Jan Amos Komenský ve své knize „Štěstí národa“ zdůrazňuje, jak je pro prosperitu země důležitá nezávislost, jak je klíčové, aby se o zásadních věcech rozhodovalo co nejblíže občanům.

Jaká je dnes realita? Má větší moc Evropská komise nebo obecní zastupitelstvo? Jak moc je naše země nezávislá v legislativní oblasti, když přes 60% zákonů vychází ze směrnic a nařízení EU?

Na světě není mnoho zemí, které jsou nezávislé resp. soběstačné po stránce surovinové, potravinové, energetické i obchodní.

V životě je běžné, že v mládí jsme závislí na svých rodičích a ve stáří je řada z nás závislých (byť třeba jen z části) na pomoci našich dětí nebo vnoučat. Podobně u států není překvapivé, že některé státy jsou závislé na cestovním ruchu a jiné na dodávkách zemního plynu.

Bylo by ale překvapivé nebo spíš hloupé, kdyby někdo v naší kultuře vystavil v 15ti letech rodičům nevypověditelnou plnou moc k výběru životního partnera, aniž by specifikoval, jakou nevěstu nebo ženicha si představuje a přitom by byl(a) výběrem rodičů vázán(a).

Nechci Vás zatěžovat odbornými pojmy, ale „delegace (rozhodování) bez dispozice“ může vést bez nadsázky k novodobému otroctví!

V roce 2009 většina českých politiků ratifikovala tzv. Lisabonskou smlouvu, která rozšířila naši závislost na rozhodování orgánů Evropské unie (kvalifikovanou většinou) o 68 (slovy šedesát osm) oblastí! To nebyl rozumný krok a vážím si zesnulého pana senátora Kubery, že již tehdy upozorňoval, jaké důsledky to může mít pro naši vlast.

Jan Amos Komenský věřil, že „vláda věcí Tvých se zase zpět k Tobě navrátí, ó lide český.“ Jestli se na nás z nebe dívá, mohli bychom mu udělat radost.