Ministr nemusí být znalcem umění, ignorantem by být ale neměl
O kom je řeč? O ministru dopravy Antonínu Prachařovi (ANO). Dřív, než se mohl blýsknout nějakým konstruktivním činem, dal o sobě vědět činem destruktivním.
O co jde? O zapeklitou kauzu bytí či nebytí, bourání či zachování železničního nádraží v Havířově. Mělo se bourat, ale předchozí ministr dopravy Zdeněk Žák vyslyšel hlas odborné veřejnosti a osobně se zasadil o změnu záměru ve prospěch zachování nádraží. Nový ministr dopravy Antonín Prachař však necelý měsíc po svém jmenování učinil kroky právě opačné. Názor zaznívající z ministerstva dopravy tak připomíná hlášku ze známé pohádky: „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil!“
Proč tolik povyku? Rozhodně ne pro nic!
Před rokem a půl jsem přijela do Havířova jen tak ze zvědavosti. O nádraží jsem tehdy nevěděla nic a taky jsem jím při příjezdu prošla bez povšimnutí. Chtěla jsem jen vidět zblízka „tu sorelu“. Procházela jsem hlavní třídou a nemohla se vynadívat na dlouhé fronty domů zdobené přehlídkou tvarosloví stalinské renesance. Byl to asi takový pocit, jako když na jarní procházce zahlédnete na kůře stromu sto padesát ploštic v jednom chumlu. Zastavíte se a fascinovaně koukáte, co všechno je na světě možné.
Foto KB, srpen 2012.
Teprve, když jsem se vracela z prohlídky města zpátky na vlak, a uviděla čelně budovu nádraží a pak její interiér, zažila jsem pravé překvapení. Nebyla jsem ale fascinována, byla jsem naprosto okouzlena. To je totiž kvalitativně odlišný pocit. Fascinace nemusí vycházet z emoce, ani z kladného podnětu, kdežto okouzlení je vždycky emotivní a vždycky kladné. Město Havířov je zkrátka pozoruhodné a jeho architektura je kuriozitou, avšak havířovské nádraží je krásné a jeho architektura je uměním. Je to křehký brusel v městě těžké sorely, dílo místního architekta Josefa Hrejsemnou (1928-2010) z let 1964-1969.
Nádraží tvoří prostorná odbavovací hala s kompletně prosklenou čelní stěnou a pozoruhodným interiérem. Staženo z fotogalerie webu Důl architektury.
Interiér haly s diagonálním schodištěm na ochoz prvního patra a op-artovým stropem. Staženo z fotogalerie webu Důl architektury.
Havířovští spolu se starostou města, propagátorem demolice nádraží, si nepochybně neuvědomují, jak kvalitní architekturu v budově nádraží mají. To ostatně neznamená až tak velkou ostudu, vždyť není vůbec snadné neškoleným okem to poznat. Tím spíš by měli věřit tomu, že spontánní hnutí mladých milovníků architektury, sdružených v občanském sdružení Důl architektury, skutečně věhlasných českých architektů (Emila Přikryly, Alena Šrámkové či Miroslava Masáka) vystupujících prostřednictvím České komory architektů a mnoha dalších osobností české kultury a veřejného života zasazujících se za záchranu nádraží je opřeno o bezpečné rozpoznání mimořádných kvalit ohrožené stavby.
Jde-li nádraží zachovat, a o tom není pochyb, pak žádné ekonomické důvody – levnější, dražší – nejsou relevantní. Navíc bylo již doloženo, že jsou spíš zástupné, než skutečné, že hlavním důvodem bourání je především velký apetit stavět.
Vizualizace návrhu nového architektonického řešení havířovského nádraží. Mezi komentáři lze nalézt trefnou poznámku: „Nevím, proč si nádraží Havířov, do kterého přijede 20 vlaků denně, má hrát na letiště Abu Dhabi?“
Jenomže zbourat havířovské nádraží je kulturní průšvih mezinárodního dosahu, trapas, kulturní barbarství.
Závěrem vzkaz Odboru památkové péče Ministerstva kultury ČR: Pochlapte se a v reparátu prohlaste nádraží za kulturní památku (nový návrh na prohlášení podala Česká komora architektů), ministr dopravy v tiskové zprávě naznačil, že takové rozhodnutí budou muset České dráhy respektovat. A naopak, neprohlášení znamená jednoznačnou demolici. Vydáte-li sebesofistikovanější mnohastránkový traktát o tom, že nádraží sice za kulturní památku neprohlašujete, ale rozhodně by se nemělo bourat, protože má svou nezpochybnitelnou hodnotu, není to k ničemu. Už to nebude nikdo ani číst. Odpovědnost za demolici je teď na vás, chopte se jí!
Rekapitulace internetových odkazů z textu a zdroj podrobnějších informací o kauze:
Nový ministr dopravy A. Prachař pro bourání nádraží v Havířově.
Ministr dopravy A. Prachař vydal tiskovou zprávu po setkání s aktivisty.
Web Důl architektury. Informace o historii nádraží a aktivitách za jeho záchranu.
