Ekonomiky většiny zemí světa byly negativně zasaženy pandemií koronaviru, to vedlo k astronomickým ztrátám a gigantickým dluhům. Velká část podnikatelů, politiků a občanů nyní vzhlíží do roku 2022 s nadějí, že se vše opět vrátí do normálu. Ekonomika je živý organizmus, je to autonomní soustava, která reaguje na globální trendy na straně spotřebitelů, dodavatelů a dalších subjektů. Světová i česká ekonomika jsou aktuálně v dramatické nerovnováze a jako takové proto usilují o dosažení nové rovnováhy.

Masivní intervence vlád a notorických plánovačů včetně centrálních bankéřů velké části světa však zatím spíše prohlubují hluboké stavy nerovnováhy, rovnováha je v nedohlednu a spíše se vzdaluje, nelze tak očekávat výrazné zlepšení ani v roce 2022. Inflace bude pokračovat, je to přirozená reakce ekonomiky na prohlubující se krizi a masivní subvence vlád do ekonomiky budou tuto krizi jen dál prohlubovat. Ty současné astronomické subvence a intervence notorických plánovačů jsou jako hasit požár benzínem.

Za klíčové faktory ovlivňující vývoj v roce 2022 považuji investice do nových technologií, rozpadlé a obnovující se globální dodavatelské řetězce, přehřátý trh práce a rovněž masivně pokračující de-globalizace, nebo-li relokalizace ekonomiky zpět do regionů, právě z důvodu technologických změn a vysokých nákladů na dopravu.

Dovolím si předpovědět další vývoj v ekonomikách světa vyplývající z těchto příležitostí a ohrožení.



Následkem těchto trendů lze očekávat další snížení výkonnosti ekonomiky Číny, a to pokles růstu HDP někde ke 3,5% z dnešních cca 5%, byť oficiální čísla čínských centrálních plánovačů budou samozřejmě jiná a nesmírně optimistická. Klesnou i indexy růstu vyspělých ekonomik USA a EU, které odhaduji někde pod 4%, o trochu lépe na tom bude Velká Británie, která bude odhadem někde lehce pod 5% růstu, a to i díky nedávnému vystoupení a pomalého zotavování se z nemocného socialismu v EU a my v ČR budeme rádi za překročení 3%, protože my všechny ty průšvihy a zombie přece opět zadotujeme.

To jsou neradostné vyhlídky, které se budou dále zhoršovat, pokud se nevyřeší hlavní problémy naší ekonomiky, za které považuji:

a) Klesající kvalita pracovní síly díky chybné koncepci vzdělávání v ČR,
b) Stárnoucí a stále více nemocná populace,
c) Subdodavatelská a odvozená ekonomika závislá na objednávkách z vyspělého světa finalistů (produktů i služeb),
d) Pomalá transformace ekonomiky k trvalé udržitelnosti a obnovitelným zdrojům,
e) Strnulá legislativa a děsivě pomalá výstavba klíčové infrastruktury.

Lidé nyní méně utrácejí v restauracích a hotelích, pokračuje hluboká recese v cestovním ruchu, zatímco rostou výdaje občanů za spotřební zboží a s ohledem na rychle rostoucí inflaci investují více do nemovitostí i s pomocí hypoték. Výpadky výroby a energetické výpadky v Číně narušují stále více dodávky do globálních výrobních řetězců v celém světě a vše je nesmírně turbulentní. Kdekoliv se v Číně objeví pár případů infekce, centrální plánovači uzavřou hned celý region, pak třeba zase jiný, a opět to obratem dopadne na celou světovou ekonomiku, a to díky desítkám let úporné globalizace, jejíž potenciál se již naštěstí ve většině sektorů vyčerpal.

Na závěr trochu optimismu. Vše, co je ohrožením, může být zároveň příležitost, je to jen na každém z nás. Úporná globalizace končí a přichází čas lokálních soběstačných regionů, to však bude trvat ještě mnoho let. V roce 2022 se už zlepší minimálně to, že budeme schopni lépe předvídat, lépe plánovat a lépe reagovat na potřeby zákazníků a situace se tak začne přece jen trochu v mnoha oblastech stabilizovat.

Možná se svými odhady růstu a trendů trefím, možná ne úplně, ale jedno vím téměř jistě. S montovnami jsem měl dlouhodobě pravdu, a i nyní se prostě s tím virem naučíme žít a ekonomika se v roce 2022 opět začne pomalu vracet do rovnováhy, politikům a notorickým plánovačům navzdory.

Jen už to bude zase o dost jiný svět, a já věřím, že mnohem lepší .. :o)