Andrej Babiš nálepkuje politickou konkurenci jako "tradiční politiky". Je ale ANO opravdu netradiční? A může se něco změnit v jeho vnitřním fungování, pokud výrazně vyhraje volby?

Lidem řídícím politickou komunikaci ANO se podařil před lety výborný tah. Veřejnost navykli na to, že ANO není politická strana ale hnutí. V podvědomí mnoha Čechů slůvko hnutí rezonuje pozitivně, naopak strana je pro mnohé čisté zlo. Podobně šikovný je mimochodem také o něco novější slogan o "tradičních politicích", které má Andrej Babiš potírat. Je dobré si ale všimnout, že ANO nijak unikátní v dnešním světě není.

Expanze politických podnikatelů

Na tomto místě jsem před časem popisoval okolnosti zrodu ANO a jeho začátky opřené o Agrofert. Zde je pak srovnání fungování ANO s jinými českými stranami. Stručně shrnuto: od ostatních českých stran (s výjimkou SPD Tomia Okamury) ji odlišuje mimořádně vysoká míra centralizace, velmi omezená autonomie územních struktur a výjimečné postavení předsedy. Z hlediska fungování je ANO strana - obchodní firma vedená politickým podnikatelem.

V dnešní Evropě nejde o výjimečný případ a některé strany politických podnikatelů existují už několik volebních období. Pro názornost několik příkladů: Forza Italia Silvia Berlusconiho, Strana pro svobodu Geerta Wilderse v Holandsku nebo Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti na Slovensku. Častější je ovšem situace, že záhy po prvním volebním takové strany zkolabují jako naše Věci veřejné na začátku tohoto desetiletí.

Fenomén stran-firem je rozšířený i mimo Evropu. Například v Latinské Americe fungují některé takové strany jako politická odnož sítí supermarketů. Dnes už se dokonce v tomto prostředí objevil princip dědění vedení, tj. předsednictví firmy (a strany) přechází z otce na syna.

Možná budoucnost ANO

U většiny stran politických podnikatelů je obvyklý nízká míra vnitrostranické demokracie. Závislost na lídrovi sebou zkrátka nese i tyto důsledky. Někdy mají takové strany tendenci bránit se přílivu členů a dlouhodobě zůstanou spíše uzavřené. Extrémem je už zmíněný Geert Wilders, který je de facto jediným členem své vlastní strany i po řadě let její existence.

Na vnitřní fungování ANO neměla vládní role v posledních čtyřech letech zásadní vliv. Pozice lídra zakotvená ve stanovách strany se spíše posilovala než oslabovala. Je dobré být skeptický, že by se něco podstatného změnilo, jestli ANO výrazně vyhraje parlamentní volby.

Větší vliv může mít, pokud by strana zažila nějaký šok typu volební porážky či velké krize. V takovém případě by se dal čekat tlak zevnitř strany a nějaká dílčí organizační adaptace ANO.

Inspirativní je v této souvislosti vývoj Berlusconiho Forza Italia. Tato strana po rozpadu jí vedené vládní koalice a vynuceném odchodu do opozice v druhé polovině devadesátých let mírně zvětšila vliv místních aktivistů na chod strany. Také se mírně oslabil striktní manažerský přístup k řízení strany.

Avšak zásadně se organizační model fungování Forza Italia nezměnil. Berlusconi a úzký okruh lidí kolem něj si nadále podrželi klíčový vliv. Pokud ANO potká nějaká krize či porážka, reakce Andreje Babiše by mohla být podobná jako u Berlusconiho v devadesátých letech.