Česká ekonomika je prý v dobré kondici, většina ukazatelů již několik měsíců v řadě za sebou vytrvale roste. Tahounem průmyslu byla tradičně výroba automobilů. Výroba automobilů je typickým cyklicky reagujícím segmentem tržní ekonomiky. Současná euforie nebude mít dlouhého trvání.


Co se ve skutečnosti v české ekonomice změnilo? Je opravdu důvod k jásání?

Závislost Česka na výrobě automobilů nadále roste. Jsme odvozenou outsourcovanou ekonomikou. Závislost na Německu je obrovská, český průmysl se stále více stává gigantickou montovnou. Koncentrace na vývoz silničních vozidel a součástek do automobilového průmyslu dále posiluje vliv nadnárodních koncernů a ve většině případů neumožňuje českým podnikům určit konečnou cenu. České firmy jsou na pozici subdodavatelů se střední či velmi malou přidanou hodnotou, děláme práci ve mzdě. Injekce „pervitinu“ v podobě umělé devalvace koruny pomohla stále méně konkurenceschopným subdodavatelským montovnám jen oddálit odchod do levnějších zemí, jako jsou Rumunsko či Bulharsko a analytikům přinesla bláhové opojení přes nesprávné ukazatele.

Až přestanou hrátky notorických plánovačů v ČNB s kurzem české koruny, zahraniční matky vypnou desítky či stovky českých montoven, prostým stiskem tlačítka jako u lampičky na psacím stole je přesunou do těchto levnějších zemí.

Outsourcovaná ekonomika je založena na levné pracovní síle. Ekonomika sice roste, ale Češi jsou stále chudým příbuzným v EU. Rakouské mzdy dle analýz odborů doženeme možná za sto let, a to i tak jen za předpokladu, že si v Rakousku dají “šlofíka” a Česko přestane být primárně outsourcovanou montovnou. Je tristní, že odbory mají lepší ekonomy a stratégy než vláda.

Čína velmi usilovně stoupá na žebříčku přidané hodnoty, čínský dělník bude mít brzy větší mzdy než ten český, ale do Číny se dostaneme tak leda jako jako součástka v německém investičním celku. Další tradiční exportní teritorium Rusko je díky sankcím v troskách. Česká exportní banka EGAP poskytuje úvěry do zemí, kde to český podnikatel stejně moc nepotřebuje. Kapitál EGAPu pro podporu exportu je navíc z hlediska evropského, globálního a dokonce i českého směšný.

Přestaňte lhát o dopadech ruských sankcí!

Pokud chceme začít skutečně ozdravovat český průmysl, pak musíme začít podporovat skutečně české podniky, české know-how a český kapitál. To není otázka nějakého nacionalismu, ale zdravého selského rozumu. Z hlediska mikroekonomické struktury jsou největší české vývozní firmy primárně součástí nadnárodních koncernů a musí se podřizovat jejich cenové politice. To zahrnuje nejen politiku vnitrofiremních “umělých” a daňově výhodných cen (výhodných pro koho?), ale také velmi odlišný přístup k podílům na zisku, viz příklad platů německých a českých dělníků v též nadnárodní firmě. Nejsme v pozici finálních dodavatelů, jsme často jen subdodavatelé.

Smějeme se ruským sankcím a radujeme se z “úspěšného” dopadu sankcí a levné ropy na ruskou ekonomiku? Pak se smějeme sami sobě.

Přestaňme si nalhávat, že dopad ruských sankcí na českou ekonomiku je zanedbatelný. Stejně tak si přestaňme nalhávat, že na nás nemají dopady poklesy cen ropy a zemního plynu. To způsobuje dramatický pád investic ve světě a naše šance stát se něčím jiným než jen prostou montovnou tak klesají rychleji než kurz rublu, nemluvě o negativních dopadech na ty poslední zbytky českého průmyslu, které montovnou zatím nejsou.

