Často se při kampani setkávám s názorem, že prezident je jen loutka, kladeč věnců a je úplně jedno, jestli na postu prezidenta bude Petr nebo Pavel. Prezident ale jmenuje bez souhlasu kohokoliv členy bankovní rady České národní banky-osobnosti, které mají na ekonomiku často větší vliv, než všichni ministři dohromady.

Je zásadní, jestli na těchto klíčových místech budou lidé s charakterem a vizí, jak moudře hospodařit ve prospěch celé země či nikoliv.


„Náš“ bankovní systém je v rukou velkých zahraničních bank, ročně z této země odtékají desítky miliard korun. Jen za 1. pololetí tohoto roku měly banky zisky přes 54 miliard, ke konci roku to může být klidně přes 100 miliard. Když vláda začala mluvit o danění mimořádných zisků, „Česká“ bankovní asociace se semknula a navrhuje, že místo „válečné“ daně dá na domácí rozvojové projekty 50 miliard korun ! ! ! (viz odkaz níže) Kde se vzala tato nevídaná ochota? Nebo jde o obavu, že lidé „přelijí své úspory“ do skutečně českých projektů?

https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/ceska-bankovni-asociace-podpora-ekonomiky-dan-z-mimoradnych-zisku.A220922_114505_ekonomika_rie

Janu Amosi Komenskému, Bedřichu Smetanovi a asi ani Tomáši Baťovi by se nelíbilo, že někteří politici (prospěcháři) udělali z „Naší vlasti“ (mimo jiné z finančního trhu) Prodanou nevěstu.

Představme si finanční systém jako závlahový systém na zahradě. Asi jen blázen by při nedostatku vody udělal ze svého závlahového systému odbočky na ostatní pozemky a nechal by „svou“ vodou zavlažovat cizí pozemky. Zahrada takového hospodáře by totiž byla asi brzo skoro suchá, zatímco na ostatních pozemcích by se hezky zelenala tráva.

Netvrdím, že si sousedé nemají v případě nouze pomáhat. Ale máme představu, kolik procent z „našich“ peněz uložených v „českých“ bankách, pojišťovnách, penzijních fondech nebo podílových fondech pomáhá zahraničním projektům a kolik projektům domácím?
Při složitosti finančního systému je poměrně obtížné spočítat jednoduše přesné procento, ale můžeme si být jisti, že do zahraničních aktiv „teče“ daleko více kapitálu, než se investuje do ryze domácích.

Co s tím? Máme si sednout do kouta a plakat, jak nás ti zlí politici při privatizaci okradli? Máme podlehnou beznaději, že v globálním světě nás stejně ovládnou nadnárodní korporace a světové mocnosti?

Já bych měl jiný návrh. Najděme poctivé a odpovědné správce, vyměňme vedení Národní rozvojové banky a přesuňme aspoň část našich peněz na podporu českých projektů, českých podnikatelů typu Tomáše Bati. Právě tento podnikatel nám může být příkladem v tom, že zakládal podnikové banky a nespoléhal se na pomoc bank cizích.

Tomáš Baťa nám pochopitelně může být příkladem i v dalších oblastech. Nespoléhal se na stát, nelomil rukama, v jak složité době podniká. Šel proti proudu. Říkal lidem pravdu. Upozorňoval, že hospodářská krize je jen důsledek krize mravní a vyzýval k tomu, aby se nedělaly dluhy, aby se poctivě pracovalo, aby podnikatelé neměli na prvním místě svůj zisk, ale prosperitu svých zaměstnanců a klientů.

To je cesta z krize. Moudře hospodařit, přistupovat k zaměstnancům jako ke spolupodnikatelům, nehledat na prvním místě svůj prospěch. Prezident může jít nejen v tomto směru příkladem. Je potřeba vymést nepoctivé správce, a to nejen z Lesní správy Lány.