Prezident Václav Havel řekl: „Úkolem nadcházející éry je radikální obnova lidské odpovědnosti…“ Jaká je realita?

Kdo nese odpovědnost za solární a jiné tunely, za předražené zakázky, za zpackanou privatizaci, za děravou legislativu? Kdo nese odpovědnost za prověrku Mlejnka? Jak je možné, že investigativní novináři mají lepší informace, než tajné služby?


Problémem politiky je, že mocní lidé chtějí rozhodovat, ale nechtějí nést odpovědnost. Ve vztahu k prezidentovi naše Ústava v článku 54 dokonce uvádí: „Prezident není z výkonu své funkce odpovědný“. To je zásadně špatně. Prezident má být příkladem odpovědného, spravedlivého a moudrého přístupu.

Již jsem ve svém blogu psal o 3 zásadách „Prezidentského desatera“. Jednalo se o teze inspirované T.G. Masarykem a mistrem Janem Husem:
1) NEBÁT SE
2) NEKRÁST a
3) NELHAT.
Dnes si dovolím komentovat v úvodu zmíněný výrok Václava Havla.

IV. NÉST ODPOVĚDNOST

Než někomu svěříme dítě na hlídání, zjistíme si k dané osobě reference. Když nám někdo staví dům, pečlivě si vybereme, kdo nám bude dělat stavební dozor. Svěřujeme-li své peníze fondu, snažíme se o správci zjistit, zda jedná s péčí řádného hospodáře. To je odpovědný, prozíravý a moudrý přístup.

A co když svěřujeme politikům peníze z našich daní? Hlídáme si, jak s našimi penězi hospodaří stát? Samozřejmě, že nemáme čas prověřovat, jestli ta či ona zakázka byla předražená. Máme Nejvyšší kontrolní úřad a další organizace, které ověřují, zda jsou peníze na zakázky vynaloženy účelně a hospodárně.

Na straně druhé však každý z nás vidí, že např. deficit státního rozpočtu byl v roce 2021 skoro 420 miliard korun. Dluh se jen za jeden rok zvýšil skoro o 40 000 korun na jednoho občana včetně kojenců. To je odpovědné nakládání s penězi budoucích generací?

Je příjemné poslouchat, když politici slibují: „Stát se postará“. Jestliže by některý politik varoval: „Stát se (ze závazků) pos…“, možná by se někdo pohoršil, jak nekorektně mluví o naší drahé vlasti. Faktem ale je, že z hlediska odpovědnosti je lepší dát důvěru lidem, kteří preferují vyrovnané hospodaření, než těm, kteří slibují hory doly.

Ekonomiku nelze obelhat. Úspory českých domácností byly před necelým rokem asi 3 biliony korun. Bude-li inflace za rok 2022 v úrovni 16 procent, ztratí lidé, kteří mají úspory v bankách, za jeden rok 480 miliard korun! Jak nám pomohli politici, kteří v roce 2021 napumpovali do ekonomiky o 420 miliard více, než bylo zdrávo?

Pomohli nám okrást naše děti, naše vnoučata. Budoucí generace budou za dluh platit, a to podobně jako za něj dnes platí ti, kteří si spořili na byt, na studium nebo na důchod. Inflace funguje jako mimořádná daň z práva na život v luxusu. Ve fantasy komedii ji vybíral Fantomas, v reálné tragédii ji vybere neviditelná ruka trhu.

Kdo a jak může inflaci zkrotit? Kdo a jak může zkrotit ceny energií? Jaká je odpovědnost České národní banky (ČNB) a jaká je odpovědnost vlády? A jaká bude odpovědnost budoucího prezidenta? Mimo jiné bych preferoval, aby prezident vedl veřejnou debatu s kandidáty na členství v bankovní radě ČNB, ve vládě, v ekonomické diplomacii. V případě, že mi dáte svou důvěru, budu po těchto kandidátech požadovat, aby veřejně prezentovali své návrhy řešení, své priority.

A jaká je naše odpovědnost? Zvolit prezidenta, který bude vybírat do důležitých funkcí osobnosti s charakterem a vizí a nikoliv loutky, které mají za zády politické, finanční nebo energetické lobby.