Nevracejme se do doby náhubků

04. 11. 2011 | 15:43
Přečteno 3570 krát
Vystoupení na 25. schůzi Poslanecké sněmovny PČR 4.11.2011 při projednávání zákonů vrácených Senátem


Paní předsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi, abych se vyjádřil k návrhu, který zazněl před přestávkou – na sloučení rozpravy k předloženým reformním zákonům a k omezení práva přednést diskusní příspěvek.

Podíval jsem se pro jistotu do dřívějšího rozhodnutí Ústavního soudu, které máme k dispozici. A protože se tady vládní koalice chová jako recidivista, tak jsem získal pocit, že pravděpodobně si je ani nepřečetla.

Mohu říci, že se cítím jako poslanec krácen na svém mandátu - po rozhodnutí, které Sněmovna vaší většinou přijala. Protože podle Ústavy ČR k poslaneckému mandátu patří právo vystupovat v rozpravě k bodům, k návrhům zákonů, které vládní koalice předkládá. A poslanec má tedy z ústavy právo sdělit své výhrady. To nemá jenom kvůli sobě, ale má je samozřejmě především kvůli veřejnosti - a před ní.

Vracím se proto k rozhodnutí, na základě kterého jste se rozhodli omezit vystupující takovým způsobem, že zřejmě poslanec, který bude chtít vystoupit k té sadě zákonů, bude mít na každý zákon zhruba čas jedna a půl minuty. Jedna a půl minuty bude mít čas poslanec na to, aby se vyjádřil k jednotlivému zákonu, což je tak asi prostor dostatečný k technické poznámce. Ale sotva může zaujmout stanovisko k zákonu.

A já bych vám rád ocitoval stanovisko Ústavního soudu, který nemluví jenom o právech poslanců, ale o tom, co od nich očekává veřejnost a co očekává od toho procesu, který se tady odehrává:

„Adresáti právních norem mají nepochybně právo legitimně očekávat, že případná omezení jejich základních práv provedená zákonem jsou výsledkem diskurzu vedeného napříč politickým spektrem, a to diskurzu, v němž všichni zúčastnění dostali příležitost se s projednávanou materií podrobně seznámit a informovaně se k ní vyjádřit. Náležitým je tak takový proces, který umožňuje otevřenou diskusi mezi zastánci konkurenčních názorů včetně názorů menšinových. Proto vystupují do popředí procedury zajišťující jednak slyšení stranám, jednak formální kvalitu zákonodárného díla. Zákonodárná procedura se v této optice stává skutečným zdrojem legitimity zákona.“

Nevím, možná, že to není jasné, ale zdrojem legitimity zákona není pouze to, že ho tady odhlasujete, ale zdrojem legitimity podle ústavy a podle výroků Ústavního soudu je neomezená diskuse, v níž mají poslanci neomezené právo se v diskusi vyjádřit. My máme právo jako poslanci se vyjádřit v rozpravě a musíme mít možnost sdělit své výhrady. A tam je výraz "debata, která nesmí být nějakým způsobem ohraničovaná".

Souhlasím s tím, že pokud je v jednacím řádu možnost omezit příspěvek na dvakrát deset minut, tak je to něco, co je dohodnuto a co je možné. Ale to, že debata nesmí být redukovaná, to je prostě součástí výroku Ústavního soudu. Je tady mluveno o právu opoziční menšiny ve svobodně otevřené diskusi říci svůj názor. V ústavě dokonce je formulováno právo na obstrukci. To tam najdeme také, i ve výroku Ústavního soudu je formulováno právo na obstrukci. To znamená, že není možné veřejně tvrdit, že obstrukce je nějakým paralyzováním parlamentu. Právo na obstrukci je podle mě něco, co vyplývá z naší ústavy.

A důležité je především to, co jsem tady řekl: zdrojem legitimity zákona není pouze odhlasování většinou, ale zdrojem legitimity je ta rozprava, která se tady vede a ve které se musí dodržovat určitá pravidla. To znamená, že ve chvíli, kdy vy ta pravidla nerespektujete, tak tím torpédujete legitimitu zákonů, které jsou tady schvalovány. A ten adresát, jak bylo tady řečeno, má právo na to, aby se debata konala a aby byla průřezem přes všechny parlamentní strany, aby se v ní kterýkoli poslanec měl možnost vyjádřit. Když mu dáte minutu a půl na zákon, tak prostě to samozřejmě nemůžete myslet vážně. V minutě a půl vám nikdo názor na zákon neřekne.

Když už vládní koalice utrpěla dvakrát nezdar u Ústavního soudu, tak by si opravdu měla důkladně přečíst texty, na základě kterých jí ty zákony byly vráceny. Aby prostě ty podobné chyby neopakovala.

