Nebezpečná klimatická naivita
V roce 1990 byly celosvětové emise oxidu uhličitého 22,7 miliard tun. Statistiky za rok 2017 uvádí emise již 37,1 mld. tun tj. zvýšení v průměru o 64 %! Čína zvýšila emise za necelých 30 let o 354%, Indie o 305%, Saúdská Arábie o 285%, Spojené Arabské Emiráty o 256%, Irán o 225%, Indonésie o 216%, Turecko o 187% a Jižní Korea o 150%. Ve stručnosti se dá shrnout, že země Blízkého Východu a Asie na snižování emisí z vysoka kašlou.
Z padesáti zemí, které mají emise oxidu uhličitého největší, jen 12 zemí za posledních 30 let emise snížilo. Jedná se hlavně o země EU. Státy EU se v roce 1990 podílely na světových emisích 19 procenty, v současnosti je to jen 9%. USA mají emise CO2 na stejné úrovni jako v roce 1990 (5,1 mld. tun), jejich podíl na světových emisích klesl z 22% na 13%.
Dá se předpokládat, že se za dalších 30 let celosvětové emise sníží pod 30 miliard tun ročně? Troufám si tvrdit, že očekávat snížení emisí o 20% do roku 2050 je naivní. A považuji za nebezpečný cíl EU, hnát se ZA JAKOUKOLIV CENU za uhlíkovou neutralitou. Snižovat v EU emise rychle a zběsile by mohlo vést k prudkému nárazu evropské ekonomiky.
Snižovat o 20% emise, které jsou již relativně nízké (ve vztahu k hrubému domácímu produktu nebo ve vztahu k vyrobené elektrické energii), je daleko nákladnější, než snížit emise poměrně vysoké. Jestliže někdo uběhne 100 metrů za 20 sekund, může již po pár měsících tréninku udělat čas 16 sekund. Ale ten, kdo uběhne stejnou trať za 10 sekund, se asi těžko dostane na 8 sekund, ikdyby hyperaktivně roky trénoval od rána do večera.
Co by se stalo, pokud by státy EU napumpovaly do snížení emisí např. sto miliard eur a ostatní země by emise přibrzďovaly jen na oko nebo vůbec? Konkurenceschopnost EU by šla od deseti k pěti resp. od pěti k nule a zboží ze zemí, kde si s emisemi hlavu nelámou, by zaplavilo náš trh.
Když prezident Trump začal bojovat za snížení obchodního deficitu s Čínou, řada ekonomů jej kritizovala s tím, že obchodní válka je něco špatného. Je ale rozdíl mezi válkou expanzivní a bojem za narovnání neférových podmínek na celosvětovém trhu.
Představme si běžecký ovál, jehož vnitřní dráha má poloviční délku, než dráha vnější. USA obrazně běží po delším okruhu, Čína na kratší dráze. Když není na světě síla, která by přiměla Čínu k investicím do technologií méně energeticky náročných, je férové dát na kratší dráhu překážky.
Nelze se divit, že USA odstoupily od Pařížské dohody, která nestanovila spravedlivé podmínky na snížení emisí oxidu uhličitého podle různých hledisek. Tato dohoda neukládá jednoznačné povinnosti Číně, Indii ani arabským státům snižovat emise, natož aby obsahovala miliardové sankce za její neplnění.
Ten, kdo má zkušenost s tím, jak k mezinárodním dohodám přistupují některé nedemokratické režimy, ví, že je často berou za cár papíru. Číňané, Arabové, ale i solární baroni se mohou od srdce smát naivitě evropských politiků, kteří se rozhodli běžet po dlouhé dráze za uhlíkovou neutralitou, a to ještě s koulí na noze.
Kolik by stála klimatická hysterie?
Podle některých odhadů by uhlíková neutralita stála Česko 675 miliard korun. Považuji tento odhad za velmi optimistický. Jen podpora solárů nás přijde na částku vyšší, a to vyrábí solární elektrárny asi jen 2,5% celkové produkce elektrické energie v ČR!
Samozřejmě lze namítnout, že podpora solárů nás mohla stát o několik stovek miliard korun méně, kdyby naši politici jednali poctivě, odpovědně a profesionálně. Ale nedělejme si iluze, že země, které jsou hlavními „emisními hříšníky“, mají míru korupce nižší nebo index demokracie vyšší.
