V „Prezidentském desateru“ představuji zásady, které by měl ctít budoucí prezident. Zatím se mé blogy týkaly hodnot jako např.:
1) NEBÁT SE
2) NEKRÁST
3) NELHAT
4) JEDNAT ODPOVĚDNĚ A
5) USILOVAT O NEZÁVISLOST
resp. usilovat o naplnění vize Jana Amose Komenského: „Vláda věcí Tvých, ať se k Tobě navrátí, ó lide český.“


Když mluvím s řadou z Vás v kontaktní kampani, často se setkávám s názorem, že již není možné nikomu věřit, že naše země už je rozkradena a změna k lepšímu není možná. Představa, že Česká republika by mohla být více nezávislá se také jeví jako nereálná. Ale právě nezávislost resp. svoboda země je podle Komenského důležitým předpokladem pro prosperitu země.

Jedna z důležitých pravomocí prezidenta je jmenování členů bankovní rady České národní banky. A právě v oblasti měnové politiky máme jako Česká republika nezávislost na vysoké úrovni. Važme si toho, že máme Korunu českou a nenaslouchejme ekonomům, kteří povídají o tom, jak to bude pohodlné, až budeme mít (jen) euro.

Vlastenectví se nevyznačuje tím, že by posuzovalo na prvním místě ekonomickou výhodnost. Ale i lidé, kteří mají peníze na prvním místě, by měli dobře počítat, jestli je pro nás výhodné zbavit se symbolu naší státnosti - Koruny české. Zkusme si na chvíli představit, že by v Praze již nebyla Česká národní banka, která jen zvyšuje úroky.

Myslíte, že by Evropská centrální banka ve Frankfurtu nad Mohanem zvyšovala kvůli České republice úrokové sazby? Asi těžko. To by však znamenalo, že by objem hypoték v naší zemi dál strmě narůstal, ceny stavebního materiálu by letěly nahoru ještě rychleji a jaká by byla inflace?

Rozhodně vyšší, než 18%. A co by to udělalo s úsporami českých domácností? Připomínaly by ztrouchnivělé listí v Trautenberkově truhle. V průměru připadají na každého z nás úspory v bankách 300 tisíc korun, v přepočtu zhruba 12 tisíc eur. Inflace 12% ročně ukrojí z této částky 36 tisíc korun nebo chcete-li asi 1,5 tisíce eur. Pokud by ČNB již nemohla inflaci brzdit, klidně by inflace mohla překročit i 20% a ztráty si již každý podle výše svých úspor dovede spočítat sám.

Jeden z možných kandidátů na prezidenta si v minulém roce hodně stěžoval, že ČNB začala úrokové sazby zvedat. Má-li někdo velkou firmu a ta firma má velké dluhy, nechce platit velké úroky. Dávejme ale pozor, aby se na post prezidenta republiky nedostal člověk, který bude na prvním místě sledovat své ekonomické zájmy. Mohl by totiž do bankovní rady ČNB dosadit lidi, kteří nastaví úrokové sazby tak, jak se hodí jemu a dalším „politickým podnikatelům.“

V televizi se o tom moc nemluví, ale členové bankovní rady ČNB mají větší ekonomickou moc, než většina ministrů. Velmi tedy záleží na charakteru budoucího prezidenta republiky, neboť ten ke jmenování vedení ČNB nepotřebuje ani souhlas vlády ani Parlamentu!