Česká republika je malá ekonomika, která je závislá na exportu. Velkou část exportu pokrývá český průmysl, který dnes tvoří cca 2% celkové produkce v EU, jsme na 12.příčce v EU, více než polovina české produkce míří na export. Velkou část českého průmyslu ale tvoří subdodavatelé nefinálních výrobků, nebo-li výrobci komponentů pro zahraniční finální výrobce. Český průmysl je tak sektorem s velmi nízkou přidanou hodnotou, nemluvě o tom, že významná část subdodavatelského průmyslu je navíc ve vlastnictví nadnárodních korporací a nejsou to české firmy, zisky i dividendy končí v zahraničí.

Díky zákonu o transferových cenách nechají zahraniční vlastníci v českých montovnách cca 4% zisku, jsme tedy Průmysl 4% a nikoliv Průmysl 4.0, jak se pod tímto módním pojmem prosazuje průmysl německých finalistů.

Pandemie ukázala v plném světle, co se stane se subdodavatelskou ekonomikou, závislou na zahraničních odběratelích. Zkrachují-li zahraniční finální výrobci, položí se i jejich čeští subdodavatelé, jako tomu bylo v případě obrobny Schweizer v Pohořelicích, kterou v době Covidu Němci zavřeli během pár dní, jako když vypnete tlačítko u lampičky nočního stolku. Ani se nesnažili o nějaké jiné řešení, jako třeba změnu majitele, jako to udělali v mateřské firmě v Německu. A takových příkladů jsou už stovky a bude jich jen víc a víc.

Jsme prostě příliš často nádeníky, z velké části montovny s velmi nízkou přidanou hodnotou, bez vlastních finálních výrobků. A z nízké přidané hodnoty se astronomické dluhy státu budou splácet jen těžko.

Subdodavatelství nefinálních výrobků je dlouhodobá nemoc českého průmyslu, která nakonec může způsobit, že naše obrovské a stále narůstající dluhy státu nebudeme schopni splácet. Potřebujeme české řemeslníky – finalisty, kteří umí prodávat nejen výrobu, ale především přidanou hodnotu lidského umu, prodávat české hlavičky, nikoliv české ručičky. Potřebujeme podporovat tvorbu Hrubého národního produktu (HNP), neboli hodnoty tvořené českými firmami v ČR a jejich pobočkami v celém světě, nejen Hrubý domácí produkt (HDP), tj. hodnotu vytvořenou firmami různého vlastnictví pouze na území ČR.

A čím je pro nás německá Gigafactory?

Jen další zahraniční filiálkou, která chce využít levnější pracovní síly českých nádeníků, nepotřebuje naše řemeslníky, protože ty baterie ani ta německá auta nejsou českým finálním produktem, my jsme je nevymysleli a my z toho zisky, dividendy ani daně mít nebudeme. Nic proti německým investorům, ani proti německým autům, ať si investují, ale za svoje! Někdo by už měl konečně začít myslet hlavou a tvořit smysluplnou hospodářskou politiku tohoto státu, nepodporovat to, co už 30 let nebezpečně podrývá chatrné zdraví českého průmyslu, nesmyslnou politiku subdodavatelství.

Proč podporovat další zahraniční Gigafactory, když:

• Německá či korejská Gigafactory není českým finálním výrobcem, nepřinese větší hodnotu českého Hrubého národního produktu (HNP),
• Gigafactory nepřinese mnoho ani těm nádeníkům – subdodavatelům, kteří dlouhodobě živoří s nízkou přidanou hodnotou, ať už českým či zahraničním,
• S rozvojem nových disruptivních technologií počty subdodavatelů v globálních dodavatelských řetězcích budou tak jako tak jen klesat, finalisté si budou tvořit své výrobky u sebe doma, například tisknout výrobky na svých 3D tiskárnách, Gigafactory na tomto trendu vůbec nic nezmění,
• Gigafactory není podporou českého tvořivého řemeslníka, ale ani moc nepodporuje české nádenictví, je to víceméně ostrůvek levné a daňově zvýhodněné výroby pro německou korporaci, bude tvořit Hrubý národní produkt Německa, nikoliv Česka,
• Gigafactory zvýší naši již teď nezdravou závislost na automobilovém průmyslu, cožpak ani covid nám neotevřel oči? Který sektor a firmy čerpaly největší státní dotace v covidu, tedy mimo tragikomické podpory kasín? Které firmy okamžitě přestaly fungovat a zahraniční vlastníci je vypínali jako světla v prázdných halách?

Pokud naši politici opět masivně podpoří Gigafactory daňovými úlevami nebo jinými finančními stimuly, pak se naši potomci budou nepochybně ptát, co jsme to byli za pitomce a z čeho mají ty obrovské dluhy státu splácet.

Musíme se postavit na vlastní nohy, podporovat české firmy s finálními výrobky a službami, které neprodávají „výrobu“, ale tvořivou činnost založenou na lidském umu, a to nejen v ČR, ale v celém světě. Firmy s českým kapitálem tvoří Hrubý národní produkt (HNP) ze všech svých operací, z prodeje u nás i na exportních teritoriích. Pak nebudou odtékat dividendy do zahraničí, ale budou se zvyšovat finanční toky a investice v naší české ekonomice.

Rovněž s námi nebude mávat – jak vítr s praporkem – kdejaký pohyb na burze s materiály, s energiemi, s poklesy poptávky či nabídky, tedy s faktory, které naše malá země neovlivní a my jen sčítáme škody a zavírají se tisíce firem, které s tou dříve nízkou přidanou hodnotou jsou dnes už nevratně jen v mínusu, bez šance prosadit vyšší ceny u zahraničních finalistů, kteří si levněji nakoupí v Turecku či jinde.

Mnohem rozumnější je investovat do masivnější podpory českých exportérů s českými finálními výrobky než další nesmyslné stimuly pro zahraniční kapitál, který v současnosti v jejich mateřských zemích dostává skutečně masivní podporu pro export jejich finálních výrobků, oproti zcela nedostatečné podpoře skutečným českým domácím exportérům v ČR. Proč má mít zahraniční kapitál mít další podporu z českého rozpočtu, když už ji masivně čerpají doma?

Podporovat dalšími investičními či daňovými pobídkami zahraniční kapitál je pro chronicky nemocnou českou ekonomiku jako léčit rakovinu kůže indulonou. Na chvíli to může vypadat, že se ulevilo. Ale co přijde později, to už si každý pozorný a vnímavý čtenář domyslí sám.

Volkswagen sonduje, kolik mu ČR přispěje. Zájem má prý i korejská LG. Čím více jim kterýkoliv český politik z českých veřejných zdrojů na Gigafactory přispěje, tím větším pitomcem tento politik bude.