Zhýčkanost pohodlím
Těm, pro které je problém dát si na chvíli hadr na hubu bych chtěl říci, že mají velké štěstí. Evidentně totiž nikdy nepoznali, co to je žít v životě plném omezení a žít v něm ne týdny nebo měsíce, ale dlouhé roky. Pro lidi, kteří dlouhodobě žijí ve světě plném omezení a nepohodlí jsou roušky nebo hospody zavřené ve 20 hodin fakt jen prkotina, o které snad ani nemá smysl diskutovat. A řeči o tom, jak rouška omezuje něčí svobodu? Stupidní...
Vím, o čem píšu. Žiju v takovém světě už přes 20 let. Ve světě, kde narážím na jedno omezení vedle druhého. Ve světě, kde je daleko víc věcí, které nejdou, než těch, které jdou. Kde se objevují komplikace i tam, kde to vůbec nečekáte. Ale že se nějaká objeví, na to můžete vzít jed. Všude samé překážky, problémy a o tom, že by člověk žil život, jaký si představoval, o tom nemůže být vůbec řeč. A nic s tím neuděláte.
Ale někteří jsou prostě jen zhýčkaní pohodlím a i úplná banalita, jako jsou roušky na pár dní nebo týdnů, je pro ně zásadní problém.
Ale měli by si uvědomit, že i oni se můžou dostat do průšvihu, který bude trvat dlouhé roky a který je naprosto zásadně omezí v jejich životě.
Když takhle vyvádějí kvůli rouškám, nedovedu si vůbec představit, co by dělali pak…