Spravedlivý a efektivní volební systém
V tomto týdnu se otevřela diskuse o změně systému voleb do Poslanecké Sněmovny. Důvodem je skutečnost, že tzv. Dontova metoda zvýhodňuje větší politické strany a hnutí a znevýhodňuje menší politické subjekty.
Konkrétně hnutí ANO, které v posledních volbách do Sněmovny získalo necelých 30%, obdrželo 39% mandátů (na 1 mandát bylo potřeba méně než 20 000 voličů), na straně druhé Starostové a nezávislí při volebním výsledku mírně nad 5%, získalo jen 3% mandátů (na 1 mandát potřebovalo více než 40 000 voličů).
V Evropském parlamentu je míra nespravedlnosti ještě vyšší. Na jednoho europoslance z Lucemburska připadá zhruba 100 000 obyvatel, v České republice skoro 500 000. To ale neznamená, že u nás máme na vyšší míru spravedlnosti rezignovat. Jedna z cest je vzít celou Českou republiku jako jeden volební obvod.
Nevýhodou tohoto přístupu by bylo to, že jednotlivé kraje by nemusely mít rovnoměrné (proporční) zastoupení v Poslanecké sněmovně. A také by tento nový volební systém nevyřešil problém s obtížným sestavováním vlády.
Porovnání se systémem volitelů v USA
USA se v demokratickém indexu v roce 2017 umístily na 21 místě ze 167 sledovaných zemí. Česká republika obsadila 34 příčku, důvodem však není méně spravedlivý systém přidělování mandátů. Naopak: USA mají ještě hlubší rozdíly ve váze hlasů voličů v jednotlivých státech. Např. ve státě Wyoming připadá 1 volitel na méně než 200 000 voličů, zatímco v Texasu je nezbytné pro získání 1 volitele téměř 750 000 voličů.
Doplňuji, že volitelé jsou zástupci jednotlivých států, které tvoří Spojené státy americké. Celkem jich je 538 tedy v průměru 10 za každý stát s tím, že jsou až na 2 výjimky voleni většinovým způsobem. Při prezidentských volbách v roce 2016 získala Hillary Clintonová hlasy 232 volitelů a Donald Trump 306, přestože měl o 2,9 miliónů hlasů méně.
Většinový systém zajišťuje akceschopnost vlády, ale…
Demokratický index zpracovávaný The Economist Intelligence Unit zahrnuje 60 kritérií, které jsou rozděleny do 5 základních oblastí (každá má 12 kritérii). Cílem tohoto blogu není podrobně analyzovat všech 5 oblastí. Zaměřím se pouze na kategorii „Funkčnost resp. akceschopnost vlády“, kde máme horší hodnocení než USA.
Většinový systém volby (bez ohledu na skutečnost, zda jde o prezidentský systém) je jednoduchou cestou k tomu, aby se zajistila akceschopnost vlády. Problémem je, že potlačuje roli menších stran a tím je ještě méně spravedlivý. Ryze většinový systém by znamenal, že první 2 strany s největším volebním ziskem by si rozdělily všech 200 mandátů.
Druhé (koaliční) kolo voleb do Sněmovny
Spravedlivější systém, který by při poměrném zastoupení ve Sněmovně zajistil, aby vláda měla vždy více než 100 poslanců, může spočívat ve 2 kolové volbě do Sněmovny. Druhé kolo volby do Sněmovny by se konalo pouze v případě, že by po prvním kole nedošlo ve stanovené lhůtě (např. do 14 dnů) ke vzniku koalice, která by disponovala nadpoloviční většinou.
