Dlouhá předlouhá byla úvodní vystoupení obhájců radaru v ČR, která zazněla na pondělní debatě v Ostravě. Promluvil pan Klvaňa, hejtman Tošenovský, generál Šedivý a známý fyzik Jiří Grygar. Trpělivost publika definitivně došla, když pan Grygar se jal vysvětlovat, že také hromosvod byl v počátku obtížně přijímaný veřejností, která se dlouho bála, že bude naopak přitahovat déšť či blesky.

Kterýsi Ostravák nato vystoupil a řekl: „Tak dost, tady na Ostravsku také pravidelně čteme denní tisk. Řada je nás tady docela vzdělaných. Ti, kteří se zajímáme o radar a přišli jsme sem, jsme si o něm už leccos přečetli. A nepotřebujeme osvětovou přednášku o zavádění hromosvodů.“ Ostravská debata nedopadla pro většinou pražské misionáře příliš příznivě. Měli sice v publiku pár příznivců, například pána, který prohlásil, že on by si klidně nechal radar umístit na své zahradě za domem. Ale toho kdosi z publika okřikl, že se zřejmě ještě nestihl zeptat manželky, co ta by si o tom myslela.

Celkově ostravská debata znovu ukázala, že výchova k radaru bude pro vládu tvrdý oříšek. Debata se vyvíjí a je zajímavé, co se v ní vyjevuje jako skutečná vládní pozice. Zatímco ve výborech Sněmovny nám náměstek Pojar tvrdí, že se bude s americkou stranou o podmínkách umístění radaru tvrdě vyjednávat, pan Klvaňa stejně jako premiér na různých setkáních vysvětluje naši pozici jinak. Zmocněnec Klvaňa v Ostravě rovnou přiznal, že podpora radaru je podpora americké hegemonie ve světě. Jednoduše - podívejte se na státy, které se v posledních desetiletích vyvíjely pod americkou hegemonií, jak se jim daří. A pak to srovnejte s postsovětskými republikami. Chceme radar, protože chceme být součástí americké sféry vlivu. Americký voják s flintou v ruce v Brdech je nejlepší garancí bezpečnosti do budoucnosti. To je, oč tu běží.

Zároveň přibyl další významný prvek veřejné debaty. Premiér Topolánek na tiskové konferenci sděluje, že má v kabele několik analýz tajných služeb. Nepřejte si vědět, co v nich je. Je to hrozné. Nemohu vám to bohužel ukázat. Stejně vystupuje v médiích i náš velvyslanec v NATO Štefan Fulle. Všichni chmurně potřásají hlavou: „Kdybyste tak věděli, co my víme!“

Vůbec nechápu, jak je možné opakovat tento typ argumentace poté, co se tak diskvalifikovala v průběhu zimy 2002/2003, kdy se řešila irácká krize a veřejnosti se předkládaly účelově vylepšované doklady tajných služeb o tom, že Saddám disponuje velkým množstvím chemických a biologických zbraní a vyvíjí atomovou bombu. Většina údajných argumentů a důkazů se později rozplynula jako dým. Pak jsme mnohokrát slyšeli tezi, „že není podstatný proces, ale substance“. Jinak řečeno, nemáme pochyby, že jdeme cestou k dobru, a není důležité, jak k němu dojdeme. Ještě jinak řečeno, máme vznešený účel, který posvěcují jakékoli prostředky. Velice blízko jsme se přiblížili k leninsko-goebbelsovským metodám, ale ani to by nám nemělo vadit, protože oproti tamtěm náš cíl je šlechetný.

A co je tím cílem v České republice? V každém případě je debata o radaru prospěšná. Už nyní ukazuje, že o samotný radar tak moc nejde. Začíná se další kapitola hledání národního protektora. Ožívá náš starý národní komplex, naše potřeba najít si to nejsilnější dubisko a k tomu se přichýlit. Konečně snad vložíme naši bezpečnost do správných rukou…