Víte, mně připadá lehkost, se kterou se tady vezme právo poslance vystoupit a formulovat názor, ta lehkost, se kterou se tady nebere vážně ústavně garantované právo opoziční menšiny se vyjádřit, jako nepochopitelný návrat do dob před rokem 1989. To není přehnané! Já už dneska asi rozumím tomu, co měl na mysli ministr Kalousek, když tady včera v noci řekl, že v téhle Sněmovně je více komunistů, než by si někdo myslel! A zřejmě tím nemyslel vůbec členy komunistické strany. Vždyť vy jste tady sloučili zákony, které tematicky spolu vůbec nesouvisí. Mně to připomíná, že se tímto způsobem dopracujeme k tomu, jak fungovalo Federální shromáždění před rokem 1989 Tehdy byla dvě zasedání za rok.

Uděláme to, jak to kdysi bylo za socialismu - jedno jednání podzimní a jedno jarní. Tam si sloučíme debatu k bodům, každý si tam něco kvákne, stejně jako to bylo za socialistických dob, a pak se zase rozejdeme… Ale potom nemá cenu tady chodit každý týden. Jestli nechápeme ten hlavní smysl, který tu máme jako demokratický parlament: že poslanec má právo si říci názor - je tady dokonce kvůli tomu voliči poslán. Já jsem za to tady jak placen, tak kontrolován, tak hlídán - a když to nebudu dělat, tak prostě tady zítra nebudu.

V různých parlamentech světa se dělají obstrukce a filibustering. Ale já neznám z poslední doby příklad, ani si to nepamatuji z římského Senátu, že by to právo poslanci prostě někdo vzal. Řekněte, jestli vy takový případ znáte. Prostě obstrukce je dva tisíce let součástí parlamentní práce. Ale udělat to tak, že poslanci zacpete hubu, tak to je návrat do komunistických dob. To potom skutečně udělejme jenom jedno jarní a podzimní zasedání a nemusíte opozici poslouchat vůbec… Ale nehrajte si pak na to, že jste demokraté! A nemluvte o svobodě, protože tohle žádná svoboda není!

A nejde jenom o mě, který tady shodou okolností mám právo mluvit přednostně a neomezeně. Zatím. Slyšeli jste kolegové? Pokud se vám můj projev nebude líbit nebo vás bude nudit, tak je možná také můj poslední neomezený. Když mám právo ale ještě mluvit, tak mi dovolte, abych zvedl hlas za své kolegy, kteří mluvit už nemůžou. Můžou, tím vaším oktrojovaným způsobem, dvakrát deset minut, jedna minuta a půl prostě na každý zákon. To je přece absurdní. To musíte uznat. Pokud nevěříte mně, tak vás nabádám, přečtěte si opravdu znovu nález Ústavního soudu. Nechci vám ho tady číst dohromady, protože má 40 stran, a najdete tam pasáže, které se týkají toho, co jsem se tady z toho pokoušel vytáhnout jako hlavní, že legitimita zákona je dána prostě tím, že je tady diskuse, ve které se respektují pravidla. Jestliže vy ta pravidla porušíte, tak tím zpochybňujete legitimitu, dokonce ten zákon tím ztrácí oporu, kterou má v parlamentu získat tím, že je tady řádně diskutován.

Asi dobře tušíte, že pokud to uděláte takovýmto způsobem, tak to prostě Ústavnímu soudu dáme. Opřeme se o tyhle výroky, které tady jsou. Já úplně nerozumím tomu, proč říkáte: No tak si to tam dejte... No dobře, ale jestli si přečtete tenhle nález, a jsem snad gramotný, abych rozuměl tomu, co tam je, tak ústavní soud v tomto duchu vám prostě tyto zákony zruší také. Ale přece důsledky toho ponese vláda, tahle vláda, která žádnou vysokou legitimitu dneska nemá. V průzkumech veřejného mínění, které jsou jedinou orientací, kterou máme mezi volbami, to prostě vypadá, že ani vaše vládnutí, ani vaše reformy nemají slušnou podporu veřejnosti.

A vy místo toho, abyste debatu začali činit ještě intenzivnější, abyste se veřejnost snažili přesvědčit, že reformy mají smysl, a to je taky vaše práce, tak místo toho omezíte čas téhle veřejné debaty ve Sněmovně. Takže tímhle se prostě váha, mandát toho, co tady schvalujeme, ještě dramaticky sníží. Řada zákonů má účinnost od 1. ledna. My jsme tady kritizovali právě to, že v některých případech zpochybňujeme i to, že bude čas zákony uvést v život bez toho, že by to mělo poměrně dramatické důsledky. To byly věci, o kterých jsme chtěli mluvit v rozpravě. A vy celou tu situaci ještě vážně komplikujete tím, že dokonce ani nenecháte tady zaznít námitky, které měly v téhle debatě legitimně zaznít.

Mně to prostě připadá, že jsme země, která opravdu bohužel nemá žádné silné hluboké demokratické tradice. A součástí nemoci po dvaceti letech od listopadu 89 je, že nám to prostě najednou jako kdyby nevadí, že tady je prostě většina poslanců, kteří mají dojem, že se nic neděje. A nejde jenom o to, že i zítra můžete být opozičními poslanci, že i zítra budete podobně jako my chtít mít možnost vyjádřit se. Jde o to ctít principy, na kterých demokratický parlamentarismus stojí. Protože přece to je to, co patří k civilizované kulturní společnosti, že se politika bere vážně v tom, že se dodržují pravidla, na kterých politika stojí. A vy, aniž bych dlouze studoval jednací řád, nemůžete myslet vážně, že normální poslanec má v této Sněmovně na komentování zákona jeden a půl minuty.

