Poslanci a vláda nestojí prý za nic. Za co stojí naši soudci?? Aneb pár ne příliš příjemných dat z veřejně dostupných zdrojů……

Nad parlamentem, mocí to zákonodárnou, hořekujeme posledních pár dnů velmi usilovně a jen tak potažmo předpokládáme, že ani vláda (tedy moc výkonná) za moc nestojí, když ustavení další složky moci výkonné, totiž prezidenta, způsobuje takový rozruch, že poslanci i senátoři kolabují, kulky v dopisech lítají a otevřeně se hovoří o igelitkách s oběživem made in Česká národní banka….

Nadávat na justici jsme v posledních dnech pozapomněli, a protože všechny tři složky státní moci jsou stejně důležité, nezbývá, než přispěchat s troškou do mlýna a poukázat na pěkných pár nešvarů i tímto směrem. Nepříjemné na tomto poukazování je pouze to, že všechno, co bude níže předestřeno, bylo získáno zcela legální cestou pohledem prostým do údajů na www.justice.cz, případně dotazem prostým na Ministerstvo spravedlnosti, na který ve smyslu zák. č. 106/1999 Sb. o veřejném přístupu k informacím Ministerstvo muselo odpovědět.

Je faktem, že justice v dnešní době je nefunkční a většině lidí, když se řekne soudce, se otevře kudla v kapse.

Funkčnost či nefunkčnost justice bývá spojována s několika faktory, které bývají označovány takto:
1) Nedostatečná legislativa
2) Nevhodný výběr osobností soudců
3) Nevhodná organizační struktura soudů

Pojďme se podívat na naše soudce. Kdo a za jakých podmínek má být soudcem je ve vztahu k justici jedním z velkých témat.
Aby bylo možno analyzovat, kdo má být soudcem, je nejdříve nutné zjistit, kdo je soudcem a podle jakých kritérií se jím stal.On Ministerstva spravedlnosti jsem získala následující údaje, platné k 31. červenci 2007:

K 31. 7. 2007 je v České republice jmenováno celkem 3.016 soudců.
V první polovině roku 1992 došlo v souladu s novým zákonem č. 335/1991 Sb. o soudech a soudcích k jmenování stávajících soudců po ověření a posouzení jejich dosavadní činnosti. Takto jich bylo jmenováno 1.175. Celkový počet těchto soudců s praxí před rokem 1989 se snižuje, neboť jde většinou o soudce s delší praxí a vyššího věku, kteří postupně z justice odcházejí. Roku 2002 jich bylo ve stavu již jen asi 1.064, roku 2005 zhruba 1000; v současné době se počet těchto soudců s praxí před rokem 1989 pohybuje mezi 900 až 950. Představují tak přibližně 31% současného celkového počtu.
U vyšších soudů je ovšem stav následující:
u Nejvyššího soudu je z 61 soudců 51 s praxí před r.1989,
u Vrchního soudu v Praze je z 91 47 soudců s praxí před r. 1989,
u Vrchního soudu v Olomouci je jich z 48 26 s praxí před r. 1989

Z mého pohledu advokáta je justice zaplněna „starými kádry“, u kterých strany zejména v občanskoprávním řízení automaticky předpokládají spjatost s minulým režimem.


Jak na tom justice s těmi starými kádry je, jsem se po mírném přetahování s Ministerstvem spravedlnosti dozvěděla, když jsem jim zaslala dvanáctistránkovou tabulku se seznamem předsedů a místopředsedů soudů a zdvořile je požádala, aby mi doplnili datum, od kdy je dotyčný soudcem a kdy byl jmenován do současné funkce. (Celou tabulku naleznete na www.lawyers.cz) Chvíli to sice trvalo, ale nakonec jsem to z nich vypáčila. Bilance je tato:

Předsedkyně Nejvyššího soudu soudí od r. 1975
Předsedové vrchních soudů soudí jeden od r. 1978, druhý od 1979.
Předsedové krajských soudů začali svoji soudcovskou kariéru takto: Praha- 1983, Kraj Praha – 1975, ČB – 1984, Plzeň- 1981, H.K. – 1987, Brno- 1992, Ostrava – 1987, Ústí – 1978.

