S ministryní Michaelou Marksovou-Tominovou jsou spojeny mnohé naděje, zmrazení sociálních dávek ale potvrzuje směřování sociální politiky a politiky zaměstnanosti, jak ji známe z vlády vedené Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem.

„Vláda příští rok zmrazí existenční i životní minimum, přídavky na děti, mateřskou a rodičovskou dovolenou, příspěvky na péči o zdravotně postižené. A to proto, aby se vyplatilo pracovat, a ne pobírat sociální dávky,” zaznělo z úst ministryně práce a sociálních věcí Michaely Marksové-Tominové v Událostech na ČT, tak trochu symbolicky v předvečer dvacátého pátého výročí sametové revoluce.

Je to trochu poliček do tváře těch, kteří pracují za minimální mzdu, jsou nuceni pracovat ve sféře šedé ekonomiky, všem těm, kteří ani po dvaceti pěti letech nedosáhnou na průměrnou mzdu, a nezaměstnaným. A že jich není zrovna málo. Jak jim nenavýšení existenčního (2 200 Kč) a životního (3 410 Kč) minima zvýší motivaci k práci a ještě větší práci, není známo. Ale je možné, že další kroky ministerstva budou následovat a budeme se ještě divit. Práce zdarma známá jako veřejná služba pro lidi v sociální nouzi možná není minulostí.

Jak nepřekročit vlastní stín
S novou vládou byly a stále jsou spojeny mnohé naděje. Jedny z největších očekávání jsou spjata se změnami na ministerstvu práce a sociálních věcí a se skoro novou ministryní Michaelou Marksovou-Tominovou, která se počítala jako to progresivnější křídlo sociální demokracie. Některé věci jsou jiště pozitivní: navýšení minimální mzdy, zvyšení důchodů a zrušení druhého pilíře v důchodovém systému. S něčím víc ale asi počítat nemůžeme.

Vláda se rozhodla pokračovat v politice trestání za chudobu, nízké příjmy a nezaměstnanost. Za problém totiž považuje nemotivovanost lidí na sociálních dávkách – jsou nejspíš příliš vysoké.

Ze sociálních dávek žijí nezaměstnaní, lidé dlouhodobě žijící v chudobě, ale i široké spektrum ze střední třídy – rodiče, matky na rodičovské dovolené, pracující lidé, kterým nestačí jejich příjmy na pokrytí nákladů na bydlení, nebo lidé, kteří pečují o své blízké. Všichni ti nejsou dostatečně motivovaní a měli by začít pracovat. Takhle jednoduše se ignorují jedny z hlavních příčin života v chudobě v České republice: nízké příjmy, neprogresivní sociální politika a nepromyšlená aktivní politika zaměstnanosti.

Vláda svým přístupem ignoruje výzkumy, které problematizují výši mezd a minimální mzdy v ČR. A ministerstvo práce zřejmě nezajímá ani trend tzv. pracující chudoby. Jde o lidi, kteří sice pracují, ale příjmy, jež z práce mají, jim nepokryjí jejich životní potřeby a náklady. A rozhodně nejde o nákup luxusních jachet nebo dovolených.

Mzda často nestačí na náklady na bydlení, školní pomůcky nebo kroužky pro dětí. Někdy nezbývá ani na placení obědů ve školní jídelně. Tato situace se netýká jen lidí žijících v hmotné nouzi, ale problémy s placením účtů mají i rodiny a domácnosti, které se řadí do nižších středních vrstev. Především pak jde o jednočlenné domácnosti, domácnosti samoživitelek a samoživitelů s dětmi, nebo seniory a seniorky, hlavně pak ty osaměle žijící.

Vláda a Michaela Marksová-Tominová zmrazením sociálních dávek potvrdila směřování sociální politiky a politiky zaměstnanosti, jak ji známe z vlády vedené Petrem Nečasem a Miroslavem Kalouskem. Za hlavní viníky jsou považováni nedostatečně motivovaní nezaměstnaní a lidé, kteří si dovolují čerpat sociální dávky – na pokrytí nákladů na bydlení, na náklady související s rodičovstvím nebo péčí o své rodinné příslušníky. Odpovědí na jejich problémy je apel na to, aby se zvedli a začali pracovat.

Kde se stala chyba?
Důraz na osobní motivaci a chápání příjemců a příjemkyň sociálních dávek jako neproduktivních lidí a těch, kteří vědomě odmítají přijmout práci, je zcestné z několika důvodů. Nejsme v situaci, kdy by byl přebytek volných pracovních míst a lidé odmítali hromadně pracovat.

V registru nezaměstnaných je určitě pár lidí, kteří nebudou chtít pracovat za žádných podmínek, většinu však tvoří ti, kteří nemohou práci najít z důvodu nedostatku pracovních míst, nebo ti, kteří jsou na trhu práce diskriminováni z důvodu věku, pohlaví, etnicity či zdravotního stavu. Ministerstvo práce sice připravuje akční plány na podporu lidí po padesátce či pro matky s předškolními dětmi, kteří čelí na trhu práce dlouhodobému znevýhodnění, druhým dechem jim ale říká, že se málo snaží.

Vláda a ministerstvo práce nemá ambice prosazovat vymahatelnost pracovního práva a aktivně se nepodílí na snižování diskriminace v české společnosti. Rezignuje na aktivní boj s chudobou. Michaela Marksová-Tominová chce vymyslet, jak podpořit lidi, kteří nemají na obědy pro své děti.

Jako první by pomohlo, kdyby pochopila, proč lidé na sociálních dávkách jsou a jak zamezit tomu, aby se do takových situací vůbec dostávali. Posilovat represi těch, kteří čelí problémům na trhu práce, v době, kdy se v Evropě a USA zhoršují pracovní podmínky a snižuje počet pracovních míst, je jako přilévat olej do ohně zvyšujícím se sociálním nerovnostem.

Článek vyšel 18. listopadu 2014 v Deníku Referendum.