Úvodem svého příspěvku si dovolím krátkou terminologickou exkurzi, aby nedošlo k pletení pojmů a dojmů. „Selfie“ je typ autoportrétu pořízeného vlastní rukou pomocí chytrého telefonu. „Warner“ je upozorňující osoba. Takovou osobou může být „whistleblower“ - ten, který „zapíská na píšťalku“, když se např. porušuje zákon a je tím ohrožen veřejný zájem. Ale nemusí. Pan Štern nám předvedl, jak lze upozornit na porušení pravidel, které sám schválil. Málem si tak vlastní rukou vytvořil obrázek osoby, která odhalila pochybení ministryně. ALE… pro obrázek nepoužil moc chytrý nástroj…

Průzkumník (explorer) z Probační a mediační služby

Úvodem jen stručně připomenu, že pan Štern v roli náměstka ministryně spravedlnosti schválil pravidlo, podle kterého pracovní skupina provádějící průzkum cen elektronických náramků pro domácí vězně nesmí nikomu (tedy ani ministryni) sdělit podrobnosti ke stanovení předpokládané ceny připravované veřejné zakázky. Ne každé pravidlo posiluje transparentnost.

Podotýkám, že průzkum trhu se podle zákona o veřejných zakázkách má provádět pouze tehdy, nejsou-li známy informace o předpokládané hodnotě zakázky stejného či podobného předmětu plnění. Jak pan Štern poslance poučil, existuje Evropská organizace pro probaci, která informace o cenách „náramků“ pravidelně zveřejňuje. První otázka tedy je, proč vůbec byla v rámci Probační a mediační služby zřízena pracovní skupina „průzkumníků“?

Další otázkou je, proč průzkum prováděl fakticky pouze jediný pracovník z Probační a mediační služby, když se riziko korupce zpravidla zvyšuje s tím, jak se zužuje okruh zainteresovaných osob? Odpověď, že si takové pravidlo přece schválila pracovní skupina a odsouhlasil jej tehdejší náměstek Štern s tím, že pravidlo jím schválené je jako zákon (viz závěr jeho vystoupení v Poslanecké sněmovně) se mi jeví jako provokativní.

Skutková podstata „trestného“ činu

Představme si ministerstvo spravedlnosti poté, co bude účinný zákon o státní službě. Pracovní skupina pro přípravu rozpočtu udělá něco podobného, co jsme v tomto resortu viděli minulý rok. Navrhne zvýšení ostatních provozních výdajů o 315 miliónů korun. Ministryně si vyžádá přehled položek, v nichž má dojít k navýšení. Bude jí odpovězeno, že tato informace je tajná s tím, že utajení schválil pan náměstek. Nastane pousmání a opětovné vyžádání informace.

Nikoliv informace o konkrétních nabídkách cen v nějaké již vyhlášené veřejné zakázce. Pouze informace o tom, jak se dospělo k odhadu, že se za určitou službu plánuje utratit o tolik více peněz. A náměstek by za toto vyžádání podal na ministryni trestní oznámení. O jaký trestný čin by se jednalo? Porušování povinností stanovených ministrům úředním aparátem?

Ochrana pro selfie (trouble) makers ?

Whistleblower může být „trouble maker“ (tvůrce problému) pro nadřízeného, kterému jde např. o netransparentní provedení zakázky. Požaduje-li ale ministryně to, aby náměstek vysvětlil, jak (fakticky jednočlenný tým- kde je zásada 4 očí?) dospěl k předpokládané hodnotě zakázky a ten argumentuje, že schválil pravidlo, které mu to neumožňuje, udělal si tento náměstek problém de facto sám.

Možná ale pan náměstek nakonec přece jen ve veřejném zájmu jednal. Tím, že šel na Policii kvůli údajně nestandardním požadavkům paní ministryně, upozornil de facto na nestandardní praktiky v úseku, za nějž odpovídal.

Vždy neplatí, že „naleptávání“ stanovených pravidel vede k nižší transparentnosti. Pokud např. bývalá náměstkyně Marvanová „naleptala“ pravidlo, že v komisi na výběr předsedy krajského soudu nemá být dosavadní předseda, jednala správně.

Nelze samozřejmě vyloučit, že pana Šterna vedly k rozhodnutí ještě jiné okolnosti, které dosud nezveřejnil. Možná to byla obava, že od paní ministryně se informace dostane k poradcům, kteří se dříve motali kolem elektronického mýtného nebo exprimátora Béma.

Ale při tomto předpokladu bylo taktičtější dokumenty „uvolnit“ a nechat Policii sledovat jejich pohyb. Času bylo dost. Zadávací dokumentace k zakázce ještě nebyla zpracována…

Někteří politici jako např. pan Kalousek nespatřují rozdíl mezi kauzou SFŽP a kauzou náramky. Možná tedy prospěje krátké připomenutí:

Sedm rozdílů s kauzou SFŽP

Požadavek na schválení zadávací dokumentace k výstavbě čističky odpadních vod byl nelegitimní. Nebyly splněny podmínky přijatelnosti stanovené Evropskou komisí, kvalifikační kritéria byla diskriminační, SFŽP neměl k vydání souhlasu zákonné zmocnění. Požadavek paní ministryně ohledně způsobu stanovení předpokládané hodnoty před vyhlášením tendru naopak legitimní byl.

Vůči mé osobě konal tehdejší ministr netransparentně. Nedal žádný písemný pokyn, pouze „prudil“ nebyl-li splněn (rovněž ústní) pokyn jeho poradce. Paní ministryně Válková dala svůj požadavek písemně. Jenom bláznivý ministr by pokyn naplňující znaky trestného činu dával písemně.

Paní ministryně nenabízela panu Šternovi např. post v hodnotící komisi na výběr systému elektronického monitoringu za předpokladu, že jí přinese zápisy z pracovní skupiny na průzkum trhu.

Ani předpokládané hodnoty zakázek nebyly srovnatelné. Mně můj nadřízený nabízel (za předpokladu, že zničím nahrávky) post náměstka a „projekt za miliardu“. Pokud bych si chtěl vytvářet polštář pro úplatky, měl by hodnotu cca 100 miliónů korun. To ale byla v kauze „náramky“ celá hodnota zakázky.

Na SFŽP se nelegitimní požadavky bývalého poradce ministra týkaly celé série zakázek a transakcí v celkovém objemu v řádu přes 10 miliard korun. S tím souviselo i ohrožení fyzické, které legitimizovalo předání informací tisku. Pan Štern v žádném takovém riziku nebyl.

Upozornění na nátlak v zakázce na poradenství nebo na čističku odpadních vod přispělo k úsporám skoro 250 miliónů korun na provozních nákladech SFŽP a zhruba 400 miliónů korun u čističky odpadních vod. V kauze „náramky“ jsme se zatím odhadu potenciálních úspor nedočkali, neboť vše je zatím pod přísnými pravidly mlčenlivosti. :)

V kauze SFŽP resp. MŽP Policejní orgán poměrně podrobně popsal, v čem spatřuje naplnění skutkové podstaty trestných činů podplácení a vydírání ze strany tehdejšího ministra. Pravdou je, že na základě pokynu státní zástupkyně byla nakonec věc odložena, ale v kauze „náramky“ ani sám pan Štern zatím nespecifikoval trestný čin, jehož se údajně měla paní ministryně dopustit.