se musí tzv. svléknout do naha a rozkrýt svou vlastnickou strukturu. Druhá legislativní úprava vyřeší na základě zahraničních zkušeností zaknihování akcií na doručitele na tzv. akciové účty vedené u bank. Vlastníci tak budou moci jednoznačně doložit podíl na společnosti, která se uchází o peníze daňových poplatníků. Zároveň však nebude nutné, aby bylo zveřejněno, kde všude daný vlastník drží podíly - stejně jako banka nezveřejňuje, kolik mám na účtu peněz.
Skeptici a škarohlídi tvrdí, že takové zákony budou k ničemu. A částečně mají pravdu - bez dalších opatření to nepůjde. Bude třeba zajistit správné uplatnění těchto pravidel v praxi, jinak se korupční prostředí v České republice příliš nezmění. Ostatně, až na pěkně zastřižený pažit má smysl lajnovat hřiště. Na přehledném trávníku bude také možné pískat fauly, protože se vyjasní, kdo je dělá. A dokonce bude možné i odmávat ofsajd. Registrační karty vrátí smysl žlutým a červeným kartám. Nebude také od věci poslat rozhodčí na školení, aby si osvěžili původní pravidla hry. Diváci konečně uvidí, kdo komu nahrává, a budou moct volat po výměně jednotlivých hráčů.
Protože jsme si všichni museli pořídit doživotní permanentku, kterou postupně splácíme ve formě daní, máme právo vidět na góly a náležitě ocenit výkony jednotlivých hráčů i rozhodčího. Po zavedení navrhovaných změn dostaneme jako diváci konečně příležitost povzbudit svůj tým a možná se nakonec podaří i otočit dnes velmi hrozivé skóre.
Už samo hřiště působí nevábně. Je zarostlé dvoumetrovou trávou, kterou nikdo léta neseká. Na hráče je špatně vidět, o míči ani nemluvě. Vstup hráčů na hřiště nikdo nekontroluje a hráči si neustále převlékají dresy. Diváci sotva tuší, kdo s kým hraje. Ani nejlepší a úplně nestranný rozhodčí nemá šanci uhlídat regulérnost zápasu. Občas sice zahlédne ruku či ošklivý faul, ale nikdy nevidí číslo či jméno hříšníka. Střelci dostávají nahrávku na gól přímo od obrany soupeře. Gól je zaznamenán jen v případě, že o tom rozhodčího informuje sám brankář. Tak se dá popsat zápas našich současných politiků s korupcí.
Legislativní návrhy předložené Nadačním fondem proti korupci a sdružením Veřejnost proti korupci umožní udělat dva kroky, bez kterých se hra na hřišti nezmění. Za prvé: po letech posekáme trávu. Za druhé: vydáme hráčům registrační karty.
„Posekání trávy“ zpřehlední, kdo stojí za firmami, které jsou placeny z veřejných peněz. Taková firma se musí tzv. svléknout do naha a rozkrýt svou vlastnickou strukturu. Druhá legislativní úprava vyřeší na základě zahraničních zkušeností zaknihování akcií na doručitele na tzv. akciové účty vedené u bank. Vlastníci tak budou moci jednoznačně doložit podíl na společnosti, která se uchází o peníze daňových poplatníků. Zároveň však nebude nutné, aby bylo zveřejněno, kde všude daný vlastník drží podíly - stejně jako banka nezveřejňuje, kolik mám na účtu peněz.
Skeptici a škarohlídi tvrdí, že takové zákony budou k ničemu. A částečně mají pravdu - bez dalších opatření to nepůjde. Bude třeba zajistit správné uplatnění těchto pravidel v praxi, jinak se korupční prostředí v České republice příliš nezmění. Ostatně, až na pěkně zastřižený pažit má smysl lajnovat hřiště. Na přehledném trávníku bude také možné pískat fauly, protože se vyjasní, kdo je dělá. A dokonce bude možné i odmávat ofsajd. Registrační karty vrátí smysl žlutým a červeným kartám. Nebude také od věci poslat rozhodčí na školení, aby si osvěžili původní pravidla hry. Diváci konečně uvidí, kdo komu nahrává, a budou moct volat po výměně jednotlivých hráčů.
Protože jsme si všichni museli pořídit doživotní permanentku, kterou postupně splácíme ve formě daní, máme právo vidět na góly a náležitě ocenit výkony jednotlivých hráčů i rozhodčího. Po zavedení navrhovaných změn dostaneme jako diváci konečně příležitost povzbudit svůj tým a možná se nakonec podaří i otočit dnes velmi hrozivé skóre.