Jedním z hlavních témat současné veřejné debaty je šíření koronaviru s označením 2019-nCoV. Na něm je možné vidět, jako problematické je, když stát nadřadí vlastní propagandistické úsilí snaze o efektivní řešení problému. Nemusím ale připomínat, že právě pro stabilitu autoritářských režimů je kontrola informací i vlastního obrazu naprosto zásadní.

Na tom, jakým způsobem Čína v kontextu mezinárodního prostředí hovoří o epidemii koronaviru, je možné ilustrovat, jak problematické může být důvěřovat takovému typu režimu nejen v tomto případě.

První dimenzí komunikace ven jsou pochopitelně přesná čísla o počtech nakažených a mrtvých, která i přes rapidní nárůst v posledních dnech, vzbuzují nedůvěru. To lze ilustrovat i na rozruchu, který před několika dny způsobila údajná chyba platformy Tencent, kdy se několik minut na monitoru nakažených a zemřelých měla objevit řádově vyšší čísla, než byla ta dosavadní oficiální, a údajně se blížila možným modelovým odhadům. Taková čísla by pochopitelně znamenala nikoliv stovky, ale desítky tisíc mrtvých jen v Číně. I když se nakonec ukázalo, že jde pravděpodobně o podvrh, vzhledem k přetížení nemocnic a nedostatku testovacích sad je pravděpodobné, že evidence těch, kteří jsou skutečně nakažení, případně na nákazu koronavirem zemřeli, se od oficiálních čísel skutečně liší.

Další dimenzí prezentace, neméně zajímavou, je pak potlačování šíření jiných informací, než jsou ty oficiální, což není v době sociálních sítí, a to ani v Číně, vůbec jednoduché. Včera na nákazu zemřel Li Wen-liang jeden z osmi lékařů, kteří byli na konci minulého roku zadrženi pro údajné šíření poplašných zpráv zadrženi. Jeho úmrtí, které přiznaly i oficiální kanály, je samozřejmě symbolicky nesmírně silné, protože ukazuje na velmi konkrétním osudu lékaře dopad potlačování informací o šíření koronaviru.
Smrt mladého lékaře je pak možné stavět do protikladu k propagandistickým sdělením o heroických činech lékařů a lékařek, a rovněž zdravotních sester, které tráví v přetížených nemocnicích dlouhé hodiny, mají obličej otlačený a plný ran od ochranných prostředků. Není bez zajímavosti, že ty se objevují v poměrně velkém množství i na facebookovém profilu ambasády Čínské lidové republiky v Česku. Dalšími tématy, o kterých v této souvislosti psaly čínské oficiální kanály určené pro mezinárodní publikum, bylo i využívání moderních digitálních technologií, zejména v souvislosti se sítěmi 5G, ve zvládání nákazy, nebo blesková výstavba nových nemocnic. I v této souvislosti už nicméně na sociální sítě pronikly záběry ukazující údajně tato zařízení, která však připomínají spíše věznici, než nemocnici.

Na jedné straně tu tedy máme propagandistická sdělení o rychlé výstavbě nemocnic, hrdinství zdravotnického personálu a využívání moderních technologií k zastavení nákazy. Na straně druhé jsou tu ale podezření na zkreslení skutečných údajů o nakažených a mrtvých, potírání jiných, než oficiálních informací, zejména těch kritických ke schopnosti režimu zvládnout nákazu a osočování dalších zemí, zejména USA, z protičínských nálad a šíření paniky.

Když píšu o tom, v jaké podobě se do veřejného prostoru dostávají informace o epidemii koronaviru v Číně, nemohu samozřejmě opomenout ani to, že je často velmi těžké rozlišit mezi autentickou výpovědí z místa, a falešnou zprávou nebo hoaxem. Je to nicméně způsobeno do značné míry právě nedůvěrou, která je vzhledem k charakteru práce s informacemi ze strany Číny a jejímu tajnůstkářství zcela logická.

Na příkladu koronaviru je možné sledovat riziko, které s sebou nese stav, ve kterém je státní propaganda nadřazena efektivnímu řešení nastalé situace. Nemám tím na mysli samozřejmě jen lékařské řešení přímo na místě, ale i dopady, které to může mít právě z hlediska dalšího šíření nejen v rámci Číny, ale po celém světě. Nedůvěra, která je právě s chováním oficiálních míst v Číně spojená, pak může vést k panice a oprávněně tvrdšímu postoji v preventivních opatřeních.

Čína si sice stěžuje na potenciálně extrémní řešení okolí, nicméně je to právě její tajnůstkářské chování, které je prvotní příčinou reakce dalších zemí. Nezáměrně svým jednáním však vysílá signál, že nemůže být zcela důvěryhodným partnerem obecně.