Nedávno proběhly i naším tiskem informace o tom, že Čína, v rozporu s mezinárodními dohodami, stále produkuje ve velkém množství látky, poškozující ozonovou vrstvu. Konkrétně jde o freon pod označením CFC-11 (trichlorfluormetan).

Produkce CFC-11 je přitom zakázána Montrealským protokolem a jeho dodatky. Některým rozvojovým zemím byla produkce povolena v omezeném množství až cca do roku 2009, rozvinuté země měly „stopku“ už daleko dříve. Každopádně od roku 2010 už by měla být jeho produkce nulová. Jediné povolené zdroje od roku 2010 jsou z likvidace starých zásob nebo při demolici budov, obsahujících materiály, při jejichž výrobě se CFC-11 používal. Ty by ale neměly být nijak velké. Při neexistenci velkých zdrojů CFC-11 by jeho koncentrace v atmosféře v globálním průměru měly klesat o cca 2% ročně.

Koncentrace řady látek v atmosféře, včetně CFC-11, se samozřejmě měří. Na řadě míst na zemském povrchu přímo, existují ale i měření celkového obsahu látek i ve vyšších vrstvách atmosféry, a to jak pozemní, tak i na některých družicích (infračervené spektroskopy). Tato měření ale v posledních asi 5 letech ukázala, že rychlost poklesu koncentrací CFC-11 v atmosféře se poměrně výrazně snížila (samozřejmě se závěry bylo třeba počkat, až bude toto snížení průkazné a statisticky významné). Bilance množství CFC-11 v atmosféře celkem jasně ukázaly, že někde na světě bylo mezi roky 2012 a 2017 postupně uvolněno do atmosféry celkem asi 200 tisíc tun CFC-11. A jasné rozdíly mezi výsledky měření na severní a jižní polokouli ukázaly, že zdroj je třeba hledat na té severní.

Další analýzy, zejména měření na stanici Mauna Loa, celkem jasně vyvrátily, že by tento zdroj mohl být v Americe nebo v Evropě. Naopak, ukázalo se, že k největšímu zvyšování koncentrací CFC-11 docházelo, pokud se nad stanici Mauna Loa dostal vzduch, který přešel přes jihovýchodní Asii.

Organizace EIA (Environmental Investifation Agency) následně obeslala s dotazem na používání CFC-11 25 nejvíce podezřelých firem v Číně. 21 z nich odpovědělo, přičemž 18 z nich přiznalo, že CFC-11 používají. Některé dokonce i s vědomím, že použití této látky je již řadu let zakázané mezinárodními dohodami. Firmy používají tuto látku zejména při výrobě pěnových izolačních materiálů a používají ji při výrobě 75-100% jejich produkce.

Signatáři Vídeňské úmluvy o ochraně ozonové vrstvy nebo Montrealského protokolu (a jeho dodatků) jsou pochopitelně státy. Ty mají zodpovědnost za to, co se na jejich území produkuje a mají také povinnost pravidelně oznamovat (reportovat) množství uvolněných sledovaných látek. Takže je jasné, že ten, kdo selhal, je především čínská vláda. Buď nedokázala ohlídat, jaké sloučeniny vypouštějí továrny na jejím území (což by bylo špatné), nebo o tom věděla, ale nic neudělala a reportovala nesprávné informace (což by bylo ještě horší).

Ale do politických souvislostí se pouštět nechci.

http://conf.montreal-protocol.org/meeting/oewg/oewg-40/events-publications/Observer%20Publications/Montzka_FINAL_OEWG_pdf.pdf

https://eia-international.org/wp-content/uploads/Blowing-It-final.pdf