nebo se alespoň rozloučit s autory letošního didaktického testu z matematiky, s různými „testology“, s členy validační komise CERMAT nebo komise MŠMT.

Nejobtížnější didakťák z matematiky za posledních 7 let

Vypadá to, že při tvorbě zadání letošního didaktického testu z matematiky se „vyřádili“ akademici a/nebo úředníci, kteří si libují v zadupávání sebevědomí žáků. V posledních letech se pohybovalo průměrné procentní skóre mezi 51% a 59%. Dostaneme se letos poprvé pod úroveň 50%? Pokud ano, nebude to z důvodu, že by letošní maturanti byli hůře připraveni.

Přestože probíhala výuka matematiky distanční formou, často se výuce maturitních předmětů věnovalo více hodin, žáci nebyli zatěžováni studiem nematuritních předmětů, řada studentů měla propočítané příklady z didaktických testů za posledních několik let. Vždy je určité procento maturantů, kteří neprospějí, letos by ale nedostatečnou zasloužili všichni, kteří se rozhodli žákům „osolit“ úlevu 15 minut a „utáhli šrouby“ řady příkladů na maximum.

Vše bude zase v pořádku? Podle zákona asi ano, ale je v pořádku školský zákon? A je v pořádku mentální nastavení členů validační komise CERMAT a Nezávislé komise MŠMT?

Když se letos konaly přijímací zkoušky na střední školy, průměrné procentní skóre z matematiky bylo 43%. „Expertní“ komise konstatovaly, že úlohy odpovídaly rámcovým vzdělávacím plánům, jsou konstrukčně v pořádku a svou náročností odpovídaly požadavkům kladeným na uchazeče podle školského zákona. Tak to jsme si oddechli...

Je ale normální, že žáci na základní škole (se zájmem o studium na střední škole) umí matematiku v průměru na minus 3? Budeme považovat za normální, že maturanti, kteří po celou dobu studia měli hodnocení z matematiky v průměru třeba na dvojku, se budou modlit, aby z 50 možných bodů u didaktického testu získali alespoň 25?

Chceme žáky a studenty povzbuzovat, budovat u nich zdravé sebevědomí, rozvíjet je a podporovat v tom, co je baví? Nebo je chceme za každou cenu nachytat na švestkách, znechutit jim studium a zadupat jejich potenciál do země?

Co má být cílem vzdělávání a ověřování znalostí při maturitě?

Zdá se, že někteří „experti“ připravují testy tak, aby žáky co nejvíce rozhodili, vydeptali, demotivovali. Netvrdím, že testy nemají obsahovat obtížnější příklady. Příklady ale nemají být řazeny jako nášlapné miny, které „rozstřílí“ pozornost i jinak soustředěného žáka.

Pokud by z 26 příkladů obsahoval test 3 nebo 4 příklady s vyloženými chytáky, dala by se akceptovat teze, že chce-li někdo jedničku, musí zvládnout i příklady se „špeky“.

Jestliže ale žákyně, která studuje celou střední školu se zaslouženými jedničkami a matematika ji baví, je po didaktickém testu jako opařená, neboť každý druhý příklad obsahoval nějakou past a není si jistá, zda bude mít 20 nebo 30 bodů z 50ti, je to špatně.


Zákon by měl po autorech testů vyžadovat propojenost s praxí

Jeden příklad (z dnešního didaktického testu) za všechny: Z šesti číslic 0,1,2,3,4 a 5 vytváříme pěticiferná čísla, v jejichž zápisu jsou v každé trojici sousedních číslic tři různé číslice (pětimístné číslo nezačíná číslicí 0). Kolik takových čísel lze vytvořit?

Je toto praktická úloha? Dejme tomu, že budeme chtít dosáhnout určité míry zabezpečení trezoru a tak použijeme trezor, kde je potřeba zadat 5 cifer. Omezoval by rozumně uvažující výrobce trezoru zadání kódu podmínkami, se kterými příklad operuje?

Rozumně uvažující autoři příkladů pro didaktické testy z matematiky by měli vycházet z toho, s jakými příklady se běžně žáci v praxi setkají. V souvislosti s pandemií COVID se např. zveřejňuje týdenní reprodukční číslo R. Pokud by jej žáci dostali zadané a měli by spočítat odhad počtu nakažených osob za 3 týdny, bylo by to v pořádku.

Autoři ale přichystali žákům léčku. Nechali jim spočítat z víkendového údaje o počtu nakažených a z pondělního údaje nestandardní jednodenní R a chtěli na jeho základě odhad počtu nakažených osob na konci pracovního týdne. Kdo aspoň občas sleduje kolik osob se testuje o víkendu a kolik ve všední dny, ví, jak mimo realitu takový příklad je.

Závěrem

V případě, že průměrné skóre letošního didaktického testu z matematiky klesne pod 50% nebo bude-li přes 20% neúspěšných maturantů z matematiky, nehledejme chybu na straně žáků. Hledejme způsob, jak ověřovat znalosti žáků s přihlédnutím k tomu, co budou v praxi opravdu potřebovat.

Školský zákon může např. stanovit, že místo komisí CERMAT nebo MŠMT budou testy validovat u určitého typu odborných škol např. zástupci relevantních profesních skupin. Bylo by to pro žáky přínosnější, než když je necháme v rukou akademiků nebo úředníků, kteří jsou odtrženi od reality.