D´Hondtova metoda v Česku končí. Negarantuje na 100% rovnost hlasů. Větším stranám stačilo pro zisk jednoho mandátů necelých 20 tisíc hlasů, menší strany ale potřebovaly i přes 40 tisíc hlasů na jednoho poslance. Nic nového pod sluncem. Smyslem d´Hondtovy metody je zvýšení šancí na sestavení stabilní vlády a snížení rizika předčasných voleb.

D´Hondtova metoda se používá v 55 zemích světa, z toho je řada států v Evropě. Pravdou je, že česká modifikace, kdy se metoda používá na 14 ne stejně lidnatých krajů, má disproporci větší, ale stále máme volební systém, který je z hlediska rovnosti hlasů vyváženější, než např. v USA. V některých velkých státech USA potřebuje jeden volitel získat např. i 4násobek počtu hlasů v porovnání s potřebným počtem hlasů v menších státech.


Problém Ústavního soudu

Ústavní soud po 18 letech používání d´Hondtovy metody zjednodušeně říká, že způsob její aplikace v ČR je protiústavní, neboť nerespektuje zásadu rovnosti hlasů. Když se řekne A, mělo by se říct i B. Proběhly v rozporu s Ústavou všechny volby do Poslanecké sněmovny od roku 2002? Jak aplikovat d´Hondtovu metodu náhradním způsobem do doby, než Parlament najde shodu na lepším způsobu přepočtení hlasů na poslanecké mandáty?

Ústavní soud může říkat, kudy cesta nevede, ale konstruktivní řešení nesmí ani naznačit. Není dobré, pokud má někdo právo zbořit most, aniž by měl současně povinnost postavit aspoň dočasnou lávku. Část Ústavy tedy máme v rozporu s hodnotami demokracie, když dává soudu takto nerovné resp. přímo destruktivní kompetence. Budeme část Ústavy rušit?

Problém poměrného systému

Investujeme-li, hledáme rovnováhu mezi rizikem, potenciálem výnosu a likviditou (časem). Podobně v demokracii není nejvyšší prioritou 100% rovnost hlasů. Nechceme-li 4 krát za 2 roky chodit k volbám jako v Izraeli, potřebujeme systém, který vede k větší míře stability. Na straně druhé by nebylo vhodné zavést ryzí většinový systém, kdy vítěz bere vše.

D´Hondtova metoda Česku stabilní vlády nezajistila. Za 28 let existence České republiky jsme měli 15 vlád, z toho jen 3 zatím vládly celé 4leté funkční období. Samozřejmě žádná metoda nemůže na 100% zajistit stabilitu vlád, podobně jako žádný volební systém nemůže na 100% zajistit rovnost všech hlasů. Ale existuje lepší způsob, než který nyní máme.

Koaliční volební systém

Zkusme si představit systém, který se používá při prezidentské volbě s tím, že by nešlo o souboj jednotlivců, který rozděluje, ale o soutěž koalic, která by vedla k hledání spojenců.

Dejme tomu, že výsledek voleb by byl následující (příklad nevyjadřuje mé preference):
Koalice centristů 33%
Koalice levicová 27%
Koalice pravicová 15% a
Koalice konzervativní 12%.

Pro zajištění stability vlády by se v klasickém většinovém systému vzaly do druhého kola voleb první dvě koalice a vítězná koalice by „brala vše“. To je pro řadu lidí, kteří vyrůstali v rovnostářském systému, nepřijatelná varianta. Nejsme v USA, kde ve volební ruletě mohou být těsné výsledky v jednotlivých státech, ale moc nakonec koncentruje jedna strana.

Je ale možné uvažovat o tom, že první 2 koalice, které v příkladu získaly celkem 60% hlasů, by dostaly rovnoměrně přidělené mandáty v Poslanecké sněmovně. Volebnímu zisku 33% by ve Sněmovně odpovídalo 110 poslanců a koalice s 27% by měla 90 poslanců.

Spravedlnost pro méně úspěšné

Co se stalo s prezidentskými kandidáty, kteří prohráli v klasickém většinovém systému? Kde jsou dnes pánové Drahoš, Fischer nebo Hilšer? V Senátu. Nechci říct, že Senát má plnit funkci odkladiště pro poražené. Bez souhlasu Senátu nelze přijímat některé důležité změny. Proto je vhodné, aby v Senátu vykonávala kontrolní funkci určitá opozice.

V koaličním volebním systému by roli této opozice v Senátu mohly hrát koalice, které v modelovém příkladu skončily na 3. a 4. místě. Volebnímu zisku 15% by odpovídalo 45 senátorů a koalice s volebním ziskem 12% by měla zastoupení 36 senátorů. Volby do Senátu by neprobíhaly samostatně (při nezájmu většiny občanů), ale v rámci voleb do Parlamentu jako celku.

Při koaličním volebním systému by zastoupení koalic v Parlamentu jako celku bylo poměrné (podmínka rovnosti hlasů by byla do značné míry splněna), ale v jednotlivých komorách (ve Sněmovně i v Senátu) by rozložení politických sil bylo podobné jako při volbách férovým většinovým systémem, tzn. systémem, který nevytěsňuje nespravedlivě méně úspěšné koalice.

Poměrné zastoupení v Parlamentu jako celku

Za 25 let existence Senátu jsme si zvykli uvažovat v určitých mantinelech. Senát máme ve škatulce většinového systému. Ve skutečnosti ale Senát nemá tu výhodu většinového systému, že by v něm byly pouze 2 uskupení, z nichž to silnější by mohlo vyjádřit důvěru vládě.

Dále jsme si zvykli oddělovat volby do Poslanecké sněmovny jako ty důležité, kde je volební účast třeba přes 60% a méně významné volby do Senátu, kde ve 2. kole bývá účast pod 15%. Není zde nerovnost, když poslanec musí získat např. 30 tisíc hlasů a senátorovi často stačí jen 10 tisíc voličů?

Navržený koaliční volební systém kombinuje výhody většinového a poměrného volebního systému, zatímco náš stávající systém voleb kombinuje jejich nevýhody. Poměrné zastoupení by koalice měly v Parlamentu jako celku (110, 90, 45 a 36 mandátů), ale v jednotlivých komorách Parlamentu by koalice netříštily síly.

Přitom při důležitých změnách zákonů (např. ústavních) by koalice musely spolupracovat. Jednotlivá koalice by navíc nemohla znamenat vládu jednoho muže, neboť by musela být vytvořena aspoň ze dvou stran nebo hnutí. Pokud by se koalice rozpadla a znamenalo by to předčasné volby, mohla by ztratit nárok na státní příspěvky v řádu stamiliónů korun. To by lídry stran mělo vést k hledání konsensu.


Když 2 dělají totéž, nemusí to být totéž

Na první pohled je návrh koaličního volebního systému rozbouráním současného stavu. Rozhodnutí Ústavního soudu se proti tomuto návrhu může jevit jako kosmetická změna. Fakticky je to ale Ústavní soud, který vytažením klíčové kostky z pomyslné věže pravidel, systém bourá. Zatímco koaliční volební systém představuje rekonstrukci systému a nabízí východisko z patových situací, odstranění d´Hondtovy metody z volebního zákona bez náhrady za sebou zanechává hromadu suti a žene Parlament do slepé uličky…