Fotogalerie webu Důl architektury.
Iniciativa České komory architektů.
Vizualizace architektonického řešení nového nádraží v Havířově.
O co jde? O zapeklitou kauzu bytí či nebytí, bourání či zachování železničního nádraží v Havířově. Mělo se bourat, ale předchozí ministr dopravy Zdeněk Žák vyslyšel hlas odborné veřejnosti a osobně se zasadil o změnu záměru ve prospěch zachování nádraží. Nový ministr dopravy Antonín Prachař však necelý měsíc po svém jmenování učinil kroky právě opačné. Názor zaznívající z ministerstva dopravy tak připomíná hlášku ze známé pohádky: „Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil!“
Proč tolik povyku? Rozhodně ne pro nic!
Před rokem a půl jsem přijela do Havířova jen tak ze zvědavosti. O nádraží jsem tehdy nevěděla nic a taky jsem jím při příjezdu prošla bez povšimnutí. Chtěla jsem jen vidět zblízka „tu sorelu“. Procházela jsem hlavní třídou a nemohla se vynadívat na dlouhé fronty domů zdobené přehlídkou tvarosloví stalinské renesance. Byl to asi takový pocit, jako když na jarní procházce zahlédnete na kůře stromu sto padesát ploštic v jednom chumlu. Zastavíte se a fascinovaně koukáte, co všechno je na světě možné.
Foto KB, srpen 2012.
Teprve, když jsem se vracela z prohlídky města zpátky na vlak, a uviděla čelně budovu nádraží a pak její interiér, zažila jsem pravé překvapení. Nebyla jsem ale fascinována, byla jsem naprosto okouzlena. To je totiž kvalitativně odlišný pocit. Fascinace nemusí vycházet z emoce, ani z kladného podnětu, kdežto okouzlení je vždycky emotivní a vždycky kladné. Město Havířov je zkrátka pozoruhodné a jeho architektura je kuriozitou, avšak havířovské nádraží je krásné a jeho architektura je uměním. Je to křehký brusel v městě těžké sorely, dílo místního architekta Josefa Hrejsemnou (1928-2010) z let 1964-1969.
Nádraží tvoří prostorná odbavovací hala s kompletně prosklenou čelní stěnou a pozoruhodným interiérem. Staženo z fotogalerie webu Důl architektury.
Interiér haly s diagonálním schodištěm na ochoz prvního patra a op-artovým stropem. Staženo z fotogalerie webu Důl architektury.
Havířovští spolu se starostou města, propagátorem demolice nádraží, si nepochybně neuvědomují, jak kvalitní architekturu v budově nádraží mají. To ostatně neznamená až tak velkou ostudu, vždyť není vůbec snadné neškoleným okem to poznat. Tím spíš by měli věřit tomu, že spontánní hnutí mladých milovníků architektury, sdružených v občanském sdružení Důl architektury, skutečně věhlasných českých architektů (Emila Přikryly, Alena Šrámkové či Miroslava Masáka) vystupujících prostřednictvím České komory architektů a mnoha dalších osobností české kultury a veřejného života zasazujících se za záchranu nádraží je opřeno o bezpečné rozpoznání mimořádných kvalit ohrožené stavby.
Jde-li nádraží zachovat, a o tom není pochyb, pak žádné ekonomické důvody – levnější, dražší – nejsou relevantní. Navíc bylo již doloženo, že jsou spíš zástupné, než skutečné, že hlavním důvodem bourání je především velký apetit stavět.
Vizualizace návrhu nového architektonického řešení havířovského nádraží. Mezi komentáři lze nalézt trefnou poznámku: „Nevím, proč si nádraží Havířov, do kterého přijede 20 vlaků denně, má hrát na letiště Abu Dhabi?“
Jenomže zbourat havířovské nádraží je kulturní průšvih mezinárodního dosahu, trapas, kulturní barbarství.
Závěrem vzkaz Odboru památkové péče Ministerstva kultury ČR: Pochlapte se a v reparátu prohlaste nádraží za kulturní památku (nový návrh na prohlášení podala Česká komora architektů), ministr dopravy v tiskové zprávě naznačil, že takové rozhodnutí budou muset České dráhy respektovat. A naopak, neprohlášení znamená jednoznačnou demolici. Vydáte-li sebesofistikovanější mnohastránkový traktát o tom, že nádraží sice za kulturní památku neprohlašujete, ale rozhodně by se nemělo bourat, protože má svou nezpochybnitelnou hodnotu, není to k ničemu. Už to nebude nikdo ani číst. Odpovědnost za demolici je teď na vás, chopte se jí!
Rekapitulace internetových odkazů z textu a zdroj podrobnějších informací o kauze:
Nový ministr dopravy A. Prachař pro bourání nádraží v Havířově.
Ministr dopravy A. Prachař vydal tiskovou zprávu po setkání s aktivisty.
Web Důl architektury. Informace o historii nádraží a aktivitách za jeho záchranu.
Fotogalerie webu Důl architektury.
Iniciativa České komory architektů.
Vizualizace architektonického řešení nového nádraží v Havířově.