Média se zajímají o názory prezidentských kandidátů na různá témata: koncesionářské poplatky, jízdné zdarma pro studenty a důchodce, legalizace marihuany, čtyřdenní pracovní týden apod. O většině těchto otázek přitom prezident nerozhoduje. Prezident jmenuje (bez předchozího souhlasu kohokoliv) členy bankovní rady České národní banky, jmenuje se souhlasem Senátu ústavní soudce atd.

Jsou tedy důležité hodnoty, které bude nový prezident reprezentovat, neboť od toho se bude odvíjet, zda v Kanceláři prezidenta republiky, v Lesní správě Lány, na Nejvyšším kontrolním úřadě apod. budou v řídících funkcích lidé typu Redla a Hlubučka nebo osobnosti, u nichž se můžeme spolehnout, že budou pracovat v zájmu občanů.

Ve svém blogu postupně představuji 10 klíčových hodnot, které jsou inspirovány Masarykem, Komenským, Husem a dalšími osobnostmi. Zatím jsem komentoval známý výrok našeho prvního prezidenta:

1) NEBÁT SE
Dnes navazuji biblickým „Nepokradeš“, které si někteří politici pletou s tezí „Neprokážeš“.

II. NEKRÁST

Stát má občanům v první řadě zajistit ochranu před zločinci. V této roli stát po pádu komunismu opakovaně selhal. Zůstala nepotrestána řada zločinů privatizace. Listina základních práv a svobod stanovila, že co není zákonem zakázáno, je povoleno, ale naši zákonodárci již nedotáhli zejména ve finanční legislativě zákazy podvodných transakcí.

Podle odhadů Nejvyššího kontrolního úřadu byly veřejné zakázky předražené v průměru o 16%. Ročně tak veřejný sektor platil až o 100 miliard korun více, než kdyby stát i samosprávy jednaly s péčí řádného hospodáře. A kolik nepoctivých hospodářů bylo odsouzeno?

Za dobu, co jsem pracoval v Komisi pro cenné papíry a České národní bance bylo podáno těmito institucemi asi 60 trestních oznámení z oblasti finanční kriminality. Pravomocně byly dotaženy do konce 3 případy. Nikoliv kvůli neprofesionalitě právníků KCP nebo ČNB.

Osobně jsem pracoval na řadě případů, kde se podařilo navrátit okradeným klientům investičních a podílových fondů několik miliard korun. KCP i ČNB vyhrála řadu sporů u Nejvyššího správního soudu. Ale trestní justice jakoby byla bezzubá. Někdy selhali vyšetřovatelé, jindy státní zástupci nebo soudci. Často se neprokázal úmysl…

Před pádem komunismu se často zneužíval paragraf o rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví. Po sametové revoluci tedy logicky z trestního zákoníku vypadnul, ale už nebyl nahrazen rozkrádáním majetku bank, pojišťoven, penzijních nebo investičních fondů.

Potřebujeme se vrátit k jednoduchému biblickému přikázání: „Nepokradeš“ a nedoplňovat k němu řadu dalších podmínek, kdy nesplnění jedné z podmínek vede k závěru, že se trestný čin nestal.

A potřebujeme se také zamyslet, zda při volbách nedáváme hlas politikům, kteří okrádají budoucí generace tím, že slibují život nad poměry, život na dluh. Nenechme okrádat naše děti ani vnoučata!