V pořadu Otázky Václava Moravce jsme mohli vidět „debatu“ na téma migračních kvót. Vystupovali tam dva eurohujeři a jedna komunistická europoslankyně. Většina debaty vyznívala tak, že ti, kdo se migračním kvótám brání, jsou nějací burani. Pan prezident Macron mluvil o porušení Lisabonské smlouvy způsobem, aby se země V4 cítily provinile. V médiích se ale nezmiňuje varianta, že Lisabonskou smlouvu mohla porušit Rada!

Trvalý relokační mechanismus není dočasné opatření

V článku 78 odst. 3 Smlouvy o fungování EU se píše: „Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.“

Výklad pojmu „dočasný“ již dnes není (podle mezinárodního práva) tak šílený jako za socialismu. Dříve se za např. za dočasný pobyt sovětských vojsk na našem území považovala doba 20 i více let. V současnosti se ale touto dobou rozumí nebo by mělo rozumět maximálně 24 měsíců. Operuje-li tedy Rada s termínem trvalý relokační mechanismus, už z názvu opatření je patrné, že s dočasností nemá nic společného.

Svobodná volba uprchlíků, v jaké zemi požádají o azyl

Stanovení migračních kvót jde proti svobodě uprchlíka vybrat si zemi, kde požádá o azyl. I kdyby Česká republika přijala 1000 nebo více uprchlíků, nemůže jim bránit ve svobodě pohybu. Zkušenost s iráckými uprchlíky ukázala, jak se ze dne na den může situace změnit. Jeden den se celá rodina může dušovat, že chtějí v Česku žít a pracovat. Druhý den přijede jejich příbuzný z Německa nebo ze Švédska a poví jim o tom, jak štědré jsou sociální dávky v těchto zemích. Další den není po uprchlících ani vidu ani slechu.

Byl zaznamenán i případ rodiny, která byla údajně v Iráku ohrožena na životě. Po příjezdu do Česka však otce popadnul smutek po rodné zemi. Jak otec rozhodne (nikoliv, jak rozhodne Evropská komise), tak se celý zbytek rodiny zachová. Ve zmiňovaném případě se celá rodina do Iráku vrátila. I kdyby se bruselští úředníci na hlavu postavili, nemohou (resp. nemají k tomu právní nástroje), udržovat stanovený počet migrantů v jednotlivých zemích. Dokonce ani nelze žádat refundaci nákladů spojených s jejích pobytem.

Omezení suverenity není v rozporu s naší Ústavou

Pan prezident Zeman mluvil v souvislosti se stanovením migračních kvót o omezení suverenity. Pravdou je, že celá Lisabonská smlouva fakticky omezuje v určitých směrech suverenitu resp. nezávislost členských států. Když se Ústavní soud ovšem problémem omezení suverenity zabýval, dospěl k názoru, že Lisabonská smlouva není protiústavní.

Článek 10a naší Ústavy totiž říká, že mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. Spíš je tedy otázkou, zda nezpřesnit naši Ústavu v tom smyslu, že mezinárodní smlouvou nemůže být přenesena kompetence ve většině pravomocí. Dnes je 60 až 70% naší legislativy určeno právem EU. Má-li se ovšem hovořit o nějaké míře nezávislosti, neměl by tento podíl být větší než 50%. Nechce-li EU čelit dalším exitům, měla by mluvit do méně věcí.

Příklady dobré praxe - Austrálie

Austrálie je příkladem v ochraně svých námořních hranic. Pobřeží Austrálie má včetně ostrovů 60 000 kilometrů, to je jen o jednu sedminu méně než Evropa. Přesto je australské námořnictvo schopno zastavovat lodě a vracet je zpět nebo na ostrovy určené pro migranty. Říká se, že stát, který není schopen ochránit své hranice, nemá právo na existenci.

Evropské právní předpisy jsou konstruovány primárně pro zlaté časy, pro období bez krizí a bez konfliktů. Evropské právo například neumožňuje vracení lodí. Je ale lehčí změnit několik legislativních pravidel, než se dívat na to, jak se kulturně, ekonomicky, sociálně a nakonec i politicky začne pod přílivem uprchlíků měnit (případně rozpadat) celá Evropa.