Nový rok je vždy plný různých předsevzetí, notoričtí dietáři si slibují, že příští rok určitě zhubnou, minulý rok to nevyšlo, rok či dva roky před tím také ne, tak si opět namlouvají „zhubnu příští rok“ a pak zase „příští rok“ a tak do nekonečna. Analytici a notoričtí plánovači podobně odhadují vývoj HDP v české ekonomice, již ani ti nejčastěji promítaní „experti“ v nesvobodných českých médiích nevědí, jak by se lépe „trefili“. Hádají z křišťálové koule a není divu. Nepochopili a pořád nechápou, co se vůbec v ekonomice děje.


Česká ekonomika je především přeregulovaná a přeintervenovaná všemi možnými státními zásahy. Dusí se ve vlastním odpadu, tisíců neproduktivních a zbytečných firem či firmiček, stovek firem s tou nejnižší možnou přidanou hodnotou v montážích a levné manuální výrobě, k tomu se přidává neefektivní státní a veřejná správa, která mění vybrané daně v čistou loupež na bezbranných občanech.

Za posledních 4-5 let se nalévají do české ekonomiky stovky miliard korun z EU fondů nad rámec vlastní u nás vytvořené přidané hodnoty, přesto - pořád je to horší a horší.

Růst se přece musí a když už to nejde jinak, tak přijde notorický plánovač a začne si hrát s dávno zaprášenou, nefunkční a zastaralou hračkou, devalvuje měnu. Musí přeci vykazovat činnost! A tak pustí stovky virtuálních miliard do zdevastovaných finančních trhů, aby si velcí kluci měli s čím hrát a trochu si zase na burzách na chvíli zahráli a zaspekulovali. Až zase pár hráčů vyhraje a mnoho menších prohraje, notorický plánovač pošle další várku virtuálních miliard do hry. Zaplatíme to nakonec my všichni, i když my občané hazardní virtuální loterie hrát nechceme.

Proč ty stovky miliard dotací z EU nefungují? Protože dotace nepatří do soukromého sektoru. Dotace do přímé tržní směny tuto směnu dlouhodobě likvidují. Jsou jako drogy, chvíli se organizmus cítí v euforii, ale po odeznění přijde absťák. Když se dotuje jedna ze stran obchodní výměny, ať už se jedná o nákupy strojů či třeba nákup vzdělávacích služeb, výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.

Rozbují se korupce spojená s přidělováním veřejných zakázek, vznikne umělý avšak dramatický nárůst všelijakých podivných dodavatelů vzdělávání, dotačního poradenství a kdo ví, čeho ještě. K tomu se přidá nový zákon o veřejných zakázkách, výběr jen podle nejnižší ceny a spirála smrti nabírá na obrátkách, ze vzdělávání za dotace a současně za nejnižší možné ceny se stane fraška a lze se jen modlit, aby ty „dotované“ stavby za ty nesmyslné nízké ceny na někoho nespadly.

Bez dotací do soukromé sféry by ubylo tisíce šarlatánů, ale i zbytečných dotačních úředníků, kteří nevytvářejí žádnou hodnotu, tisíce dotačních poradců, ti všichni jen dál dusí svou „přidanou hodnotou“ již tak zdevastovanou a pokřivenou českou ekonomiku. Navíc by se snížila korupce, což by jen vedlo k ozdravění naší nemocné ekonomiky a nebyla by ani šikana napálených příjemců dotací ze strany nekonzistentních úředníků CzechInvestu, kteří mění své příručky rychleji než chameleon svou barvu kůže podle listí ..

Stačí si připomenout pár faktů a lze logicky vyvodit, že dotace do soukromého sektoru prostě nic dobrého nepřinášejí, právě naopak.

