„Sedm italských vědců, kteří v roce 2009 hodnotili riziko možného zemětřesení ve městě Aquila, stráví šest let ve vězení za neúmyslné zabití.“ Dnes o tom informovaly i naše sdělovací prostředky (např. zde)

Nemám o celé věci jiné informace než to, co bylo i v našich sdělovacích prostředcích. Tedy třeba že „Experti označili ve své zprávě příchod mohutného zemětřesení za "nepravděpodobný", ačkoli současně dodali, že zcela vyloučit ho nemohou.“.

Pokud je to ovšem pravda, pak je rozsudek italského soudu naprosto zhovadilým populistickým rozhodnutím. Seismologové nevyloučili možnost zemětřesení. Jen mu dali malou pravděpodobnost. Malou, ale nenulovou. To znamená, že možnost zemětřesení zcela nevyloučili. Ale i velmi málo pravděpodobné věci se občas dějí. Vyprávět by o tom mohli třeba ti, kdo si vsadili a vyhráli mnohamilionový jackpot, i když pravděpodobnost výhry byla velice malá. Byla tenkrát ta pravděpodobnost katastrofického zemětřesení třeba 1%? To je jistě malá pravděpodobnost, ale i 1% riziko, že mi spadne barák na hlavu, by měl být důvod k evakuaci. Řekli snad seismologové výslovně lidem „neevakuujte se“? O tom nic nevím…

Problematika rozhodování na základě předpovědí vůbec není jednoduchá. Před více než rokem jsem o tom něco napsal na informační server ČHMÚ Infomet. A to, co jsem napsal, platí nejen pro meteorologické, ale i pro seismologické předpovědi. Celý článek je tady:
==========================================================
Vydat nebo nevydat výstrahu? Evakuovat nebo neevakuovat?
To jsou otázky, se kterými se meteorologové na celém světě setkávají velice často. S otázkami prvního typu třeba i naši meteorologové. S tou druhou se před několika dny tvrdě setkali kolegové v USA v souvislosti s hurikánem (dnes již jen tropickou bouří) Irene. Jak to tedy je?

Pominu chytré řeči všech „generálů po bitvě“ o tom, co se mělo a co se nemělo. Takové názory mají cenu asi jako týden staré noviny. Je třeba si uvědomit, že takové rozhodnutí nelze udělat dodatečně, to má smysl jen je-li uděláno předem.

Co má meteorolog k dispozici v okamžiku, kdy je třeba se rozhodnout? Žádnou jistotu, jen pravděpodobnosti. Ale na základě pouhých pravděpodobností musí udělat jasné rozhodnutí: ANO nebo NE.

Omlouvám se teď za trochu jednoduché statistiky, ale ty, koho to zajímá, mohu ujistit, že to není složité a při pozorném čtení celé věci snadno porozumí.

Rozhodnutí meteorologa tedy může být dvojí. Buď ANO (vydat výstrahu, evakuovat) nebo NE (nevydat výstrahu, neevakuovat). Skutečnost, která později nastane, může ale také být dvojí: jev, kterého se meteorologové obávali (povodeň, bouřky, hurikán), NASTAL nebo NENASTAL. To nám dává celkem 4 možnosti kombinací, z nichž dvě je možné hodnotit jako meteorologicky správné rozhodnutí:
- jev nenastal a výstraha vydána nebyla (to je ten nejlepší případ)
- jev nastal a výstraha vydána byla (to už je horší, ale lidé alespoň měli čas se připravit)
a dvě jako špatná rozhodnutí:
- jev nastal, ale výstraha vydána nebyla (velmi nebezpečné, „jev bez varování“)
- výstaha vydána byla, ale jev nenastal („falešný poplach“)

Je třeba si uvědomit, že každá výstraha uvede cosi do chodu (integrovaný záchranný systém, lidi stěhují nábytek do vyšších pater před povodní, nebo dokonce se evakuují) a to samozřejmě stojí nějaké peníze, čas, nervy. Pokud jev nakonec nastane, zpravidla má za následek nějaké škody. Někdy, bohužel, i ztráty na životech. Nikoho ale asi nepřekvapí, že pokud nastane jev bez varování, bývají škody větší, než když mu předchází nějaká výstraha. V tom druhém případě lidé už s možností něčeho nepříznivého předem počítají a mají nějaký čas připravit se, zabezpečit majetek, třeba se i evakuovat, na rozdíl od situace, kdy je nějaký jev překvapí bez varování.

