Sledovala jsem pražské volební klání. Někdy zpovzdálí, jindy z první řady. Volebních debat bylo přehršel, lídři na ně poslušně docházeli a s naučenými úsměvy odpovídali, i když z otázek moderátorů předhánějících se v duchaplnosti museli být občas jurodiví.

Několikrát jsem zaznamenala, že pražský lídr ANO Petr Stuchlík na debatu poslal za sebe náhradu, dal totiž přednost pózování při distribuci volebního guláše a rozdávání dárků na některém pražském sídlišti. Zvlášť signifikantní byla jeho absence při debatě na pražské právnické fakultě, kterou pořádal spolek právníků VŠEHRD a internetová televize DVTV. Takže bylo možné očekávat velmi vzdělané publikum v sále i u monitorů, avšak nikoliv masový dopad na voliče. Management volební kampaně ANO proto usoudil pragmaticky: tohle není náš voličský segment, tady nebudeme ztrácet čas. Měl pravdu, bylo by to zbytečné. Na druhé straně tím ale bylo řečeno také toto: nepotřebujeme voliče vzdělané, ale prosté a důvěřivé, kterým jako argument postačí žvanec zdarma a pár frází od živého lídra, a nebo také: lídra raději mezi intelektuály pouštět nebudeme, mohlo by se ukázat, že mezi ně nepatří.

Andrej Babiš (dále AB) povyšuje ekonomii a finančnictví nad všechny vědy. Život člověka určuje jeho konto, protože úspěch a společenská prestiž rostou a klesají v přímé úměře k majetku. Rok je rozfázován podle dotačního kalendáře a sestavování rozpočtu. Nejvyšší filozofií je interpretace statistických údajů o výběru daní a nejzajímavějším čtením časopis Forbes s žebříčkem nejbohatších. Kultura je ponížena na zábavu. Humanitní vědy jsou koníčkem pro pár nemakačenků, kteří společnost zbytečnými pochybnostmi brzdí v ekonomickém rozkvětu, a ještě za to chtějí zaplatit.



Není proto divu, že AB svěřil hájení svých barev v Praze člověku sobě podobnému, byznysmenovi, který je finančně za vodou. Nic není Pražanům pocitově vzdálenější, než tento chlapík, který se vyšvihl do společenské elity obchodováním s penězi. Mám-li ho charakterizovat jako divačka volebních debat, pak mi připadá jako příslušník „zlaté mládeže”, dobře situovaných mladých lidí, pro které existuje jen zábava kombinovaná se vzrušením a dobrodružstvím. Právě takové motivy k vstupu do politiky si u pana Stuchlíka dokážu představit. Lídr ze stáje AB ale není, nemůže a nesmí být samostatně uvažující a rozhodující jednotkou, ale vždy jen figurkou řízenou mobilem. Pražané to naštěstí po čtyřech letech s Adrianou Krnáčovou už pochopili, ne snad proto, že by bývalá primátorka poslouchala AB na slovo, ale proto, že byla naopak občas vzpurná, a jako takovou ji AB nemilosrdně odstavil. (Což nám ale popravdě vůbec nevadí.) Nového „muže na radnici” ze stáje ANO, kterého nám AB vybral, ale Pražané už nechtějí a dali to jasně najevo.

Kéž by takto při příštích parlamentních volbách procitla i většina spoluobčanů.