Ceny ropy a zemního plynu, tj. ceny našeho dovozu neovlivníme. Naprosto tragické však je, že z výše uvedených důvodů neovlivníme ani ceny vývozu!

Výroba automobilů je typickým cyklicky reagujícím segmentem tržní ekonomiky. Současná euforie nebude mít dlouhého trvání, automobilky jsou jako banky. Když se jim daří, zisky jsou jejich, když se nedaří, požádají vlády o úhrady svých ztrát. Naše více než 40% koncentrace průmyslu ve výrobě aut a autosoučástek nás brzy probere z bláhového snu a současné „horečky“ umělého kurzu české koruny.

Nejvyšším exportním uměním je vývoz investičních celků!


Ruské sankce, exportní závislost na Německu, neschopnost státu podpořit financování investičních celků skutečným kapitálem a ne jen drobnými, likvidace zastupitelských úřadů v exportně perspektivních zemích v zájmu tzv. úspor, to jsou kroky, které vývoz investičních celků systematicky likvidují, perspektivní český průmysl nekvete, perspektivní český průmysl skomírá.

Devalvace koruny pomohla možná montovnám, nyní je potřeba pomoci tomu zbytku českého průmyslu, který urgentně potřebuje kompenzovat dopady ruských sankcí, chybnou proexportní a dotační politiku státu a nedostatek projektového kapitálu.

Česká vláda by mohla začít třeba tím, že poskytne českým vývozcům investičních celků kapitál, finanční kompenzaci ztrát ze zdevastovaného ruského trhu, z více než 100 miliard Kč našeho ruského exportu zbyly letos jen ubohé zlomky. Vláda by měla podpořit investiční strojírenství a s cílenou injekcí 100 – 200 miliard Kč by to mohl být dobrý začátek pro podporu vývozu drahých českých hlaviček a ne jen levných českých ručiček. Výmluvy na předpisy EU jsou jen výmluvami, kde je vůle, tam je i cesta. Injekce do bankovních garancí, dotace do vývoje českých produktů, půjčky na restrukturalizace, možností je spousta.

A třeba se pak dočkáme, že v tendru na dostavbu nějaké české elektrárny nebude Francouz, Američan či Rus, u kterých musí české dodavatelské firmy žebrat o drobné, ale o pozici finálního dodavatele se budou hlásit třeba české Vítkovice nebo jiný český dodavatel investičních celků, který má svůj produkt, know-how a ambice stát se lídrem v globální ekonomice. Zatím jsou tito občasní čeští vizionáři spíše v pozici Dona Quijote de la Mancha.

Příklad za všechny? Hyundai dostal astronomické daňové úlevy až 5 mil. Kč za každé pracovní místo a na české výrobce investičních celků byly uvaleny jedny z nejvyšších poplatků za obnovitelné zdroje energie v EU, výrazně vyšší než mají bohatší Němci …

Přestaňme vyrábět mostní konstrukce, ale stavějme mosty, přestaňme vyrábět kotle, začněme opět stavět elektrárny, nedodávejme součástky do cukrovarů, prodejme rovnou stavbu celého cukrovaru. Zatím ještě pár nositelů českého know-how existuje, ale musí se začít s podporou brzy, než těch pár zbývajících ostrůvků pozitivní deviace zcela zmizí.

Podpora českého investičního strojírenství je rozhodně užitečnější téma než kolik desítek miliard korun se nám nepodaří vyčerpat z dotací EU. Německé firmy mají státem zajištěno financování velkých investičních celků, mají výrazně nižší poplatky na OZE, státem štědře financovaný výzkum a vývoj, rozsáhlou globální finanční podporu vývozu velkých investičních celků a před pár lety rozdávalo miliardy EUR na restrukturalizace svých firem v recesi. České investiční strojírenství je v „recesi“ už od sametové revoluce :-) Je potřeba jen vyrovnat podmínky pro zdravou konkurenci, zajistit rovné podmínky pro všechny.

Krásný a pohodový den přeje,

Libor Witassek