PREZIDENTSKÉ DESATERO IX: POZVEDAT NÁROD
Prezident každý rok uděluje desítkám osobností státní vyznamenání. Prezident-prospěchář může udělit vyznamenání svým kamarádům za zásluhy ve volební kampani. Prezident - státník by měl ocenění udělovat osobnostem, které skutečně dosáhly ve svých oborech vynikajících výsledků, projevily odvahu, obětavost apod.
Náš národ, mladá generace potřebuje vidět pozitivní vzory. Prezident republiky je může zviditelnit, a to nejen jednou za rok. Ať máme jakýkoliv názor na bývalého prezidenta USA Trumpa, jedno mu nelze upřít. Při svých návštěvách různých koutů své země často oceňoval místní farmáře, učitele, zdravotníky, hasiče, řadu občanů, kteří si vzali k srdci slova J. F. Kennedyho: „Neptej se, co může udělat tato země pro Tebe. Ptej se, co Ty můžeš udělat pro svoji zemi.“
I v naší historii můžeme vidět osobnosti, které národ pozvedaly. Např. Jan Hus cíleně vracel lidem ztracenou důstojnost.
Nemám na mysli důstojnost spojenou s formálním vystupováním „vznešených lidí“. Mám na mysli důstojnost, která se odvíjí od hlubokého přesvědčení, že máme velkou hodnotu, že si můžeme a máme vážit sebe sama, ikdyž jsme lidé chybující, hledající.
Jan Hus znovu a znovu lidem opakoval, že jejich hodnota není určena společenským postavením, že i prostá děvečka je před Bohem stejně vzácná jako královna nebo (v dnešní době) nějaká celebrita.
Nějak jsme si v naší kultuře zvykli vzhlížet nikoliv k Bohu, ale k úspěšným miliardářům, sportovcům, umělcům nebo modelkám. Všechny ty soutěže a filmy typu „Hunger Games“ jakoby v nás vypěstovaly přesvědčení, že jen jeden člověk je hodný vítězství, že looseři nemají své místo na slunci a jsou hodni zatracení.
Opak je ale pravdou. Každý člověk může získat životní cenu vítěze, pokud naplní poslání svého života, jestliže půjde po cestě pravdy, lásky, milosti, pokory, služby, ale i vznešenosti a důstojnosti.
Pro odlehčení připomenu dvě rady z pohádky Mrazík: „Před nikým se neponižuj a nad nikoho se nepovyšuj.“ Někdy máme potřebu zvýšit si sebevědomí. Možná většina našeho národa si potřebuje více věřit, potřebujeme být hrdi na to, že jsme Češi, Moravané, Slezané.
Nezvyšujme ale naše sebevědomí tím, že si najdeme jiné lidi, jiné národy, kteří nejsou tak dobří jako my. Zakládejme svou hodnotu na našem charakteru, na poctivosti, odpovědnosti, obětavosti.
A co když selžeme? A třeba ne jednou, ale opakovaně spadneme do zlých věcí, které jsou destruktivní pro život náš, našeho okolí? Smiřme se s tím, že minulost nezměníme, ale věřme, že budoucnost změnit můžeme. Nedovolme minulosti, aby ovlivnila naši budoucnost.
Náš národ, mladá generace potřebuje vidět pozitivní vzory. Prezident republiky je může zviditelnit, a to nejen jednou za rok. Ať máme jakýkoliv názor na bývalého prezidenta USA Trumpa, jedno mu nelze upřít. Při svých návštěvách různých koutů své země často oceňoval místní farmáře, učitele, zdravotníky, hasiče, řadu občanů, kteří si vzali k srdci slova J. F. Kennedyho: „Neptej se, co může udělat tato země pro Tebe. Ptej se, co Ty můžeš udělat pro svoji zemi.“
I v naší historii můžeme vidět osobnosti, které národ pozvedaly. Např. Jan Hus cíleně vracel lidem ztracenou důstojnost.
Nemám na mysli důstojnost spojenou s formálním vystupováním „vznešených lidí“. Mám na mysli důstojnost, která se odvíjí od hlubokého přesvědčení, že máme velkou hodnotu, že si můžeme a máme vážit sebe sama, ikdyž jsme lidé chybující, hledající.
Jan Hus znovu a znovu lidem opakoval, že jejich hodnota není určena společenským postavením, že i prostá děvečka je před Bohem stejně vzácná jako královna nebo (v dnešní době) nějaká celebrita.
Nějak jsme si v naší kultuře zvykli vzhlížet nikoliv k Bohu, ale k úspěšným miliardářům, sportovcům, umělcům nebo modelkám. Všechny ty soutěže a filmy typu „Hunger Games“ jakoby v nás vypěstovaly přesvědčení, že jen jeden člověk je hodný vítězství, že looseři nemají své místo na slunci a jsou hodni zatracení.
Opak je ale pravdou. Každý člověk může získat životní cenu vítěze, pokud naplní poslání svého života, jestliže půjde po cestě pravdy, lásky, milosti, pokory, služby, ale i vznešenosti a důstojnosti.
Pro odlehčení připomenu dvě rady z pohádky Mrazík: „Před nikým se neponižuj a nad nikoho se nepovyšuj.“ Někdy máme potřebu zvýšit si sebevědomí. Možná většina našeho národa si potřebuje více věřit, potřebujeme být hrdi na to, že jsme Češi, Moravané, Slezané.
Nezvyšujme ale naše sebevědomí tím, že si najdeme jiné lidi, jiné národy, kteří nejsou tak dobří jako my. Zakládejme svou hodnotu na našem charakteru, na poctivosti, odpovědnosti, obětavosti.
A co když selžeme? A třeba ne jednou, ale opakovaně spadneme do zlých věcí, které jsou destruktivní pro život náš, našeho okolí? Smiřme se s tím, že minulost nezměníme, ale věřme, že budoucnost změnit můžeme. Nedovolme minulosti, aby ovlivnila naši budoucnost.