Od mého posledního příspěvku, věnovaného asistenčním psům, uběhl skoro rok. Rozhodně tedy nebude na škodu zase jeden příspěvek věnovat jim.

Za poslední rok došlo především k jedné velké změně v legislativě. 1.dubna 2012 vstoupil v platnost nový Zákon o zdravotních službách (zákon 372/2011 Sb.). Ten, mimo jiné, dává držitelům vodicích či asistenčních psů právo mít s sebou tohoto psa i ve zdravotnických zařízeních. Tento zákon ovšem přinesl i dost nejistoty, hlavně na straně zdravotnických zařízení, která nevěděla (a někdy dosud neví), jak s touto svou povinností naložit a jak ji zapracovat do vnitřních řádů a předpisů nemocnice. Řadu zdravotnických zařízení však již kontaktovalo vedení Klubu držitelů vodicích psů a nabídlo jim řešení a zásady, podobné těm, které jsem uvedl na svém posledním blogu o asistenčních psech . Výsledkem je to, že řada zdravotnických zařízení už má zpracované takové vnitřní předpisy, které umožňují pobyt s asistenčním a vodicím psem, stanovují pro něj jasná pravidla a zároveň vyhovují potřebám klientů a jejich psů. Stále je ale i dost zdravotnických zařízení, která takové předpisy zpracované nemají. Snad se i to časem změní. Současný stav je ale takový, že se nelze spolehnout na to, že nemocnice má takové zásady jasně zpracované nebo že je má zveřejněné třeba na webu a rozhodně je třeba se včas informovat u vedení nemocnice nebo kliniky, kde je plánována nějaká hospitalizace.

Některé organizace také začaly cíleně připravovat své klienty na možný pobyt s vodicím nebo asistenčním psem v nemocnici. Ani ne z hlediska chování psů (ti jsou na to připraveni už dávno), ale spíše z hlediska organizačního. Že je třeba co nejdříve oznámit zdravotnickému zařízení záměr být hospitalizován s vodicím či asistenčním psem a dohodnout pravidla a podmínky. Co všechno z „psí výbavy“ je třeba vzít s sebou do nemocnice (granule, misku, pelíšek, vodítko, obojek, vestičku, průkazku psa, atd.). Že je dobré mít někoho, kdo každý den vezme psa na procházku a důkladně ho venku vykartáčuje. Že je třeba dohodnout se s personálem oddělení, že (stejně jako doma) maximum pomoci a asistence bude i v nemocnici na psovi. A spoustu dalších věcí, které je třeba mít na paměti, aby to všechno proběhlo v klidu a bez problémů.

Zatím vím jen nepřímo, z doslechu, o jediném případu hospitalizace s asistenčním psem po vstoupení Zákona o zdravotních službách v platnost, tedy po 1.4.2012. Podle toho, co vím, dopadlo všechno dobře, k všeobecné spokojenosti. Možná ale těch případů už bylo více. U nás se totiž jakékoli problémy nebo průšvihy hned „rozkecají“, ale když něco proběhne naprosto v klidu a bez problémů, o tom se zpravidla nikdo nedozví. Což je škoda…