Na úvod chci vyjádřit čest památce Hany Zagorové.

Její úmrtí mě hodně zasáhlo. Věřím, že tato statečná Dáma, která se nebála podepsat petici Několik vět, se na nás bude z Nebes dál usmívat, pokud se v našem národě vzkřísí touha po čistotě srdcí, po hodnotách, které ctila a za které jsme v listopadu 1989 bojovali.

Když jsem se znovu zaposlouchal do písní Hany Zagorové, upoutal mě text „…vždyť lhát by nebylo fér.“ Píseň je o čistém nebi našich snů, o lásce mladého člověka, ale můžeme ji vztáhnout i na lásku k pravdě a k naší vlasti. V sérii svých článků k hodnotám, které má prezident reprezentovat, jsem zatím komentoval Masarykovské I. NEBÁT SE a II. NEKRÁST. Dnes mi dovolte krátké zamyšlení k zásadě:


III. NELHAT

Státníci, politici, kteří milují svůj národ, by měli říkat lidem pravdu. Neměli by ani zamlčovat důležitá fakta, která dokreslují realitu. Připomenu kauzu Afghanistan Papers, která ukazuje, jak hrozné důsledky může mít to, když politici a generálové lžou (korektně řečeno zkreslují či zamlčují realitu) např. s cílem pomoci zbrojařům.

Někdy můžeme mít pocit, že lež je menší „hřích“, než krádež. Když však v důsledku lží umírají vojáci nebo civilisté, je to zločin. Zásada NELHAT by tedy pro společnost měla být podobně důležitá jako NEBÁT se a NEKRÁST. Připomenu aspoň jednu osobnost, pro kterou touha po Pravdě byla silnější, než představa „života“ v kompromisu.

Mistr Jan Hus ctil Pravdu, miloval Pravdu, žil ji a bojoval za ni. Nápis na naší prezidentské standartě „Pravda vítězí“ byl ostatně inspirován právě tímto bojovníkem za pravdu, svobodu a důstojnost. Hus by dnes možná ke slovům Masaryka doplnil: „Neslibovat nesplnitelné.“

Podle posledního průzkumu CVVM důvěřovalo Senátu 32% občanů, Poslanecké sněmovně jen 26% občanů. Proč ta nedůvěra?

Důvěra se buduje tak, že slova jsou v souladu s činy. Když jsem v roce 2012 do Senátu vstupoval, slíbil jsem, že budu prosazovat 12 konkrétních programových bodů. Myslel jsem to vážně. Později jsem byl vyhodnocen jako jediný senátor, který 100% slibů splnil.

Zažil jsem ale pana premiéra, který tvrdil, že nestrpí korupci ani ve straně, ani ve vládě. Při první příležitosti se ukázalo, že lhal.

Někdy je lež zjevná, někdy se schovává za polopravdu. Jeden ministr se chlubil, jak ušetří 70 milionů korun ročně tím, že vyhodí ze státního fondu 150 „nepotřebných“ úředníků. „Zapomněl“ dodat, že také plánuje zaplatit 280 miliónů spřízněné právní firmě, která bude práci za vyhozené úředníky zajišťovat. Mzdy -70 milionů, právní služby + 280 milionů. To měly být úspory peněz daňových poplatníků?

Důvěra je vzácná komodita. Důvěra se dlouho buduje a rychle (lží) bourá. Potřebujeme více důvěry ve vztazích osobních i obchodních. Nezapomínejme tedy na text písně Hany Zagorové: „Lhát by nebylo fér.“