Ať už je způsob rozhodování jakýkoli, vždy je třeba počítat s tím, že se občas mohou vyskytnout oba druhy chyb: jev nastane bez varování nebo naopak varování bude vydáno a jev nenastane (falešný poplach). Pokud ovšem budeme chtít snížit četnost případů, kdy jev nastal bez varování, budeme muset použít přísnější kritéria, tím ale zvýšíme pravděpodobnost falešných poplachů. Opačně, pokud budeme chtít snížit četnost falešných poplachů, použijeme volnější kritéria, to nám ale zvýší pravděpodobnost toho, že jev přijde bez varování. Žádnou úpravou kritérií, jejich uvolňováním nebo naopak zpřísňováním, ale nelze snížit pravděpodobnost obou typů chyby zároveň. To je důležité si uvědomit.

Pokud ovšem nastane jev bez varování, zpravidla má ty nejhorší následky a největší škody. Lidé s tím nepočítají a nemohli se připravit. Na druhé straně, pokud je varování vydáno a jev nenastane, za škody je možné považovat jen náklady na (zbytečně) provedená předběžná opatření, jev samotný žádné škody nezpůsobí, protože nenastal. V tom případě bývají škody mnohem nižší než v případě, kdy jev nastane bez varování. Z tohoto pohledu je důležitější snižovat především pravděpodobnost toho, že jev nastane bez varování, než snižovat pravděpodobnost falešných poplachů. I za tu cenu, že se občas vyskytne nějaký ten falešný poplach.

Samozřejmě, všechno má své meze a nelze vydávat výstrahy neustále a na kdeco. To by totiž sice daný nebezpečný jev občas nastal, byl by většinou i předpovězen (málo jevů by nastalo bez varování), ale náklady na většinou zbytečně realizovaná předběžná opatření při častých falešných poplaších by byly neúnosné. Vždy je tedy třeba zvolit kompromis. Ale už z toho, že jev bez varování má obvykle mnohem větší následky než falešný poplach, vyplývá, že vše musí být nastaveno tak, aby byla větší četnost těch (relativně levnějších) falešných poplachů než mnohem dražších případů, kdy jev nastane bez varování.

Pokud tedy meteorologové vydávají výstrahy a varování před jevy, které nakonec nenastanou, není to žádný alibismus. Je to jen logický důsledek snahy omezit riziko toho nejnebezpečnějšího – že daný nebezpečný jev nastane zcela bez varování.
==========================================================
To, že nějaký nebezpečný jev přijde bez varování, to se stávalo, stává a stávat bude. Chceme-li tu pravděpodobnost omezit, musíme ale počítat s tím, že naroste četnost falešných poplachů (zbytečné evakuace) a s tím spojené náklady.

K čemu tohle všechno ale může vést? Třeba k tomu, že se budou omezovat deterministické předpovědi typu „bude / nebude“ a bude se postupně přecházet (nejen v seismologii, ale i v meteorologii) k pravděpodobnostním informacím. Tedy už ne „bude pršet / nebude pršet“, ale „pravděpodobnost srážek je cca 10%“. Nechť si pak každý vyhodnotí sám, zda je pro něj 10% riziko srážek tak velké, aby se tím nějak více zabýval. Pokud můžete zmoknout v lese na houbách, asi to velké riziko nebude. Pokud ale máte sundanou střechu a může Vám to poničit byt, může i těch 10% být dost velké riziko. To už pak záleží na každém, jak si to vyhodnotí.

Každopádně ale předpověď počasí nemá a nemůže zajistit, že nikdy nezmoknete. Může jen zajistit, že zmoknete méně často, než kdybyste tu předpověď neměli.

A v seismologii je to stejné…