Astronomové z americké NSO (National Solar Observatory) zveřejnili minulý týden zprávu, podle které lze v příštích letech očekávat (možná i dlouhodobý) pokles sluneční aktivity. Některá média se toho hned chytla a začala předpovídat nástup malé doby ledové. Co tedy lze očekávat?

Především dlouhodobější poklesy sluneční aktivity nejsou ničím výjimečným. Takové události byly zaznamenány již v minulosti pomocí rekonstrukcí sluneční aktivity z proxy dat. Z nedávné minulosti lze uvést např. Maunderovo minimum sluneční aktivity (1645-1715), Spoererovo minimum (1450-1540) nebo Daltonovo minimum (1790-1820). Analýzy ovšem ukazují, že za posledních cca 8000 let bylo takových epizod přibližně 18 a za tu dobu zhruba čtvrtinu času prožilo Slunce právě ve stavu nízké aktivity. Nejde tedy v principu o nic nového ani mimořádného.

Některé z těchto epizod poklesu sluneční aktivity zřejmě vedly v minulosti i k určitým změnám klimatu, které dnes známe pod názvem „malé doby ledové“. Možná proto se také v tisku objevily informace typu „Na Zemi začne během deseti let malá doba ledová“…

I když představa vymizení 11-letého slunečního cyklu vypadá hrozivě, je třeba si uvědomit, že změny příkonu slunečního záření k Zemi jsou v rámci tohoto cyklu jen asi +/-0,5 W/m2, což pří průměrném příkonu slunečního záření cca 1366 W/m2 činí pouze +/-0,04%. Příkon slunečního záření k Zemi je tedy prakticky konstantní, bez ohledu na fázi 11-letého slunečního cyklu. Odhaduje se, že dlouhodobý pokles sluneční aktivity, podobný Maunderovu minimu, by znamenal systematický pokles příkonu slunečního záření asi o 0,05 až 0,1%, tedy přibližně o 1 W/m2. Celkový antropogenní vliv na klima (oproti situaci v předindustriálním období) je však dnes odhadován již na 1,6 W/m2 a v blízké budoucnosti zřejmě dále zvolna poroste. A právě tento faktor je tím, co by zřejmě odlišovalo současnou situaci od např. Maunderova minima sluneční aktivity. Na konci 17. a na počátku 18.století byly totiž koncentrace CO2 na úrovni 290 ppm a měnily se velmi málo. Dnes se ovšem blíží k hodnotám 390 ppm a stále zvolna rostou. Roste tedy i jejich radiační a energetický efekt. V době Maunderova minima nebyl (na rozdíl od současnosti) vliv poklesu sluneční aktivity kompenzován vlivem růstu koncentrací skleníkových plynů. V současnosti naopak růst koncentrací skleníkových plynů má větší potenciál měnit klima, než je tomu u předpokládaného poklesu sluneční aktivity. Výsledkem je to, že růst globálních průměrných teplot by mohl být jen poněkud zpomalen a snížen dlouhodobým poklesem sluneční aktivity (dosavadní odhady tohoto snížení se pohybují kolem 0,3°C), s největší pravděpodobností však pokles sluneční aktivity nebude mít potenciál růst teplot zcela zastavit nebo ho dokonce přeměnit v pokles, vedoucí ke vzniku nové malé doby ledové. Tomu ostatně odpovídají i provedené modelové simulace .

Z tohoto pohledu je strašení novou malou dobou ledovou velice nezodpovědné.

(upraveno z www.infomet.cz)