Mezinárodní konference na ministerstvu zahraničí měla téma „Protiraketová obrana po summitu NATO v Bukurešti“. Zajímavější než účastníci možná je to, kdo na této konferenci chyběl a proč. Ministryně zahraničí USA Condoleeza Riceová.

O důvodech absence je zajímavé spekulovat. Ponechme stranou, že kolem radaru se tradičně všechny termíny posouvají. Vláda původně slibovala, že radar vyřeší do konce roku 2007, pak ministr Schwarzenberg uváděl konec letošního února, potom premiér Topolánek začal mluvit o dubnu. Naposledy jsme slyšeli, že podpis dohod z obou stran se uskuteční 5. či 6. května a že se můžeme těšit na americkou ministryni zahraničí. Pak do toho najednou přišly nějaké technické důvody, paní ministryně toho má hodně a nakonec na těch pár hodin to vlastně ani nestojí za to. Zkusme na to tedy přijít, co se opravdu stalo.

Možná je třeba počkat na to, jak se uvede nový ruský prezident. Možná nebylo moc šťastné mu mávat radarem před nosem už v prvních hodinách po uvedení do funkce. Možná se neslušelo mu dávat do vínku zrovna radarovou kouli v Brdech. Třeba je to tak, že řada evropských zemí si uvědomuje, jak důležitá je pro ně evropská energetická a surovinová bezpečnost. Možná si někdo uvědomil, že nevede k ničemu, pokud stále myslíme jen na vlastní bezpečnost a nedokážeme si představit, že také ti kolem nás trpí nejistotou, mají nedůvěru a strach o bezpečnost svoji. Bezpečnost není otázka budování hradeb, ale spíš dohoda, kterou jsme ochotni sdílet s ostatními.

Jako by si to najednou uvědomil i náš premiér Topolánek. Na konferenci promluvil o Rusku tak, jak jsem ho ještě nikdy neslyšel: „Z bývalých nepřátel se sice pomalu, ale doufám, že nezvratně stávají spojenci. Spojenci v boji proti terorismu, proti novým hrozbám… Jak země NATO, tak Moskvu totiž ohrožuje proliferace jaderných zbraní ve spojitosti s teroristickými, darebáckými režimy a těžko kontrolovatelnými skupinami.“ Český premiér ejhle mluví o společných zájmech s Moskvou, vyzývá k dialogu a společnému postupu. Kdeže loňské sněhy jsou. Možná ještě vzpomenete, že ne tak dávno mluvil o tom, že to, co potřebujeme, je americký voják s flintou, díky němuž se octneme definitivně na tom správném břehu. Moskva už na nás nebude moci. Stejně to prohlašovali i další členové vlády. A teď takový obrat. Nakonec jsme vyslechli pražské výzvy George Bushe, když nám opakoval: Nic se nebojte, studená válka skončila, Putin je přítel.

O to víc se musí nyní v rétorice přidat s Íránem a Severní Koreou. Těm teď nyní musíme už bez skrupulí nasadit psí hlavu. Jen mi ta naše debata připadá trochu manipulovaná. Je zřejmé, že dohoda o radaru v Brdech bude vždy více dohoda nad našimi hlavami, někde mezi Moskvou a Washingtonem, ale nebude nikdy primárně vztahem pouze mezi Českou republikou a Spojenými státy.

Prostě radarová koule, pokud ji k nám do Brd pustíme, si popluje světem a časem stejně po svém. Už dnes ji interpretujeme podle toho, jak je zrovna třeba. Ano, žijeme v nejistém světě, jak také zaznělo na konferenci. A vše se nám neustále před očima mění. Mění se účel radarové základny, mění se termíny, mění se nám před očima samotný premiér.

Aby aspoň něco zůstalo na svém místě, připomněl premiér Topolánek hodnoty, na který stojí Severoatlantická aliance: „Svoboda je to, co bráníme, a svoboda je také tím, co na nás nenávidí naši nepřátelé.“ Bohužel mezi nepřátele zařadil premiér také nepřátele radaru. Protože podle premiéra ti, kteří útočí proti radaru, útočí také proti svobodě. Na radaru jim vadí prý jen to, že je americký. „Proto tolik uměle rozbouřených vášní. O tom, že jsou umělé, nebo spíše umně a zpravodajsky podporované, svědčí nejen informace tajných služeb, které nelze zveřejnit, ale už sám fakt, že přes ohromnou propagandu a naprosto neúměrný prostor, který získávají aktivisté ve sdělovacích prostředcích, se nepodařilo vyvolat ani jeden jediný spontánní protest. Stále jde o pár stejných tváří a velmi malé demonstrace, o stále stejné naučené věty. Stále stejné snahy, triky a vlastně i finanční zdroje. To neznamená, že se tyto organizované a podněcované protesty dají podceňovat. Ani náhodou! Bylo a je důležité tyto útoky přestát. Právě proto, že nemířily na jeden radar, na jedno konkrétní obranné zařízení, ale k samé podstatě, na které stojí NATO a celá naše civilizace.“

Pane premiére, pokud máte informace o nelegálním financování nějakých aktivistů ze zahraničí, které vám poskytly tajné služby, tak byste o tom neměl řečnit na konferencích, ale měl byste to řešit a jednat. Takhle pouze strašíte lidi, kteří mají právo svobodně vyjádřit své názory. Těch šedesát až sedmdesát procent lidí, kteří nesouhlasí s umístěním radarové základny v Česku, ti určitě nejsou pomýlení a financovaní centrálami ze zahraničí. Lépe by bylo zabývat se jejich výhradami a argumenty, než ty protestující takto shazovat a snižovat. To pohrdání, které jim dáváte najevo, nemá nic společného s demokratickou politikou. Problém je, že umístění radaru v Česku nedokážete vysvětlit a obhájit. Na závěr svého vystoupení v Černínském paláci jste znovu použil otřepaný a špatný argument pro radar: „Z aliance nelze jen brát, je také třeba něco dávat.“

Na to odpovídám: Aliance po nás žádný radar nechce. Nic takového nikdy z úst žádného aliančního představitele nezaznělo. Generální tajemník Scheffer při svém vystoupení na zmiňované konferenci nás vyzval k něčemu úplně jinému: Požadoval, aby Česká republika splnila svůj závazek a zvýšila své výdaje na obranu na slíbená dvě procenta HDP.

Pustili jsme se do uzavírání dvoustranných obchodů a smluv s USA nad projektem, jehož bezpečnostní dopad je nejistý a nejasný, a přitom nejsme schopni splnit si svoje závazky, které máme uvnitř aliance, do které jsme dobrovolně vstoupili. Také tak by se dalo chápat poselství jinak v Praze velmi opatrného generální tajemníka NATO pana Scheffera.