P.t. čtenářstvo zajisté není stiženo stavem totálního zapomnění, aby si nepamatovalo, jaké to tady v letech uvedených výše bylo…..

Z osmi krajských soudů je pouze jeden, kterému nevelí soudce s předlistopadovou minulostí…

Směrem k okresním soudům „minulost“ poněkud řídne, ale celkem vzato to taky není nic moc…. Jestli jsem se nepřepočítala, tak k 15. 1. 2008 jsme měli 78 předsedů okresních soudů. Z nich 55 začalo soudit před rokem 1989, tedy byli do soudcovské funkce ustanoveni komunistickým režimem. Celkem 35 předsedů okresních soudů pak bylo ustaveno do funkce soudce v průběhu 70. let…. Ne, nechci pořádat žádný antikomunistický hon na čarodějnice, ale kdybychom takovou koncentraci osob dříve loajálních (a jiní být nemohli, neboť jinak by se soudci nestali) měli třeba v poslanecké sněmovně, tak ze 200 poslanců by jich bylo asi tak 130 poslanci za KSČM a kdo by dnes seděl na Hradě, by bylo též evidentní.

Zajímavé je také vysledovat, jaké jsou „hard skills“ dnešních soudců. Strávila jsem několik útěšných hodin nad třítisícovým seznamem všech soudců, uveřejněným na www.justice.cz a výsledek je tento:

Z celkového počtu 3016 soudců dosáhli soudci vyššího než magisterského (Mgr.) nebo doktorského (JUDr.) gradu případně dalšího vzdělání takto:

titul Počet
JUDr. CSc. 7
JUDr. CSc. Doc. 2
JUDr. PhD. Doc. 1
JUDr. PhD. Prof. 1
JUDr. PhD. PhD. Ing. 1
JUDr. PhD. LLM. Ing. 1
JUDr. PhD. LLM. 2
JUDr. PhD. Ing. 2
JUDr. PhD. 38
JUDr. Dr. 2
JUDr. LLM 2
Mgr. PhD. 4
Vyššího akademického právního vzdělání dosáhlo 63 soudců

Titul Počet
JUDr. Ing. 5
JUDr. Mgr. 2
Mgr. PhDr. 1
Mgr. Ing. 7
Mgr. Mgr. 1
Mgr. Bc. 3
Dalšího kromě právnického vzdělání získalo 19 soudců

Znamená to, že z celkového počtu 3.016 vyšší právní vzdělání dosáhlo zhruba 2% soudců. Toto číslo samo o sobě svědčí o tristním stavu jejich dalšího vzdělávání. Navíc na vzdělání soudců evidentně nenavazuje žádný kariérní řád; soudců s vyšším vzděláním je nejvíce soustředěno na Nejvyšším, respektive Nejvyšším správním soudě, paradoxně pak na soudech okresních.
Největšími soudními šprty jsou a největšího počtu akademických hodností dosáhli:
JUDr. Ing. Petr Slunský, PhD., PhD. (Okresní soud Znojmo) ( a to ing. jak mi je známo, je za atomovou fyziku)
JUDr. Ing. Radka Zahradníková, PhD.,LLM (Okresní soud Praha – západ)

Vzdělávání soudců je - jak vidno - jejich vlastní soukromou iniciativou, systémem justice nikterak podporovanou a vyžadovanou.

Justice, to není jenom jeden odbor Ministerstva spravedlnosti, jak by se snad mohlo zdát. Je to jeden z pilířů fungování státu. Na čem ten pilíř stojí, je vidno ze shora uvedených dat.

Pro mne je z nich zřejmé jedno: jestliže za této situace soudci usilují o svoji samosprávu a úplnou nezávislost na Ministerstvu spravedlnosti, pak musí přesvědčit české občany, že všechny výše uvedené údaje jsou naprosto irelevantní a nebrání v řádném dosahování práva pro každého, kdo u soudu bude hledat ochranu. Dnes se mi však jeví situace tak, že kdyby soudcovská samospráva měla být v plném rozsahu ustavena, byl by nejvyšší čas vyrazit na Václavák – ale na to cinkání si s sebou vzít něco účinnějšího, než jen klíčky….

Pro ty, kteří se těší na moje blogy:
Příště na téma „ jaký by soudce měl být“.