Lázeňský děs
Přítelkyně (vozíčkářka) dostala lázně. Poprvé po cca 15 letech jejích zdravotních problémů. Lékař jí doporučil jedny lázně na severní Moravě. Těšila se tam, protože sama ví, že intenzivní rehabilitaci velice potřebuje.
Do lázní jsme dorazili v den nástupu, tedy 21.5.2013. Všechno bylo celkem OK, dokud jsme se nedostali na pokoj…
Ty lázně o sobě tvrdí, že jsou kompletně bezbarierové. I na svých webových stránkách.
Na pokoji asi 10 cm schod do koupelny (viz fotografie – nějakého inteligenta asi napadlo, že když to „skosí“ v úhlu cca 45 stupňů, že ten schod snad zmizí).
Další 10 cm schod byl ovšem ve dveřích na balkon, u WC žádná madla, prostor v předsíni tak malý, že se tam nejde s vozíkem ani otočit…
Nechce se mi věřit, že ten kdo vymýšlel a stavěl tenhle pokoj, by neznal vyhlášku Ministerstva pro místní rozvoj č. 398/2009 Sb., která jasně upravuje „…obecné technické požadavky zabezpečující bezbariérové užívání staveb...“. Nebo že by to neznal ten, kdo od firmy, která údajně nedávno prováděla rekonstrukci toho pokoje, výslednou práci přebíral? Nebo alespoň ti, kdo organizují ubytování, aby si uvědomili, že ten pokoj bezbariérový není ani omylem? Lidí, kteří mohli a měli celou věc ohlídat, je víc než dost. Všichni se na to ale vykašlali. Výsledek je takový, že vozíčkář se na vozíku nedostane do koupelny ani na balkon a i kdyby se na WC dostal, je to pro něj vyloženě hazard kvůli chybějícím madlům. A za to všechno chtějí 350,- Kč na den?
Je jasné, že vozíčkář má naprosté právo očekávat, že když je něco inzerované jako „bezbarierové“, pak to také splňuje požadavky výše uvedené vyhlášky. Tedy například:
• Výškové rozdíly pochozích ploch nesmí být vyšší než 20 mm. (Příloha 1 k výše uvedené vyhlášce, bod 1.1.1.)
• Minimální manipulační prostor pro otáčení vozíku do různých směrů v rámci úhlu, který je větší než 180°, je kruh o průměru 1500 mm a nejmenší prostor pro otáčení vozíku o 90° až 180° je obdélník o rozměrech 1200 mm x 1500 mm. (Příloha 1 k výše uvedené vyhlášce, bod 1.1.4.)
• Po obou stranách záchodové mísy musí být madla ve vzájemné vzdálenosti 600 mm a ve výši 800 mm nad podlahou (Příloha 3 k výše uvedené vyhlášce, bod 5.1.6.)
To tedy nebylo splněno ani omylem…
Nedostali jsme se do podobné situace poprvé. V některých dřívějších případech (např. v jednom “bezbariérovém“ bytě) zainteresovaní uznali, že ten prostor bezbariérový opravdu není. Nejčastěji tak, že jsme dotyčného přesvědčili, ať se posadí na vozík a zkusí si ten schod vyjet nebo se v úzkém prostoru otočit. Udělal to, nevyjel, neotočil se a uznal, že jsme měli pravdu. Pak většinou náprava byla rychlá.
Bohužel, pro většinu dnešních papalášů je jaksi pod jejich úroveň sednout si na vozík a zkusit si to sami. Ti pak neřeší nic, dál sedí za stolem a dál rozhodují. A často, jak je vidět, BLBĚ…
Při tom by stačilo tak málo…
Název lázní neuvádím záměrně. Ale neměl jsem k tomu daleko. Po „cirkusu“, který tam přítelkyně udělala, se nakonec řešení našlo. Přestěhovala se do jiného pokoje (dvojlůžkového, ale nemusela za něj doplácet). Ten si mohla i předem zkontrolovat, jestli je všechno tak, jak má být. Tentokrát už bylo…
Ale celý ten problém byl úplně zbytečný. Stačilo myslet hlavou a držet se platných předpisů…