Víte, kolik bytů pro mladé rodiny (v průměrné hodnotě 3 miliony korun) by mohl stát postavit za TISÍC MILIARD korun, což bude dle odhadů Nejvyššího kontrolního úřadu celková podpora solárních elektráren v České republice? 333 tisíc! ! ! DESETInásobek bytů, které se za rok v ČR dokončí.
Zelený klimatický fond zřízený na základě Pařížské dohody měl investovat ROČNĚ 100 MILIARD DOLARŮ do rozvojových zemí. Jedná se o částku, která převyšuje český roční státní rozpočet, přičemž nejsou jasně daná pravidla, podle nichž má fond ekologické projekty podporovat. Ani nejsou nastaveny účinné kontrolní mechanismy, aby v zemích, kam má finanční podpora směřovat, nedošlo k takovým mega tunelům jako u nás.
Tabulky v závěru blogu vychází ze seznamu 50 největších emitentů oxidu uhličitého v roce 2017 s tím, že každá tabulka obsahuje seznam 15 největších „hříšníků“ podle různých kritérií.
Opakovaně se vyskytuje v tabulkách Čína, Saúdská Arábie, Spojené Arabské Emiráty, Katar, Kuvajt, Omán (3 krát), Indie, Japonsko, Irán, Jižní Korea, Taiwan, Vietnam, Rusko, Kazachstán, Turkmenistán a Nizozemí (2 krát).
Má Zelený klimatický fond investovat do těchto zemí, když většina z nich má vyšší HDP na obyvatele, než je světový průměr? Nebo má tento fond nalévat stovky miliard dolarů do zemí, jejichž emise oxidu uhličitého nepředstavují ani 0,2% světových emisí? Ani jedno, ani druhé.
Jednoduše lze uzavřít, že snížení emisí oxidu uhličitého nemá v první řadě řešit EU a dokonce ani USA. Na tahu je Asie a Blízký resp. Střední východ.
První tabulka uvádí zvýšení emisí v procentech od roku 1990.
Vietnam 984
Omán 560
Bangladéš 510
Katar 500
Čína 354
Malajsie 337
Indie 305
Saúdská Arábie 284
Spojené Arabské Emiráty 256
Irán 225
Indonésie 216
Filipíny 214
Kuvajt 209
Thajsko 200
Pákistán 198
Druhá tabulka uvádí počet tun CO2 na km2:
Katar 8440
Taiwan 7729
Jižní Korea 6719
Kuvajt 5452
Nizozemí 4176
Japonsko 3494
Belgie 3414
Spojené Arabské Emiráty 2426
Německo 2230
Velká Británie 1564
Česká republika 1392
Itálie 1198
Čína 1133
Polsko 1020
Rakousko 861
Třetí tabulka uvádí počet kg na 1 USD HDP. Např. Francie a Velká Británie měly v roce 2017 zhruba stejný nominální hrubý domácí produkt jako Indie (asi 2600 mld. USD), ale emise CO2 měly tyto evropské země zhruba 7 krát nižší (emitovaly jen 0,14 kg na 1 USD).
Uzbekistán 1,90
Turkmenistán 1,89
Ukrajina 1,87
Kazachstán 1,67
Irán 1,46
JAR 1,34
Egypt 1,33
Rusko 1,15
Omán 1,10
Irák 1,09
Vietnam 0,98
Indie 0,95
Alžírsko 0,95
Saúdská Arábie 0,93
Čína 0,89
Poslední tabulka uvádí tuny emisí na 1 obyvatele. Pouze v této tabulce není Čína v první patnáctce, a to díky tomu, že na zhruba stejné rozloze jako má USA, žije v Číně více než 4 násobný počet obyvatel.