Dejme tomu, že výsledek voleb do Sněmovny po prvním kole by byl podobně patový jako po podzimních parlamentních volbách. Řekněme, že do 14 dnů po prvním kole by se Sněmovna rozdělila na 3 skupiny, které by se musely před druhým kolem voleb do Sněmovny oficiálně zaregistrovat (teoreticky by jednu skupinu mohla tvořit jen jedna strana nebo hnutí, ale potom by takový subjekt riskoval horší výsledek po druhém kole voleb):
1. skupina: hnutí ANO (78 mandátů), ČSSD (15 mandátů) - celkem 93 mandátů
2. skupina: ODS (25), PIR (22), KDU-ČSL (10), TOP09 (7), STAN (6)- celkem 70 mandátů
3. skupina: SPD (22 mandátů), KSČM (15 mandátů) – celkem 37 mandátů
Do druhého kola volby by postoupily pouze první 2 koalice s největším součtem mandátů. Tyto 2 nejsilnější koalice (strany, hnutí) by byly uvedeny na 2 hlasovacích lístcích podobně jako 2 prezidentští kandidáti před 2 kolem prezidentských voleb. Předpokládejme, že výsledek druhého kola by dopadl 51% :49% ve prospěch druhé koalice.
102 mandátů vítězné skupiny by se rozdělilo poměrem 102/70=1,46. Nový počet mandátů (označen tučně) by byl násobkem čísla 1,46 a původního počtu (v závorce):
ODS 36 (25), Piráti 32 (22), KDU-ČSL 15 (10), TOP09 10 (7), STAN 9 (6).
98 mandátů první a třetí skupiny by se rozdělilo poměrem 98/130 (původní počet mandátů první a třetí skupiny). Konkrétně by tedy koeficient činil 0,75.
Nový počet mandátů po druhém kole by pro zbývající strany byl následující:
ANO 59 (78), ČSSD 11 (15) SPD 17 (22), KSČM 11 (15).
Spravedlnost a efektivita
Při pohledu na finální počet mandátů strany s největším volebním ziskem (v prvním kole) a s nejmenším volebním ziskem je patrné, že výsledný počet mandátů po 2 kole voleb do Sněmovny by byl spravedlivější. Hnutí ANO by obdrželo 59 mandátů tj. 29,5% všech mandátů a hnutí Starostové a nezávislí by obdrželo 9 mandátů tj. 4,5%.
Současně by systém vždy zajistil to, že některá z koalic by měla nadpoloviční většinu mandátů, což je jeden z klíčových předpokladů pro akceschopnost vlády. Samozřejmě ne vždy by bylo nutné realizovat obě kola voleb. Pokud by hnutí ANO uzavřelo po prvním kole voleb koalici s ODS, druhé kolo by se již nekonalo.
Konkrétně hnutí ANO, které v posledních volbách do Sněmovny získalo necelých 30%, obdrželo 39% mandátů (na 1 mandát bylo potřeba méně než 20 000 voličů), na straně druhé Starostové a nezávislí při volebním výsledku mírně nad 5%, získalo jen 3% mandátů (na 1 mandát potřebovalo více než 40 000 voličů).
V Evropském parlamentu je míra nespravedlnosti ještě vyšší. Na jednoho europoslance z Lucemburska připadá zhruba 100 000 obyvatel, v České republice skoro 500 000. To ale neznamená, že u nás máme na vyšší míru spravedlnosti rezignovat. Jedna z cest je vzít celou Českou republiku jako jeden volební obvod.
Nevýhodou tohoto přístupu by bylo to, že jednotlivé kraje by nemusely mít rovnoměrné (proporční) zastoupení v Poslanecké sněmovně. A také by tento nový volební systém nevyřešil problém s obtížným sestavováním vlády.
Porovnání se systémem volitelů v USA
USA se v demokratickém indexu v roce 2017 umístily na 21 místě ze 167 sledovaných zemí. Česká republika obsadila 34 příčku, důvodem však není méně spravedlivý systém přidělování mandátů. Naopak: USA mají ještě hlubší rozdíly ve váze hlasů voličů v jednotlivých státech. Např. ve státě Wyoming připadá 1 volitel na méně než 200 000 voličů, zatímco v Texasu je nezbytné pro získání 1 volitele téměř 750 000 voličů.
Doplňuji, že volitelé jsou zástupci jednotlivých států, které tvoří Spojené státy americké. Celkem jich je 538 tedy v průměru 10 za každý stát s tím, že jsou až na 2 výjimky voleni většinovým způsobem. Při prezidentských volbách v roce 2016 získala Hillary Clintonová hlasy 232 volitelů a Donald Trump 306, přestože měl o 2,9 miliónů hlasů méně.
