Když přijde na „diktát Bruselu“ křičí nahlas, když ale Česko skutečně vydírá Čína, zmůžou se jen na kopání do českých politiků, co odmítají sklapnout podpatky.

Redaktoři Aktuálně.cz Lukáš Valášek a Helena Truchlá získali a zveřejnili dopis, který v polovině ledna adresovala čínská ambasáda Kanceláři prezidenta republiky v souvislosti s plánovanou cestou nyní zesnulého předsedy Senátu ČR Jaroslava Kubery na Tchaj-wan. Čínská strana v něm otevřeně vyhrožuje dopady na firmy, jako je Škoda, Klavíry Petroff nebo Home Credit, které by mohly nastat, pokud by Jaroslav Kubera cestu realizoval. V dopise se přímo píše:„České podniky, jejichž představitelé navštíví s předsedou Kuberou Taiwan, nebudou uvítání v Číně ani čínskými lidmi. České podniky, které mají ekonomické zájmy v Číně, budou muset za návštěvu Taiwanu předsedou Kuberou platit.“ Vzhledem k tomu, že třeba taková PPF sídli v Nizozemí, jeví se to jako střelba naslepo, ale budiž. Bohužel není vůbec překvapivé, že Hrad tuto nótu nejen, že neodmítl, ale ještě ji Jaroslavu Kuberovi předal s několikastránkovým uvozujícím dopisem.

Samotná forma nóty je zajímavá – několik odrážek s naprosto zřejmými výhrůžkami, bez oslovení, bez závěru. Už jen proto měl adresát, v tomto případě Kancelář prezidenta republiky, dopis odmítnout, a naopak se vůči němu silně ohradit. Humpolácká forma je jasným signálem, že reprezentace Čínské lidové republiky v Česku nemá ani elementární zájem na tom nás vnímat jako suverénní zemi. Nebo vy byste snad někomu, koho považujete za rovnocenného či dokonce váženého partnera, poslali takový cár papíru?

To, co nicméně dlouhodobě pozoruji, ve vztahu k Číně, jsou vyjádření některých politiků, kteří se s oblibou tváří jako ochránci národních zájmů. Takový Tomio Okamura se nebojí ohánět diktátem Bruselu a „ochranou suverenity“ v podstatě na počkání a před všemi od EU, jejímž jsme členem, až po genderové nebo klimatické aktivisty, když ale přijde na výhrůžky odvetnými opatřeními právě ze strany Číny, je buď zcela potichu, nebo neváhá tepat české politiky či úřady za to, že nesklapnou podpatky hned, když čínský drak zadupe. Pěkným příkladem jsou koneckonců reakce na stále platné předloňské varování Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost před rizikem, které představují technologie Huawei a ZTE, nebo neutuchající kritika kroků pražského primátora Hřiba vůči partnerství s čínskými městy a prohlubování spolupráce právě s Tchaj-wanem. Takhle že vypadá obrana národních zájmů a suverénních politických kroků? Nemyslím si.

Není na škodu si připomenout, že před několika dny vyšly na serveru iRozhlas.cz výsledky výzkumu agentury Median, ze kterého vyplynulo mimo jiné to, že ani ti lidé, kteří jsou pro prohlubování obchodních vztahů s Čínou, nejsou zrovna nadšeni z toho, že by se tam mělo dít pod politickými pohrůžkami či podmínkami. Česká republika nicméně není jediná, kdo je terčem takových výhrůžek ze strany Číny – v minulosti to bylo třeba Německo , v dopise samotném je pak zmiňovaná delegace Belgie, která ostrov navštívila vloni, se po návštěvě Tchaj-wanu stala obětí kybernetického útoku.

Jednoduše řečeno – tento dopis je jen dalším z dlouhé řady kroků, v níž s námi zástupci Čínské lidové republiky jednají nikoliv jako s partnerem, ale jako s hadrem na podlahu. A obvyklí „ochránci národní suverenity“ o tom mlčí.