Zdá se, že naše země je rozdělena na tři tábory. Třetina občanů volila prezidenta Zemana, třetina volila profesora Drahoše, třetina si nevybrala ani jednoho.

Ve Sněmovně máme tzv. ANO demokraty, údajné NE demokraty a zablokované demokraty. Někdo chce jít vpravo, někdo chce jít vlevo, někdo chce jít dopředu.

Máme jako Češi, Moravané a Slezané nějaký společný zájem? Dokážeme aspoň v několika oblastech táhnout za společný provaz stejným směrem?

Společný zájem prezidentských kandidátů

Možná Vás to překvapí, ale na nejčastěji kladené dotazy se prezident Zeman a profesor Drahoš shodovali nejméně v 10 odpovědích:

1) Chceme zůstat v EU
2) Chceme vlajku EU na Hradě
3) Nechceme euro v blízké době
4) Nechceme těsnější integraci EU
5) Chceme zůstat v NATO
6) Nechceme povinnou vojenskou službu
7) Nechceme Dublin IV resp. kvóty
8) Chceme zachovat přímou volbu prezidenta
9) Chceme další bloky jaderných elektráren
10) Nechceme omezovat pravomoci vůči ČNB

S určitou mírou odlehčení se dá konstatovat, že ČR nemá být ani oblečená, ani nahá, nemá jít pomalým tempem (tedy pěšky) ani rychlým tempem (tedy na voze).

První krok ke shodě: zaměřit se na společné cíle

Chceme vyšší míru vzdělanosti? A chceme se více učit a do vzdělání investovat?
Chceme vyšší míru konkurenceschopnosti? A chceme efektivněji pracovat?
Chceme nižší míru šedé ekonomiky? A jsme ochotni všechno platit na faktury?
Chceme nižší míru korupce? Oznámíme korupci při riziku ztráty zaměstnání?
Chceme, aby soudy rychleji rozhodovali? Snížíme počet stupňů soudní soustavy?
Chceme, aby se rychleji stavěly dálnice? A snížíme počet žalob procesního typu?
Chceme více společných projektů veřejného a soukromého sektoru?

Česká republika si v řadě oblastí vede skvělým způsobem: nízká míra nezaměstnanosti, nízká míra inflace, vyrovnaný rozpočet. Patříme k nejbezpečnějším zemím, máme vysokou míru sociální spravedlnosti, funkční zdravotní a sociální systém.

Je potřeba si ale uvědomit, že pokud se naše země kvůli hádkám o prezidenta nebo o premiéra zastaví, začneme pomalu ztrácet. Chceme-li, aby ČR byla prosperující a respektovaná země, musíme se naučit respektovat výsledky demokratických voleb.

Druhý krok ke shodě: moudrost - schopnost částečně ustoupit

Jsou oblasti, kde se nepohneme ani o krok dopředu, pokud některé strany nebo hnutí neustoupí aspoň v jedné „nepřekročitelné“ podmínce. Politici se musí naučit upřednostnit veřejný zájem před svými osobními nebo stranickými zájmy.

Typickým příkladem je otázka obecného referenda. 9 z 10 občanů v ČR si přeje rozhodovat v referendu. Pan profesor Drahoš si nepřál zákon o obecném referendu a neuspěl. Jiní si zákon o obecném referendu přejí, ale neshodnou se na parametrech.

Pro zjednodušení předpokládejme, že třetina poslanců požaduje 500 tisíc podpisů pro vypsání celostátního referenda, třetina poslanců si přeje jen 100 tisíc podpisů a třetina si zákon o obecném referendu nepřeje vůbec. Pokud by každý z 3 táborů zůstal „zakopán“ ve svých nepřekročitelných podmínkách, žádné referenda by nebyly.

V případě, že ale bude ochota na tzv. participativním procesu nalezení shody, může se první i druhý tábor dobrat konstruktivního kompromisu 300 tisíc podpisů pro vypsání referenda. Některé strany pochopitelně budou muset ustoupit z požadavku hlasovat o změnách Ústavy nebo o změnách mezinárodních smluv.

Třetí krok: Není-li shoda na výsledku, zkusme aspoň shodu na procesu

Zhruba 12% dovozů do ČR je z Číny. ČR přitom do Číny vyváží jen 1,2% svých exportů. Někdo nechce obchodovat s Čínou vůbec, jen si občas zajde do čínské restaurace. :-) Někdo by chtěl omezit dovozy z Číny, jiný posílit vývozy do Číny, ale většina politiků se neshodne, jestli má být cílový podíl dovozů a vývozů 6% a 6% našeho zahraničního obchodu.

Opět ale může nastoupit proces participativní rozhodování. Každá strana a hnutí si stanoví svůj optimální limit a výsledek se určí váženým průměrem. Kdo nemá rád matematiku, může vyslovit jen stručnou tezi: „Při obchodu ČR s Čínou by se neměly dlouhodobě překračovat poměry, které mají státy s vyšším indexem demokracie, než má ČR (cca 30 států).“

Prezident Zeman a profesor Drahoš se neshodli na tom, zda má druhý resp. třetí pokus k sestavení vlády dostat pan Babiš. Většina poslanců by se ale mohla shodnout, že pan Vondráček navrhne případně na 3. pokus panu prezidentovi osobnost, která získá nejvíce (nikoliv nutně nadpoloviční většinu) podpisů pro podporu nebo pro toleranci vlády.

Bude-li chtít být premiérem pan profesor Drahoš a získá-li více podpisů pro svůj případný projekt, než pan Babiš nebo kdokoliv jiný, může být premiérem on. Ústava neříká, že premiér musí být reprezentant nějakého politického uskupení nebo přímo poslanec. Stejně tak Ústava neříká, že premiérem nemůže být osoba, s níž bylo zahájeno trestní stíhání.