1. Česká ekonomika již dávno není českou. Chybná privatizace vedla buď k rozkradení nebo k transferu českých aktiv do zahraničí, takže dotace nekončí v podpoře skutečně českých podniků, které pak produkují unikátní české výrobky a služby,

2. Prodalo se u nás i to, co by neprodal snad ani ten největší pitomec, a to monopolní dodavatelé energií a vody, a ti nejenže hrabou astronomické zisky na úkor investic do infrastruktury, ale především si z občanů udělali dojné krávy, a dojí a dojí. K tomu jim ekologičtí plánovači přidali dotované soláry a český průmysl dostává už jen další ránu z milosti,

3. Česká ekonomika je otevřená a je součástí ekonomiky globální. Je to obrovská a spletitá síť podnikatelských subjektů, sítě spotřebitelů, klastrů, regionální a oborové sítě, které vykazují chování živých tkání a organizmů. Některé jsou udržitelné z peněz druhých (veřejné služby), některé samoudržitelné z peněz spotřebitelů a investorů. Pro zdravý život je potřeba přirozená rovnováha, dodržování a vynucování nediskriminačních pravidel na férovém trhu pro všechny hráče, rozhodně ne drogy či farmacie. Stovky miliard v podobě drogy zvané dotace EU způsobily, že nyní se už dusí všichni. Česká ekonomika se chová jako organizmus alergický na lepek, když mu dáváte další a další pšeničné rohlíky. V tomto případě je však „lepek“ podáván v podobě dotací a nesmyslných státních intervencí, je to droga, která – jak už to u drog bývá - chvíli vypadala, že přináší úlevu, ale nyní prožíváme hluboký absťák,

4. Zcela chybí rovnováha na trzích, řadu sektorů ovládají stále více oligopoly a monopoly, ne ty privatizované, ale ty, které se souhlasem ÚOHS, jako novodobí predátoři na trhu bez jakýchkoliv pravidel, rostou a skupují cokoliv, ale především ty zbývající hráče, kteří by jim ještě mohli konkurovat,

5. CzechInvest lije do ekonomiky další silné drogy, v podobě daňových subvencí pro montovny. Udělal z naší země jednu gigantickou montovnu a najít dnes český podnik se skutečně českým produktem je těžší než najít pověstnou jehlu v kupce sena. Montovna zůstane montovnou, i když bude narvaná až po strop automaty či drahými technologiemi, montovna je montovnou proto, že montáže tvoří nejnižší přidanou hodnotu ze všech článků globálního dodavatelského řetězce a ani notoričtí plánovači z ČNB to se svou virtuální loterií nijak nezmění. My potřebujeme podniky s vlastním výzkumem a vývojem, s vlastními zákazníky, nikoliv montážní, byť automatizované linky, které dodávají prostředníkům se směšnou marží.

Co dodat? Byli jsme a zatím i nadále budeme levnou pracovní silou, submisivním „dělníkem“ v zahraničních podnicích. A bude nám stále dost špatně, CzechInvest totiž nadále „ordinuje“ další a další drogy v podobě nesmyslných dotací a subvencí do silně předotované ekonomiky, ať už do nových montoven, či dnes třeba do „koučů“ pro malé a střední podnikatele. Zničil trh se vzděláváním, zdevastoval trh s výrobou strojů, nyní hledá další práci pro své „schopné“ úředníky.

Ekonomika se jako stále méně živý organizmus autoimunně brání, propouštěním zaměstnanců, poklesem HDP, outsourcingem do ještě levnějších a možná ještě hloupějších zemí (není lehké naši hloupost překonat), poklesem kupní síly ...

Co popřát české ekonomice do roku 2014?

Začít uzdravovat se může například tím, že se zastaví CzechInvest, tj. instituce, která se v české ekonomice chová jako největší drogový dealer. A pak postupně sebrat práci dalším notorickým plánovačům, ať už si říkají jakkoliv, je potřeba na trh vrátit zdravý selský rozum, přirozenou rovnováhu, férovou soutěž, netisknout a nerozdávat peníze za nic.

Dotace jednoduše do soukromého sektoru nepatří.

Držme se, jedeme z kopce a bude to ještě sešup! ☺

Libor Witassek

„Public money for public sector!“