Dejme tomu, že se 30.4. bude počet nakažených koronavirem pohybovat kolem symbolického vrcholu 8848 osob. Má být den dosažení vrcholu současně dnem uvolnění opatření? To, že si vrchol spojují s uvolněním sexuologové, není překvapivé. Pokud ale vyzývá ke zmírnění restrikcí, a to ještě před vrcholem, rektor vysoké školy, je to alarmující.

Asi nelze očekávat, že by akademik měl podobně působivý a k disciplíně a jednotě burcující projev jako královna Alžběta II. Pokud ale nemá jasnou představu, za jakých podmínek může Česko vstoupit na trajektorii uvolňování, měl by se raději komentářů zdržet.

Představme si, že by se pan Rozumný „odstřihnul“ od informací 12.3., kdy vláda vyhlašovala nouzový stav (tehdy byla potvrzená nákaza u 116 osob, 2 dny byly uzavřené školy) a znovu by se podíval do médií třeba 12.5. Počet nakažených by byl např. 11 600. STONÁSOBEK původního počtu prosím neberte jako predikci matematika, ale jako ilustraci absurdity obratu o 180 stupňů.

Vláda by vysvětlovala, že při otevření škol velké nebezpečí nehrozí, protože už je dost roušek, dezinfekčních gelů a ve školních jídelnách se bude podávat jen drobné občerstvení, které si lze dát do pusy jen při odchlípnutí roušky zespodu. Dopravní podnik by oznamoval, že metro bude jezdit v intervalu 60 sekund, aby v jednom vagónu nebylo více než 20 osob a mohly se tak udržovat odstupy 2 metry.

Epidemiologové by národ připravovali na tzv. promoření 30% obyvatel s tím, že máme téměř nejnižší úmrtnost na světě (1,5% z počtu nakažených) a nemělo by tak zemřít více jak 50 000 osob. Statistici by názor epidemiologů podpořili s tím, že ročně v Česku umírá asi 112 000 osob a tudíž se úmrtnost v roce 2020 nezvýší ani o 50%. Ekonomové by chválili vládu za to, že konečně učinila první významný krok na cestě k tzv. „důchodové reformě“.

Nemyslel by si pan Rozumný, že se svět zbláznil? Nebo že politici, ekonomové, akademici, epidemiologové a další (za normálních okolností inteligentní bytosti) podlehli tlaku Hospodářské komory, Svazu průmyslu a obchodu nebo jiným profesním lobby?

Uvolnění až po opuštění zóny smrti

Každý horolezec ví, že vítězství nespočívá v tom, že dosáhnu vrcholu 8848 metrů. Vítězství je, pokud se podaří i sestup mimo zónu smrti. Ta končí někdy ve výšce 8000 metrů, jindy ale až pod hladinou 7000 metrů. Nejméně 10%, ale někdy i přes 20% výškových metrů.

Nehrajme si tedy s ohněm (nejen horolezci vědí, že odčerpává kyslík), když jsme možná teprve v polovině „kopce“. Nehrajme si na frajery, kteří zvládnou vrchol bez kyslíku. Podobně jako si v letadle nestěžujeme při turbulencích, že jsme omezeni v pohybu, ani teď není čas na remcání, že nemůžeme jít do hospody na pivo nebo na jarní lyžovačku.

AŽ budeme v bezpečné vzdálenosti POD vrcholem, AŽ budeme mít tisíce uzdravených a počty nakažených nebudou narůstat každý den o několik stovek, POTOM diskutujme, zda se nouzový stav ukončí 11. května, jak doporučuje prezident Zeman nebo ještě později. Ukončit ale nouzový stav 30. dubna by při současném vývoji znamenalo hazard s lidskými životy.

Nejsme pokusní králíci

Vážím si pana Prymuly, že před měsícem prosadil potřebná opatření. Česko díky němu šláplo na brzdu v době, kdy se ještě šéfka Evropské komise divila, proč se uzavírají hranice. Díky němu se začaly nosit roušky ještě v době, kdy si zástupce WHO kvůli rouškám klepal na čelo. Každý člověk ale někdy udělá chybu.

Pan Prymula nyní mění názor a navrhuje Česko „promořit“. To považuji za jeho chybu. Ne to, že Česko dosud po italském vzoru nepromořil. Při vší úctě k panu Prymulovi je potřeba říct jeho současné vizi jednoznačné NE. Nejsme Vaši pokusní králíci, pane Prymulo.

A nejsme ani pokusní králíci vlády nebo poslanců. Pokud by chtěli hnát naše děti či vnoučata do škol, aniž by se situace výrazně zlepšila, bylo by to na stávku! Všichni se učíme za pochodu, je ale rozdíl učit se v módu obezřetnosti nebo v módu hazardu.

Když se s odstupem času ukáže, že některé restrikce byly zbytečně přísné, ztráty budou jen majetkové. V případě, že se ale uvolní vcelku přiměřené restrikce předčasně, mohou vzniknout zbytečné ztráty na životech. Spěch je špatný rádce! Trpělivost přináší růže.

Peníze nebo život?

Chápu tlak finančního sektoru, průmyslu, obchodu, dopravy, živnostníků. Rozumím ekonomům, že varují před poklesem HDP i vládě, že se děsí deficitu 200 miliard korun nebo více. Rok před volbami by nebylo dobré mít čísla horší, jak pan Kalousek v roce 2009 (-192 miliard).

Ale co je lepší scénář? 400 miliard deficit a STOVKY úmrtí na COVID-19 nebo 200 miliard deficit a např. TISÍCE úmrtí? Podle mého názoru má život nevyčíslitelnou hodnotu. Každý zachráněný život (nad rámec přirozené úmrtnosti) je důležitější, než statistika.

Politici v České republice za 30 let od revoluce prošustrovali nebo nechali prošustrovat podle různých odhadů 3 000 až 5 000 MILIARD korun. To nebyla válka. To byla „jen“ privatizace, „jen“ ztráty bankovního sektoru, „jen“ korupce a předražené zakázky, „jen“ nehospodárné využití evropských dotací, „jen“ 1 000 miliard na podporu solárních baronů.

Takže jestli bude deficit státního rozpočtu „jen“ dvojnásobný oproti deficitu po finanční krizi, bude to pořád „jen“ desetina toho, co tato země již ztratila díky neodpovědnosti.

Úspory domácností jsou okolo 2 500 miliard korun. Nejsme tak chudí, jak se nám zdá. Na každého občana ČR včetně kojenců připadají úspory 250 000 korun. Podle své osobní zkušenosti vím (byl jsem rok bez práce), že s touto částkou se dá rok vydržet.

Věřím ale, že nemusíme ekonomiku zastavit na rok. To by byl extrém. Snad budou stačit 3 měsíce, ale jsem si téměř jist, že 2 měsíce stačit nebudou. Jestliže uvolníme mimořádná opatření předčasně, může se vrátit silnější vlna. Když se naučíme disciplíně, skromnosti, soudržnosti, obětavosti a trpělivosti nyní, vyhneme se dražší lekci v budoucnu.