Katar 37,1
Kuvajt 23,5
Spojené Arabské Emiráty 21,6
Saúdská Arábie 19,4
Omán 16,9
Kanada 16,9
Austrálie 16,5
USA 15,7
Kazachstán 14,6
Jižní Korea 13,2
Turkmenistán 12,6
Rusko 12,3
Taiwan 11,8
Japonsko 10,4
Nizozemí 10,3
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_GDP_(nominal)
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_carbon_dioxide_emissions
Z padesáti zemí, které mají emise oxidu uhličitého největší, jen 12 zemí za posledních 30 let emise snížilo. Jedná se hlavně o země EU. Státy EU se v roce 1990 podílely na světových emisích 19 procenty, v současnosti je to jen 9%. USA mají emise CO2 na stejné úrovni jako v roce 1990 (5,1 mld. tun), jejich podíl na světových emisích klesl z 22% na 13%.
Dá se předpokládat, že se za dalších 30 let celosvětové emise sníží pod 30 miliard tun ročně? Troufám si tvrdit, že očekávat snížení emisí o 20% do roku 2050 je naivní. A považuji za nebezpečný cíl EU, hnát se ZA JAKOUKOLIV CENU za uhlíkovou neutralitou. Snižovat v EU emise rychle a zběsile by mohlo vést k prudkému nárazu evropské ekonomiky.
Snižovat o 20% emise, které jsou již relativně nízké (ve vztahu k hrubému domácímu produktu nebo ve vztahu k vyrobené elektrické energii), je daleko nákladnější, než snížit emise poměrně vysoké. Jestliže někdo uběhne 100 metrů za 20 sekund, může již po pár měsících tréninku udělat čas 16 sekund. Ale ten, kdo uběhne stejnou trať za 10 sekund, se asi těžko dostane na 8 sekund, ikdyby hyperaktivně roky trénoval od rána do večera.
Co by se stalo, pokud by státy EU napumpovaly do snížení emisí např. sto miliard eur a ostatní země by emise přibrzďovaly jen na oko nebo vůbec? Konkurenceschopnost EU by šla od deseti k pěti resp. od pěti k nule a zboží ze zemí, kde si s emisemi hlavu nelámou, by zaplavilo náš trh.
Když prezident Trump začal bojovat za snížení obchodního deficitu s Čínou, řada ekonomů jej kritizovala s tím, že obchodní válka je něco špatného. Je ale rozdíl mezi válkou expanzivní a bojem za narovnání neférových podmínek na celosvětovém trhu.
Představme si běžecký ovál, jehož vnitřní dráha má poloviční délku, než dráha vnější. USA obrazně běží po delším okruhu, Čína na kratší dráze. Když není na světě síla, která by přiměla Čínu k investicím do technologií méně energeticky náročných, je férové dát na kratší dráhu překážky.
Nelze se divit, že USA odstoupily od Pařížské dohody, která nestanovila spravedlivé podmínky na snížení emisí oxidu uhličitého podle různých hledisek. Tato dohoda neukládá jednoznačné povinnosti Číně, Indii ani arabským státům snižovat emise, natož aby obsahovala miliardové sankce za její neplnění.
Ten, kdo má zkušenost s tím, jak k mezinárodním dohodám přistupují některé nedemokratické režimy, ví, že je často berou za cár papíru. Číňané, Arabové, ale i solární baroni se mohou od srdce smát naivitě evropských politiků, kteří se rozhodli běžet po dlouhé dráze za uhlíkovou neutralitou, a to ještě s koulí na noze.
Kolik by stála klimatická hysterie?
Podle některých odhadů by uhlíková neutralita stála Česko 675 miliard korun. Považuji tento odhad za velmi optimistický. Jen podpora solárů nás přijde na částku vyšší, a to vyrábí solární elektrárny asi jen 2,5% celkové produkce elektrické energie v ČR!
Samozřejmě lze namítnout, že podpora solárů nás mohla stát o několik stovek miliard korun méně, kdyby naši politici jednali poctivě, odpovědně a profesionálně. Ale nedělejme si iluze, že země, které jsou hlavními „emisními hříšníky“, mají míru korupce nižší nebo index demokracie vyšší.
Víte, kolik bytů pro mladé rodiny (v průměrné hodnotě 3 miliony korun) by mohl stát postavit za TISÍC MILIARD korun, což bude dle odhadů Nejvyššího kontrolního úřadu celková podpora solárních elektráren v České republice? 333 tisíc! ! ! DESETInásobek bytů, které se za rok v ČR dokončí.
