Včera mě ve Španělském sále zaujala jedna novinka. Zdravici hostům nepřednesl pouze prezident Zeman. Velkoryse dovolil i svému předchůdci krátký projev přednést. Když tak vedle sebe pánové Klaus a Zeman stáli, jakoby dávali vzkaz: „MY jsme se v roce 1998 dokázali dohodnout, ikdyž nás část „demokratů“ izolovala. Dokážete to také?“



Opoziční smlouva

Dovolím si jen stručně připomenout, že po volbách v roce 1998 získala ČSSD 74 křesel, ODS 63 mandátů, KSČM 24, KDU-ČSL 20 a Unie Svobody 19. Pánové Lux a Ruml odmítali být ve středolevé koalici kvůli Zemanovi a odmítali také koalici s ODS kvůli Klausovi. A tak se nakonec dohodnul nynější pan prezident s exprezidentem Klausem. Co opoziční smlouva spojila, to žádný demokrat až do roku 2002 nerozdělil.

Opoziční smlouva je dodnes považována za políček demokracii. Kdo ale nese větší odpovědnost za vzniklý stav. Klaus? Zeman? Lux? Ruml? Z dnešního pohledu se jeví, že lepším řešením tehdy byly nové volby. Tyto volby ale mohly dopadnout i tak, že by ČSSD a ODS měly každá 85 křesel a komunisté 30. Jaké řešení by bylo potom?

Dříve v izolaci jen KSČM… Dnes i ANO a SPD?

Po volbách v minulém týdnu nastala zvláštní situace. Tradiční „demokraté“ dávají ruce pryč nejen od KSČM, ale i od SPD a hnutí ANO. Problém ale je, že tyto 3 politické uskupení mají dohromady 115 mandátů! Byli zvoleni demokratickou cestou. To by „demokraté“ měli respektovat a snažit se najít konstruktivní východisko.

Jak řekl T.G. Masaryk: „Demokracie je diskuse.“ Pokud ti, kteří se nazývají „demokraty“ budou odmítat konstruktivně jednat s těmi, které za demokraty nepovažují, můžeme 100 let existence našeho státu „oslavit“ předčasnými volbami.

Prezident Zeman spojující

Dnes již většina politologů i sázkových kanceláří věří, že pan prezident svůj post v lednu 2018 obhájí. Kurz 1,4:1 se brzy možná ještě sníží. Otázkou jen zůstává, zda vítězství nastane již v prvním kole nebo až ve druhém. Pokud se jeho případný oponent ve druhém kole postaví proti zákonu o obecném referendu, bude jeho prohra drtivá.

Když v minulosti bylo prezidentu Zemanovi vytýkáno, že společnost rozděluje, kladl jsem si otázku: „Není rozdělení dáno spíš tím, že máme pozornost upřenu na pár věcí, kde se neshodneme a nevážíme si shody v mnoha dalších oblastech?“ Pokud by v národě panovala svornost, prezident by se mohl o rozdělení snažit, ale snaha by byla marná.

Rotační smlouva

Kdyby chtěl prezident Zeman skutečně národ naštvat, nechal by pana Babiše vládnout bez důvěry Sněmovny 2 roky, potom by nechal bez důvěry Sněmovny vládnout rok pana Fialu a pak by doufal, že pan Vondráček navrhne ke jmenování premiérem pana Bartoše na poslední rok. Černý Petr za neschopnost sestavit vládu by tak zůstal na Pirátech.


Troufám si ale tvrdit, že pan Zeman nebude první vládu premiéra Babiše držet u moci bez důvěry Sněmovny déle než 1 rok. Očekávám, že i po opětovném zvolení prezidentem bude pan Zeman dělat kroky k tomu, aby došlo k uzavření podobné dohody jako v roce 1998.

Participativní smlouva

Nechtějí-li „demokraté“ skončit jako KDU-ČSL nebo Unie svobody v roce 1998, musí prezidenta Zemana „předběhnout“. Je pravděpodobné, že ten, kdo přijde první s vizí vlády, která získá podporu nejméně 101 poslanců, toho vize bude naplněna.

Před více než 3 týdny jsem v blogu „Participativní demokracie aneb řídit stát jako tým“ předvídal, že po volbách nastane pat. To nebylo nic těžkého. Volební průzkumy naznačovaly, že 101 mandátů nezíská ani hnutí ANO, ani koalice „anti Babiš.“

A otázka i dnes zůstává jednoduchá: „Mají ti, kteří nepřejí úspěch panu Babišovi nějakou alternativu, jak vládnout bez podpory SPD a KSČM?“ Pokud ne, měli by zvažovat, jak co nejdříve vytvořit duhovou vládu politiků a případně i odborníků.