Většinový systém zajišťuje akceschopnost vlády, ale…
Demokratický index zpracovávaný The Economist Intelligence Unit zahrnuje 60 kritérií, které jsou rozděleny do 5 základních oblastí (každá má 12 kritérii). Cílem tohoto blogu není podrobně analyzovat všech 5 oblastí. Zaměřím se pouze na kategorii „Funkčnost resp. akceschopnost vlády“, kde máme horší hodnocení než USA.
Většinový systém volby (bez ohledu na skutečnost, zda jde o prezidentský systém) je jednoduchou cestou k tomu, aby se zajistila akceschopnost vlády. Problémem je, že potlačuje roli menších stran a tím je ještě méně spravedlivý. Ryze většinový systém by znamenal, že první 2 strany s největším volebním ziskem by si rozdělily všech 200 mandátů.
Druhé (koaliční) kolo voleb do Sněmovny
Spravedlivější systém, který by při poměrném zastoupení ve Sněmovně zajistil, aby vláda měla vždy více než 100 poslanců, může spočívat ve 2 kolové volbě do Sněmovny. Druhé kolo volby do Sněmovny by se konalo pouze v případě, že by po prvním kole nedošlo ve stanovené lhůtě (např. do 14 dnů) ke vzniku koalice, která by disponovala nadpoloviční většinou.
Dejme tomu, že výsledek voleb do Sněmovny po prvním kole by byl podobně patový jako po podzimních parlamentních volbách. Řekněme, že do 14 dnů po prvním kole by se Sněmovna rozdělila na 3 skupiny, které by se musely před druhým kolem voleb do Sněmovny oficiálně zaregistrovat (teoreticky by jednu skupinu mohla tvořit jen jedna strana nebo hnutí, ale potom by takový subjekt riskoval horší výsledek po druhém kole voleb):
1. skupina: hnutí ANO (78 mandátů), ČSSD (15 mandátů) - celkem 93 mandátů
2. skupina: ODS (25), PIR (22), KDU-ČSL (10), TOP09 (7), STAN (6)- celkem 70 mandátů
3. skupina: SPD (22 mandátů), KSČM (15 mandátů) – celkem 37 mandátů
Do druhého kola volby by postoupily pouze první 2 koalice s největším součtem mandátů. Tyto 2 nejsilnější koalice (strany, hnutí) by byly uvedeny na 2 hlasovacích lístcích podobně jako 2 prezidentští kandidáti před 2 kolem prezidentských voleb. Předpokládejme, že výsledek druhého kola by dopadl 51% :49% ve prospěch druhé koalice.
102 mandátů vítězné skupiny by se rozdělilo poměrem 102/70=1,46. Nový počet mandátů (označen tučně) by byl násobkem čísla 1,46 a původního počtu (v závorce):
ODS 36 (25), Piráti 32 (22), KDU-ČSL 15 (10), TOP09 10 (7), STAN 9 (6).
98 mandátů první a třetí skupiny by se rozdělilo poměrem 98/130 (původní počet mandátů první a třetí skupiny). Konkrétně by tedy koeficient činil 0,75.
Nový počet mandátů po druhém kole by pro zbývající strany byl následující:
ANO 59 (78), ČSSD 11 (15) SPD 17 (22), KSČM 11 (15).
Spravedlnost a efektivita
Při pohledu na finální počet mandátů strany s největším volebním ziskem (v prvním kole) a s nejmenším volebním ziskem je patrné, že výsledný počet mandátů po 2 kole voleb do Sněmovny by byl spravedlivější. Hnutí ANO by obdrželo 59 mandátů tj. 29,5% všech mandátů a hnutí Starostové a nezávislí by obdrželo 9 mandátů tj. 4,5%.
Současně by systém vždy zajistil to, že některá z koalic by měla nadpoloviční většinu mandátů, což je jeden z klíčových předpokladů pro akceschopnost vlády. Samozřejmě ne vždy by bylo nutné realizovat obě kola voleb. Pokud by hnutí ANO uzavřelo po prvním kole voleb koalici s ODS, druhé kolo by se již nekonalo.