Zelený klimatický fond zřízený na základě Pařížské dohody měl investovat ROČNĚ 100 MILIARD DOLARŮ do rozvojových zemí. Jedná se o částku, která převyšuje český roční státní rozpočet, přičemž nejsou jasně daná pravidla, podle nichž má fond ekologické projekty podporovat. Ani nejsou nastaveny účinné kontrolní mechanismy, aby v zemích, kam má finanční podpora směřovat, nedošlo k takovým mega tunelům jako u nás.
Tabulky v závěru blogu vychází ze seznamu 50 největších emitentů oxidu uhličitého v roce 2017 s tím, že každá tabulka obsahuje seznam 15 největších „hříšníků“ podle různých kritérií.
Opakovaně se vyskytuje v tabulkách Čína, Saúdská Arábie, Spojené Arabské Emiráty, Katar, Kuvajt, Omán (3 krát), Indie, Japonsko, Irán, Jižní Korea, Taiwan, Vietnam, Rusko, Kazachstán, Turkmenistán a Nizozemí (2 krát).
Má Zelený klimatický fond investovat do těchto zemí, když většina z nich má vyšší HDP na obyvatele, než je světový průměr? Nebo má tento fond nalévat stovky miliard dolarů do zemí, jejichž emise oxidu uhličitého nepředstavují ani 0,2% světových emisí? Ani jedno, ani druhé.
Jednoduše lze uzavřít, že snížení emisí oxidu uhličitého nemá v první řadě řešit EU a dokonce ani USA. Na tahu je Asie a Blízký resp. Střední východ.
První tabulka uvádí zvýšení emisí v procentech od roku 1990.
Vietnam 984
Omán 560
Bangladéš 510
Katar 500
Čína 354
Malajsie 337
Indie 305
Saúdská Arábie 284
Spojené Arabské Emiráty 256
Irán 225
Indonésie 216
Filipíny 214
Kuvajt 209
Thajsko 200
Pákistán 198
Druhá tabulka uvádí počet tun CO2 na km2:
Katar 8440
Taiwan 7729
Jižní Korea 6719
Kuvajt 5452
Nizozemí 4176
Japonsko 3494
Belgie 3414
Spojené Arabské Emiráty 2426
Německo 2230
Velká Británie 1564
Česká republika 1392
Itálie 1198
Čína 1133
Polsko 1020
Rakousko 861
Třetí tabulka uvádí počet kg na 1 USD HDP. Např. Francie a Velká Británie měly v roce 2017 zhruba stejný nominální hrubý domácí produkt jako Indie (asi 2600 mld. USD), ale emise CO2 měly tyto evropské země zhruba 7 krát nižší (emitovaly jen 0,14 kg na 1 USD).
Uzbekistán 1,90
Turkmenistán 1,89
Ukrajina 1,87
Kazachstán 1,67
Irán 1,46
JAR 1,34
Egypt 1,33
Rusko 1,15
Omán 1,10
Irák 1,09
Vietnam 0,98
Indie 0,95
Alžírsko 0,95
Saúdská Arábie 0,93
Čína 0,89
Poslední tabulka uvádí tuny emisí na 1 obyvatele. Pouze v této tabulce není Čína v první patnáctce, a to díky tomu, že na zhruba stejné rozloze jako má USA, žije v Číně více než 4 násobný počet obyvatel.
Katar 37,1
Kuvajt 23,5
Spojené Arabské Emiráty 21,6
Saúdská Arábie 19,4
Omán 16,9
Kanada 16,9
Austrálie 16,5
USA 15,7
Kazachstán 14,6
Jižní Korea 13,2
Turkmenistán 12,6
Rusko 12,3
Taiwan 11,8
Japonsko 10,4
Nizozemí 10,3
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_GDP_(nominal)
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_carbon_dioxide_emissions
"Nejste v kondici." Vondráček to od Pekarové schytal už ve studiu. To byl jen začátek
Jak drahé bude máslo ve válce? To je otázka!
Fiala II slibuje platy jako v Německu, babišuje a trumpuje. Ale není Babiš ani Trump
Bezpodmínečná podpora Ukrajiny je klíč k míru. Američané to už pochopili
Klaus tvrdí, že se blížíme k 50. letům, k totalitě. Je to lež a nebezpečná manipulace