Já nesouhlasím se sloučením rozpravy, protože nevidím žádnou logiku v tom, když sloučíte inspekci bezpečnostních sil se zákony sociálními a podobně, to je sloučení debaty, které jsem tady ještě nezažil. Jestli vy si to pamatujete, tak já jsem něco takového tady ještě nikdy nezaznamenal. Ale když už jste to udělali, tak jediné, co bych ještě chápal, kdyby poslanec měl odpovídající způsob dvacetiminutového omezení, to znamená dvacet minut krát počet zákonů. Kdybyste tohle udělali, tak ještě řeknu: máte jakous-takous šanci. Jestli platí to, co napsal Ústavní soud, máte šanci se hájit. Ale pokud jste to udělali tak, jak jste to udělali, na jeden a půl minuty na každého poslance, jeden a půl minuty na každý zákon, tak skutečně nevidím prostor pro argumentaci. Já samozřejmě nemůžu předjímat výrok Ústavního soudu. To je jasné. Já pouze vycházím z toho, co vydal dosud. A udělal jsem pouze to, že jsem si to přečetl. Protože asi chápete, že jako opozičního politika mě zajímá, jak je definována role opozice a ústavní nálezy chápu jako rozšířený výklad toho, co je v ústavě.

Nemám takovou ambici, že bych si představoval, že po tomto mém projevu si rozhodnete, že to revokujete, asi jste to zvažovali. Já jsem překvapen, že po dvaceti letech politická pravice, která tady tak dlouho mluvila o svobodě, má tak malé pochopení respektovat práva menšin, že jsou tady lidé, které znám, znám jejich životní příběhy, vím, že dokonce před listopadem měli možná pocit stejné frustrace, stejné beznaděje, jako jsem měl i já sám. A je pro mě absurdní, že se s vámi některými, byť jste v jiné politické straně než já, nejsem schopen domluvit na tom, že tohle je prostě návrat něčeho, co jsem si nikdy nepřál a nikdy si nedovedl po listopadu představit.

Chápete, to byla přece doba, kdy právě ti, co byli neprivilegovaní a nevyvolení, tak byli outsideři, hadry, na jejich názoru prostě nezáleželo. A já jsem se domníval, že důstojnost nové doby je v tom, že se bere vážně názor, který není špatný jenom proto, že je jiný a že se to prostě respektuje. Parlament je ukázka toho, že platí, že svoboda prostě není jenom nějaký plakát. Svoboda je prostě to, že člověk může svobodně mluvit, veřejně se vyjádřit a říci: ne, s tímhle nesouhlasím.

Já se obávám, že vy tohle právo likvidujete, aniž byste si kladli otázku, jestli v této době, v této chvíli, v této zemi není demokracie něčím, co také stojí za to chránit. Období ekonomických krizí takového rozsahu, jako je ta kolem nás, je také obdobím, kde je vlastně i demokracie a demokratické postupy ohrožovány. Víte, že roky 1929 a 1930 byly spojeny také s tím, že nastupovaly autoritativní politické strany. My jsme dneska v situaci, a pan ministr Kalousek o tom mluvil, že nevíme, jaký bude vývoj příštího roku. A dokonce to může být i horší než prognózy, které zaznívaly včera oficiálně od mikrofonu. To znamená v takovýchto podmínkách hájit principy demokratického fungování, takové komunikace s veřejností a před veřejností, kdy se prostě staráme o legitimitu toho, co se děje, kdy pokud přijímáme zákony, tak si prostě dáme tu práci, abychom to dělali řádně tak, jak nám to demokratická procedura přikazuje.

Prostě mně připadá, že ta doba, která je riskantní a v něčem nebezpečnější, než byla ta před pěti lety, i to by nás mělo vést k tomu, že demokratické principy musíme chránit. Když jsme v parlamentu, tak musíme být příkladem toho, že se zákony respektují a že se respektují principy svobody, plurality, ochrany menšin. A tuhle odpovědnost byste měli cítit!

To říkám s tím vědomím, že i příště my můžeme být v situaci toho, kdo snad jednou také bude mít většinu v této Sněmovně. A i pro nás to bude platit! Nikdy nemůžeme podlehnout pokušení si to zjednodušit a opozici prostě poslat do kouta: Už jste mluvili moc dlouho, my vám to prostě zkrátíme! Náhubek u úst, to byla skutečně bolševická metoda. A já věřím, že v této zemi se neprosadí.

Apeluji na vás, abyste to zvážili. Nebudu vás žádat, abyste změnili své rozhodnutí. Jenom bych si přál, abyste nechali mluvit opoziční poslance tak, jak si budou přát, abyste neomezovali jejich vystoupení.


(Jedná se o takřka doslovný přepis spontánního vystoupení v Poslanecké sněmovně, za případné stylistické neobratnosti se omlouvám.)

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy