Většina poslanců koalice slíbila, že podpoří protikorupční návrhy Rekonstrukce státu. Hlavní bod se týkal snížení vlivu ministrů na personální politiku ve státní správě. Právě obavy ze ztráty zaměstnání nebo z odvolání z funkce (formálně z důvodu organizačních změn) byly podhoubím pro realizaci různě problémových (ústních) pokynů. V bodě 10 koaliční dohody se tedy ČSSD, ANO a KDU-ČSL zavázaly k plnému odpolitizování státní správy.

Odpolitizování nemělo „zabetonovat“ státní správu. Úředníci měli být odvolatelní, pokud by opakovaně neplnili oficiální (písemné) pokyny, úředníci měli být citelně postižitelní, pokud by stížnosti občanů na jejich práci byly důvodné. Současně měli být úředníci i chráněni, pokud by upozornili na nesprávný úřední postup svých nadřízených. Měli …

Impotentní náměstek pro politickou službu

Budiž koalici odpuštěno, že po nátlaku pana Kalouska a spol. opustila vizi vytvoření Generálního ředitelství pro státní službu. Náměstek pro státní službu pod ministrem vnitra mohl být ještě trochu nezávislý, pokud by vyšel z transparentního výběrového řízení a pokud by jeho případné předčasné odvolání muselo proběhnout podle správního řádu.

Návrh zákona, který přistál v Senátu, však nic takového nezajišťuje. Žádné kvalifikační předpoklady na členy výběrové komise. A výjimka ze správního řádu při odvolání náměstka v § 159! Tím však výsměch voličům nekončí. Ze 17-ti kompetencí dříve uvažovaného generálního ředitele zůstaly náměstkovi 3: provést služební hodnocení svých podřízených, zprostit je mlčenlivosti a jmenovat podle §187 státního tajemníka.

Paragraf 187 ale asi zůstal v zákoně omylem. Podle § 53 má totiž státní tajemníky jmenovat vláda. A omylem zřejmě zůstala v § 88 i věta: „za kárné provinění neodpovídá náměstek pro politickou službu“. Říká se přece: „Kdo nic nedělá, nic nezkazí.“

Firma Paskvil

Dnes už je patrné, že stát nelze ve všem řídit jako zemědělskou firmu. Pokud pan ministr Jurečka pohnojí své pole, úroda se zvýší. Pokud se ale pohnojí příprava zákona o státní službě, efektivita práce úředního aparátu se nezvýší.

Představme si, že si někdo objedná výrobu dodávkového automobilu. Dodávka má obrazně dodat kvalitní služby administrativy občanům. Rychle a spolehlivě. Pak ale přijde politik, který by místo dodávky pro občany chtěl raději osobní automobil pro politické náměstky.

Problém ale je, že většina dílů je již vyrobena pro dodávku a ty díly nějak „nesedí“ na kostru osobního vozu. A tak vznikne „auto“, které nemá volant, převodovku, brzdy. Vláda se z něj nakonec pokusí udělat autíčko na dálkové ovládání, do ovladače však nesedí baterie…

Proč se tak bojovalo o členy výběrové komise?

Zákony mají být srozumitelné veřejnosti. Služební zákon evidentně nebyl srozumitelný ani Ministerstvu vnitra, které je připravovalo. Dovolím si pro ukázku citovat část § 54 odst 2:

„Výběrová komise na jmenování vedoucího služebního úřadu v ústředním správním úřadu má 4 členy, které jmenuje a odvolává vláda, z toho 1 člena na návrh náměstka pro státní službu; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy výběrové komise, kterého jmenuje vláda z těch členů výběrové komise, které jmenovala na návrh náměstka pro státní službu…“

Doplňuji, že podle celkem kvalitního návrhu zákona o státní službě, který původně připravil útvar vedený panem ministrem Dienstbierem, měl generální ředitel pro státní službu jmenovat 2 členy výběrové komise. Poté, co se politici rozhodli náměstka „oholit“, zapomněli „zahladit“ legislativní stopy, které v podobě množného čísla v textu zůstaly.

Proč má většinu členů výběrové komise určovat vláda? To je nemohla vybírat „losováním“ výpočetní technika např. z vedoucích státních zaměstnanců, kteří aspoň 4 roky v personální oblasti působili? Není snad boj o určování těchto členů nepřímým důkazem o tom, že výběrová řízení mají být manipulována výběrem členů komise? A proč má vůbec komise hlasovat o pořadí kandidátů? Není jednodušší, aby každý člen dal 1-10 (zdůvodněných) bodů každému kandidátovi a pořadí kandidátů vzniklo „automaticky“?

Legislativní tečka v Senátu

Zákon o státní službě má řadu dalších nedostatků jako např.:
a) vyjímá z působnosti zákona i náměstky sekcí a jím podřízené zaměstnance
b) vyjímá z působnosti správní úřad, na který se má podle Ústavy vztahovat
c) duplikuje pravomoci služebního orgánu §99 a vlády §205
d) oslabuje roli odborových organizací oproti zákoníku práce
e) oslabuje procesní postavení státních zaměstnanců oproti verzi 71/8
f) neobsahuje pravidla pro jmenování členů kárné komise druhého stupně…

Kolegové a kolegyně v Senátu byli v minulosti hodně kritičtí, když např. návrh zákona na ochranu oznamovatelů korupce měl údajně legislativně technické nedostatky. Dnes měřili nějakým úplně jiným zřejmě politickým metrem. Jakoby nikomu nevadilo, že návrh zákona o státní službě nebyl doprovozen důvodovou zprávou, souvisejícím zákonem, rámcovým obsahem nařízení, které mají být vydány např. v oblasti ochrany whistleblowerů.

Možná je z celého zákona nejdůležitější ustanovení § 188, které má k polovině roku 2015 udělat z dosavadních politických náměstků, náměstky odborné. Tomu se říká „odpolitizace“ (profesionalizace) ze zákona. No snad se svou práci do té doby naučí.

Rekonstrukce státu vyhodnotila služební zákon tak, že splňuje pouze 34% slibovaných zásad. Já doplňuji, že 22 senátorek a senátorů zvolených za ČSSD bude v říjnu obhajovat mandát. Pokud tedy budou voliči měřit stejným politickým metrem, mělo by mandát obhájit zhruba 7. Doufám, že mezi nimi bude pan kolega Dienstbier, který jako jeden z mála členů ČSSD měl odvahu poukázat na nedostatky zákona o státní službě.

A doufejme také, že nám Evropská komise nezkrátí po přečtení zákona o státní službě dotace na 34%. To by totiž Česká republika mohla přijít o stovky miliard korun.

Pro služební zákon nakonec hlasovalo 47 ze 71 přítomných senátorů a senátorek. Jak se kdo vybarvil, si můžete prohlédnout zde:

http://senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasy?G=14782&O=9