Od 11. Do 14. října 2010 se v jihokorejském Pusanu konalo 32.plenární zasedání IPCC. Myslím si, že je na čase trochu se nad jeho výsledky zamyslet.

Základní informace o průběhu zasedání se průběžně objevovaly i na mediálním serveru ČHMÚ. Nechci je opakovat, spíše bych chtěl za sebe shrnout nejdůležitější závěry a postřehy.

Zcela zásadní význam pro toto jednání IPCC měla zpráva IAC (InterAcademy Council), která měla za cíl posoudit pravidla a procedury, platné v IPCC. O výsledcích tohoto „auditu“ jsem již psal zde, o pozici české delegace pak zde. IPCC si ještě před plenárním zasedáním vyžádal písemné reakce jednotlivých států na doporučení IAC. 23 zemí, včetně ČR, poslalo svoje stanoviska předem. Celkem všechna s výsledky „auditu“ IAC souhlasila a vesměs požadovala reformy IPCC podle doporučení IAC. Většinu z těchto 23 zemí ale tvořily rozvinuté státy (USA, řada západoevropských států, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland, …), nebylo však do poslední chvíle jasné, jak se k návrhům IAC postaví zejména rozvojové země. Brzy po začátku jednání ale bylo zřejmé, že se k doporučením IAC ve větší či menší míře připojí i rozvojové státy. Poměrně razantně si v této fázi počínaly zejména delegace USA a silných západoevropských států, které daly jasně najevo, že reformy IPCC podle doporučení IAC považují za zásadní téma celého plenárního zasedání.

Domnívám se, že za této situace rozvinuté státy nechtěly riskovat roztržku se státy rozvojovými, ke které by skoro jistě došlo, pokud by vznesly požadavek na odstoupení předsedy IPCC Rajendry Pachauriho. Navíc se ukázalo, že případné odvolání Pachauriho je právně poněkud problematické. Pachauri dostal mandát na dobu vypracování 5.hodnotící zprávy (AR5) a v platnosti jsou stále stará pravidla, podle kterých byl zvolen. Roztržka s rozvojovými státy by tedy nakonec mohla znamenat nejen to, že Pachauri odvolán nebude, ale mohla by zablokovat i jednáním o nutných změnách v IPCC. Někdy kdo chce moc, nemá nic. Změny v pravidlech a procedurách IPCC jsou přitom naprosto nutné, je třeba je formulovat a přijmout co nejdříve. Příprava AR5 už začala a autoři i review editoři potřebují mít co nejdříve jasně daná nová pravidla, podle kterých budou pracovat. Otázka odstoupení Pachauriho byla tedy odsunuta do pozadí a vše se soustředilo na přípravu změn v pravidlech a procedurách IPCC, podle doporučení IAC.

Až na nutné výjimky, jako je třeba schválení rozpočtu IPCC, schválení zprávy z minulého plenárního zasedání, projednání žádostí o statut pozorovatelů, informace o stavu přípravy speciálních zpráv a podobně, bylo tedy další jednání věnováno právě „auditu“ IAC a tomu, jak jeho doporučení zapracovat do pravidel práce IPCC. Úvodem jednání o tomto bodu promluvil Peter Williams, člen komise IAC, která audit zpracovala. Objasnil a komentoval jednotlivá doporučení IAC a následně odpověděl na řadu konkrétních otázek z pléna. Celá tématika pak byla rozdělena do dvou hlavních skupin: management IPCC (zřízení výkonného výboru a funkce výkonného ředitele, reorganizace sekretariátu, funkční období, komunikace s veřejností apod.) a procedury IPCC (výběr autorů zpráv, práce s „šedou literaturou, review proces, vyjadřování míry nejistot, prezentace celého spektra odborných názorů apod.). Byly ustaveny dvě skupiny, které měly do skončení plenárního zasedání zpracovat především ToR (Terms of Reference, tedy jakousi pracovní náplň a zásady práce) pro jednotlivé pracovní skupiny, které následně vypracují už konkrétní návrhy změn v pravidlech a procedurách tak, aby mohly být projednány a schváleny na dalším, zřejmě mimořádném, plenárním zasedání IPCC, někdy v prvním pololetí roku 2011. Schválené zásady pro jednotlivé pracovní skupiny, podle mého názoru, velice dobře odpovídají prakticky všem jednotlivým návrhům IAC, všechny návrhy IAC byly akceptovány a měly by vést k odpovídajícím změnám pravidel a procedur v IPCC.

Jako každá podobná organizace, i IPCC je poměrně těžkopádný a jakékoli změny jsou přijímány až po dlouhých jednáních, "slovíčkaření" při schvalování návrhů a po dlouhých a poměrně nudných diskusích. To je daň za to, že v IPCC jednak pracuje celkem 194 států (z toho 100 jich bylo přítomno na letošním plenárním zasedání) a také za to, že o návrzích se nehlasuje, ale všechno je třeba dojednat až do podoby, kterou akceptují všechny přítomné státy. A to bývá občas problém. Stačí, aby se jedna delegace "zasekla" a může celé jednání dost zkomplikovat a zdržet...

IPCC vznikl před více než 20 lety. Za tu dobu se klimatologie dost podstatně změnila, narostlo množství odborné literatury, výpočetní technika je někde úplně jinde, než byla před těmi 20 roky, narostlo množství dat, která jsou k dispozici a podstatně se rozšířily možnosti jejich zpracování. Co se ale za celou dobu prakticky nezměnilo (nebo jen kosmeticky) je způsob práce IPCC. Zastaralá, někdy příliš vágní a v poslední době i nepříliš důsledně dodržovaná pravidla tak vedla k problémům, kterých jsme byli v poslední době svědky. IPCC prostě nutně potřebuje zásadní upgrade pravidel a procedur a bylo by velice naivní domnívat se, že se to všechno dá „spravit“ během jednoho čtyřdenního zasedání. Z tohoto pohledu si myslím, že se v rámci právě skončeného plenárního zasedání udělalo poměrně dost. Jsou to ale všechno jen předpoklady. A ty se buď naplní nebo nenaplní podle toho, jaké konkrétní změny budou přijaty na následujícím plenárním zasedání.

Informace o jednotlivých dnech jednání na serveru www.infomet.cz:
Zahájení
1.den
2.den
3.den
4.den