Je to výborná věc, že Joseph Biden přicestuje na konci října do střední a východní Evropy a navštíví také Prahu. Máme necelý rok od nástupu nového amerického prezidenta Baracka Obamy a existují silná témata pro rozhovory s americkým viceprezidentem Bidenem. Určitě nás zajímá, jak probíhají rozhovory mezi Ruskem a USA, zajímá nás další strategie NATO v Afghánistánu, názor USA na strategickou koncepci NATO, která se připravuje. Neméně důležité je téma, které prezident Obama vyhlásil v Praze, když vyzval k jadernému odzbrojení ve světě. Tohle všechno jsou otázky, na jejichž řešení by měla ČR participovat a kde je pro ČR důležité znát vývoj a aktuální názor amerického partnera.

Naprosto nesmyslná je představa, že by nás dnes měl někdo z Američanů konejšit nebo usmiřovat kvůli upuštění od výstavby radarové základny v ČR. Prezident Obama se takto rozhodl na základě expertní analýzy hrozeb i efektivity celého systému. To je postup, který bychom měli naopak chválit a oceňovat. Budování radaru byl projekt, který měl řadu nedostatků a rizik. Nebyl dohodnut se spojenci v NATO, nebyla předložena přesvědčivá analýza hrozeb, vůči kterým by měl být systém budován, byly vážné pochyby o efektivitě a funkčnosti celého projektu. Debata o tomto projektu v ČR byla nakonec převážně ideologická a veřejnost zdaleka nepřesvědčila.

Dnes rozhodně nejde ani o budování nějakého náhradního systému, jak se o tom hojně píše v médiích –dokonce už vůbec nejde o hledání nějaké náhrady, která by naši údajnou bolístku zahojila. Mluvme přesněji. Systém, o kterém se doposud mluvilo v souvislosti s radarovou základnou v ČR, byla ochrana proti balistickým střelám dlouhého doletu. Na tom shoda zatím není a toho se týká rozhodnutí B.Obamy, které odsouvá budování podobného systému někam do budoucnosti. To, o čem je nyní dále řeč, je budování obrany proti raketám krátkého a středního doletu – a to je systém, který se už v současnosti v NATO buduje. Není tedy třeba nic v NATO nově nastolovat. Další rozvoj tzv.systému THAAD bude souviset i s tím, na čem se dohodneme v rámci nové připravované strategické koncepce NATO.

Mimořádně aktuální bude v rozhovorech s J.Bidenem situace v Afghánistánu. Je zřejmé, že tak jako dosud nelze v Afghánistánu pokračovat. Jsme v bodu, kdy je třeba přiznat, že v Afghánistánu se neuspělo vojensky ani politicky. Cílem našeho dosavadního pobytu bylo podpořit Karzáího vládu v Kábulu. Tento cíl je dnes pochybný, protože čelíme krizi důvěry mezi afghánským lidem a vládou. Vláda, na kterou jsme vsadili, je obviňována z mnohonásobné korupce a rozsáhlého zfalšování prezidentských voleb. Náš projekt „afghanizace“ země, tj. předání Afghánistánu Afgháncům, troskotá na tom, že nemáme zemi komu předávat. Představa budování demokratického Afghánistánu byla iluze. Jsme v situaci, kdy budujeme v Afghánistánu jakýsi protektorát, ale situace se zhoršuje a nám se nedostává sil. Jediný cíl, který dnes zůstal, je vyhnout se porážce. Když se ptali R.Holbrooka, co je dnes úspěch a vítězství v Afghánistánu, tak na to s určitým humorem reagoval: „Kdybychom na ně narazili, tak bychom to určitě poznali“.

Holbrookův vtip zároveň odhaluje vážný problém. Kdo může žádat po svých vojácích, aby obětovali životy pro tak nepřesně stanovený cíl. Bylo by nezodpovědné, aby parlament podepisoval bianko šeky pro posílání našich vojáků do Afghánistánu na další roky, pokud se nedohodneme a nevyřešíme otázku další strategie.